Zpět na výpis osobností

ŠKUTCHANOVÁ, Květa

Škutchanová, Květa  – prozaička, dramatička a publicistka

18. 4. 1926 (Velké Meziříčí) – 18. 10. 2011 (Havířov)

Květa Škutchanová v průběhu studia reálného gymnázia v Brně, kde rodina žila od roku 1932, přešla  na dramatické oddělení brněnské konzervatoře, kde absolvovala v roce 1947. Mezitím byla za války totálně nasazena na práci v Kuřimi a v Letovicích. Těsně před absolutoriem nastoupila do redakce Svobodných novin (přejmenovaných později na Lidové noviny) a v nich postupně pracovala v účtárně, náborovém oddělení, jako elévka a nakonec jako členka redakce. Když byla zřízena ostravská krajská redakce novin, byla přeložena do Ostravy, kde již zůstala. Mezi lety 1952–1961 zde působila jako redaktorka Československého rozhlasu, od roku 1961 zastávala místo dramaturgyně ostravského studia Československé televize.

Publikovat začala roku 1948 v Lidových novinách (reportáže, fejetony), příležitostně pak další příspěvky uveřejňovala v Nové svobodě: deníku Komunistické strany Československa pro ostravský kraj (1959), Červeném květu (1959-60), souboru Dobyvatelé slunce (1973) či Ostravském večerníku (70. léta). Připravovala pořady pro Československý rozhlas a televizi. Je autorkou námětu a scénáře baletního filmu Picassiáda, který v roce l964 získal Cenu mladých tvůrců na Mezinárodním televizním festivalu v Praze a posléze i v Cannes. Dále psala např. scénáře pro hudební cyklus Země úsměvů a snů (1970–74), představující operetní díla. Je autorkou hry Večer moudřejší rána, která byla roku 1975 realizována v Divadle Petra Bezruče. Vytvořila i televizní scénář ze dvou povídek své knihy Strom života – Janovi lidé a Děti mají zpívat (1977). Strom života je tvořen pěti povídkami, které se věnují osídlování jesenického pohraničí, odsunu Němců a poúnorovým změnám. Vyznačuje se znalostí prostředí i povah, zachycených v ostře konfliktních situacích a ve vypjatých okamžicích vyňatých z časové souvislosti. Závěry povídek bývají výchovně moralistní nebo idylické. Roku 1980 ještě připravila scénář televizní inscenace hry se zpěvy Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce podle Josefa Kajetána Tyla a Václava Trojana.

Divadelní kritika tedy netvořila stěžejní část její práce. V dohledaných recenzích se věnovala především ostravské divadelní scéně – Divadlu Petra Bezruče a Státnímu divadlu v Ostravě. Ve svých textech nejprve přibližuje autora a obsah předlohy, což často doplňuje o svůj názor a případně kontext dobový či literární. V této části recenze je autorka nejsilnější, má nepochybně znalost děl a předloha je pro ni zásadní. Dále si všímá divácké odezvy. Občas vyjadřuje kritický názor na samotné představení, který někdy obrací zpět do pozitivního pohledu, kdy autorovi inscenace nedostatky odpouští, jelikož hlavní problém vidí u autora textu. Dokáže uznat mylnost (svých) předsudečných mínění. Všímá si režie a tempa vzhledem k dějovým akcím. Herce sice pochválí, ale v popisu toho, jakými prostředky postavu ztvárnili, autorka recenze klouže po povrchu a mnoho se nedozvíme (např. přirozený projev). Téměř nic se nedozvíme ani o scénografii či hudební složce. Za zajímavé lze považovat její vyjádření se k celkové divadelní situaci – např. tvrdí, že klíč k úspěchu je v pevném kmenovém repertoáru, budovaném na dílech českého národního dramatického umění. Vzhledem k relativně nízkému počtu dohledaných recenzí ve zkoumaném období let 1956–70 ji lze považovat jen za příležitostnou kritičku.

Bibliografie

O autorce:

ŠÍCHOVÁ, Olga. Slovník české literatury 1970-1981: básníci, prozaici, dramatici, literární vědci a kritici publikující v tomto období. Praha: Československý spisovatel, 1985. s. 357-8.

URBANOVÁ, Svatava, MÁLKOVÁ, Iva. Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945-2000). Olomouc: Votobia, 2001. s. 298.

 

Tvůrčí činnost/Díla:

Picassiáda (námět a scénář, 1963), Země úsměvů a snů – scénáře: Papá Offenbach (dvoudílný, 1970), Francouzská opereta mimooffenbachovská (1971), Straussovský dekameron (1972), Hodný strýček Imre (1973), Večer s Oskarem Nedbalem (1974); Večer moudřejší rána (drama, 1975), Strom života (povídky, 1976), Melodie bílého klavíru (scénář, 1978), Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce (scénář, 1980)

Divadelní kritiky/Recenze – výběr:

Otčenáškova novela „Romeo, Julie a tma“ v Divadle P. Bezruče v Ostravě. Nová svoboda: deník Komunistické strany Československa pro ostravský kraj (dále jen Nová svoboda). 8. 9. 1959, (214), 2.

Větší úkol, více povzbuzování. Nová svoboda. 15. 9. 1959, (220), 2.

Hrst úsměvů renesančního Španělska. Nová svoboda. 22. 9. 1959, (226), 4.

Dvě české novinky. Červený květ, 1959, 4(11), 301.

Před prázdninovým rozchodem. Červený květ, 1960,5(8), 189.

Optimistická tragédie v Ostravě. Červený květ, 1960, 5(12), 280.