Zpět na výpis osobností

KNÍŽÁTKO, Ladislav

Knížátko (Knižátko), Ladislav – herec, divadelní režisér, dramaturg a kritik

3. 1. 1935 (Olomouc)

Ladislav Knížátko (někdy též Knižátko) se narodil v roce 1935 v Olomouci. Roku 1960 absolvoval Divadelní fakultu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a nastoupil do angažmá v Těšínském divadle v Českém Těšíně, kde působil pět let. V roce 1965 přešel do souboru ostravského Divadla Petra Bezruče, kde působil jako herec a režisér do roku 1966 a posléze mezi lety 1980-85 a 1990-91. Pracoval zde i jako ředitel, resp. šéf činohry mezi lety 1972-85 a 1990-91, v roce 1990 se podílel i jako dramaturg. Také ztvárnil několik epizodních rolí ve filmu. V letech 1981-85 působil jako externí režisér v Českém rozhlase Ostrava a mezi lety 1976-88 zastával funkci prezidenta československého střediska ASSITEJ. Od roku 1993 působil především jako divadelní kritik v regionálním tisku a časopisech, např. v Moravských novinách Svoboda (mezi lety 1999-2001), v časopise Loutkář (1994, 1997, 1999 a 2000) či Mladé frontě Dnes (2002-2003).

Ve sledovaném období let 1956-1970 přispěl několika svými kritikami do Nové Svobody: deníku Komunistické strany Československa pro ostravský kraj. Týkaly se představení olomouckého Divadla Oldřicha Stibora. Vzhledem k relativně nízkému počtu recenzí však nelze mluvit o výraznějším vlivu jeho reflexí na profilaci divadla, kritice se v této době nejspíš primárně nevěnoval. Nicméně texty vykazují autorovu znalost dramatického oboru. V recenzích nejprve představuje předlohu a problematiku jejího uvádění v divadle, případně inscenační tradici. Poté se důsledně věnuje dramaturgicko-režijní koncepci a herectví. Vnímá celkovou výstavbu inscenace, tempo a gradaci. Scénografie a hudba jsou na okraji jeho zájmu, což je s ohledem na jeho hlavní profesi pochopitelné – v kritikách se zaměřuje na ty složky, jimž nevíce rozumí. V této oblasti se nebojí kritičnosti, ale také dokáže vyzdvihovat. Všímá si dikce a výrazu, vztahuje herecké výkony ke kariéře jejich představitelů. A dokonce navrhuje, jakým směrem se má ubírat pozornost při obsazování. I přes menší počet recenzí a jejich někdy spíše popularizační ráz lze konstatovat, že jeho texty byly přínosné jak pro čtenáře-diváky, tak jako zpětná vazba tvůrcům daných inscenací. Je však zřejmé, že v daném období se Knížátko věnoval zejména praktické divadelní tvorbě. Pokud jde o jazykové prostředky, autor někdy užívá až expresivní, přehnaně barvité obraty (např. „Verše Puškinova souputníka nás stále uchvacují svou bouřlivou bezprostředností a neotřelou krásou strhujícího prožitku.“). Je otázka, zda se tak projevovalo jeho osobní zaujetí pro divadlo, či šlo o jen dobovou konvenci.

Bibliografie

O autorovi:

FIKEJZ, Miloš. Český film: herci a herečky. I. díl A-K. Praha: Libri, 2006. s. 603.

IVÁNEK, Jakub, SMOLKA, Zdeněk. Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. A-L. Ostrava: Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. s. 425-426. ISBN 978-80-7464-385-9.

Tvůrčí činnost/Díla:

Česká scéna Těšínského divadla v Českém Těšíně:

režie: J. Topol: Konec masopustu (premiéra 26. 1. 1964), S. Ede:   Liliomfi (prem. 24. 5. 1964), N. Manzari: Obecní hrdina (prem. 27. 9. 1964), Molière: Don Juan (prem. 31. 1. 1965), V. K. Klicpera: Zlý jelen (prem. 20. 3. 1965).

role: A. N. Arbuzov: Příběh na břehu řeky – Viktor Bojcov (prem. 2. 10. 1960), L. Aškenazy: Host – Emil Kalous (2. 4. 1961), J. a K. Čapkovi: Ze života hmyzu – 1. inženýr (6. 10. 1963), O. Zelenka: Nebyl jsem sám – ředitel Junkerský (25. 4. 1965).

Divadlo Petra Bezruče v Ostravě (Činohra Petra Bezruče ve Stárním divadle Ostrava):

role: K. Čapek: Loupežník – Kovář (prem. 3. 9. 1965), J. N. Nestroy: Talisman – Markýz (17. 9. 1965), F. Dürrenmatt: Frank V. – Herbert (12. 11. 1965), V. Nezval: Manon Lescaut – Duval syn (11. 1. 1966), Z. Mahler: Mlýn – Rosenberg – krejčí (6. 3. 1966), O. Daněk: Čtyřicet zlosynů a jedno neviňátko – Voják (8. 9. 1966).

režie. B. Fixová: Kterak se čert o princeznu pokoušel (prem. 13. 4. 1979), J. L. Švarc: Nahý král (21. 11. 1980), Radoslav Lošťák: Poněkud ztracená princezna (11. 9. 1981), R. L. Stevenson – D. C. Faltis: Poklad na ostrově (2. 4. 1982), Gyula Urbán – Jaroslav Pochmon: Bleděmodrý Petr (3. 9. 1982), Lev Ustinov – Oleg Tabakov: Sněhurka a sedm…(11. 3. 1983), J. Jílek: Pták Ohnivák a liška Ryška (16. 9. 1983), J. Pochmon: Tome, ty jsi číslo! (13. 4. 1984).

dramaturgie: J. Voskovec, J. Werich, J. Ježek: Caesar (režie Z. Boubelík, prem 21. 4. 1990).

 

Film – role:

Úplně vyřízený chlap – strážný (režie Vladimír Čech, 1965).

Alibi na vodě – asistent u filmu (r. V. Čech, 1965).

Sedm havranů – německý důstojník (r. V. Čech, 1967).

Osud jménem Kamila – host v baru (P. Schulhoff, 1974).

 

Divadelní kritiky/Rezence:

Komorní Maškaráda. Nová svoboda: deník Komunistické strany Československa pro ostravský kraj (dále jen Nová svoboda). 6. 10. 1966, (240), 2.

„Zlý jelen“ v Olomouci. Nová svoboda. 3. 1. 1967, (3), 5.

Zámecké dostihy. Nová svoboda. 18. 1. 1967, (16), 2.

Kaviár, nebo čočka? Nová svoboda.  27. 4. 1967, (101), 6.