Zpět na výpis osobností

REČKA, Alois

Rečka, Alois  – básník, publicista, rozhlasový a televizní redaktor

16.10.1921 (Klečůvka) – 12.8.1986 (Olomouc)

 

Alois Rečka vystudoval Reálné gymnázium v Kroměříži, ve kterém absolvoval mimo jiné i novinářský seminář. Poté začal pracovat v zahraničním oddělení ČTK v Praze. Do Olomouce přichází v roce 1951 jako novinář, rozhlasový a televizní redaktor. Posléze, v roce 1953, se stává vedoucím olomouckého studia Československého rozhlasu a Československé televize, a to až do srpna roku 1968, po němž byl zbaven funkce, a veškerá jeho publikační činnost byla značně omezena. Alois Rečka se pravidelně setkával s olomouckými umělci a věnoval se mnohožánrové činnosti, např. připravoval výstavní katalogy, zahajoval výstavy, či glosoval výtvarnou tvorbu. Podílel se také jako scénárista na amatérském výtvarném filmu pana Kučery z Přerova, za který získal mezinárodní cenu, kterou si však kvůli režimnímu diktátu nemohl ve Španělsku převzít. Pro Československý rozhlas natáčel také původní tvorbu, např. melodram Miloše Konvalinky Frývaldov 1931 nebo pásmo jeho vlastních veršů Olomoucké kašny s hudebním doprovodem Václava Kováře. Do jeho básnické tvorby dále patří Improvizace na Lafayetta či Polibek do kamene. Společně s Josefem Miroslavem Bourkem napsal libreto muzikálové fantazie Úsměv svaté Cecilie.

Jeho zájem o divadlo dokazují také zprávy, reflexe a rozhovory v časopisech Tvorba, Nová svoboda (do které psal i společně s Jaromírem Jedličkou) a Stráž lidu. V textech, které publikuje pod svým jménem nebo pod zkratkami ar, reč a rč se zaměřuje na olomouckou činohru. Píše neotřele a věcně, ale s občasným sklonem k lyrickému opisu. Zajímá ho především společenský dopad divadla a historické souvislosti. Z toho plyne jeho důraz na repertoár divadla a dramaturgickou složku inscenací.

Při výstavbě svých článků Alois Rečka dodržuje jistou pravidelnost ve struktuře textu. Své recenze vždy začíná přiblížením předlohy/dramatického textu čtenáři, občas připojí i kontext autorovy tvorby. Nepouští se však do explicitního popisu děje, ale spíše se snaží v několika větách shrnout hlavní téma díla. Na tak malém prostoru to má však jedno úskalí – shrnutí problémů ve zkrácené formě vede Rečku k přílišné obecnosti. Dále pokračuje ve shrnutí režijní a dramaturgické složky (nebo režijně-dramaturgické koncepce), tyto složky neodděluje a stává se, že i režisérovi připisuje zásluhu dramaturga. Na závěr se vždy věnuje herectví představitelů hlavních rolí. Zaměřuje se na budování postavy jako celku v rámci inscenace a zvukovou stránku jejich projevu, tedy na konkrétní promluvy a dialogy herců. Alois Rečka ve svých textech zcela opomíjí hudební složku a až na výjimku v recenzi Čapajev na olomoucké scéně i složku výtvarnou. Napříč texty je znatelná i tendence pravidelného střídání pochvaly s negativní kritikou. Čtenáři nepředkládá konkrétní teze, spíše se snaží pouze usměrňovat divákovo uvažování nad inscenací nebo neprozradit příliš mnoho těm, kteří ještě inscenaci neviděli.

 

 

 

 

 

 

 

 

Bibliografie

O autorovi: 

ČERMÁK, Jaroslav. Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc: Memoria Olomouc, 2001. ISBN 80-85807-16-S

Hlásí se Olomouc [rozhlasový pořad]. ČRo – Olomouc, 4.5.2014 14:30.

 

 

 

Publikační činnost/díla:

Básnické sbírky: Polibek do kamene (1967), Olomoucké kašny (1969), Improvizace na Lafayetta

Tvůrčí činnost/Díla:

Libreto: Úsměv svaté Cecilie (1986)

Rozhlasová adaptace: Frývaldov 1931 

 

Divadelní kritiky/recenze:

-reč-. Činohra divadla O. Stibora. Nová svoboda. 9.4. 1960, (86), 2.

REČKA, Alois. Zamyšlení nad olomouckou činohrou. Nová svoboda. 8.7. 1962, (161), 5.

-rk-. Čapájev na olomoucké scéně. Stráž lidu. 4.10. 1958, (119), 4.

-ar-. Drdovy „Dalskabáty“ v olomouckém divadle. Stráž lidu. 17.6. 1960, (60), 3.

-ar-. Priestleyův „Poklad“ na olomoucké scéně. Stráž lidu. 24.6. 1960, (62), 3.

REČKA, Alois. Divadlo lidu. Tvorba. 12.11. 1969, (11), 10-11.

 

 

 

 

REČKA, Alois. Několik postřehů k tvorbě jevištního výtvarníka. Červený květ, 1962, 7(6), 188.