Zpět na výpis osobností

DVOŘÁK, František

Dvořák, František  – historik umění, spisovatel, pedagog a publicista

17.4.1920 (Červenka) – 9.11.2015 (Praha)

František Dvořák byl historikem umění a zároveň autorem mnoha uměleckohistorických studií o významných postavách českého i světového malířství[1], katalogů výstav, soupisů výtvarných děl a monografií o umění. Byl autorem i několika televizních cyklů, jako např. o historii Karlova mostu, umělecké výzdobě Národního divadla nebo o českých moderních malířích.

Po druhé světové válce vystudoval dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium zdárně ukončil roku 1949 a poté se stal odborným asistentem profesora Václava Viléma Štecha na pražské Akademii výtvarných umění v Praze. V těchto letech se také podílel na vzniku skupiny Máj, která se jako první veřejně odklonila od oficiálních požadavků socialistického realismu. Roku 1958 začíná působit jako odborný pracovník grafické sbírky Národní galerie. Na této pozici setrvá dalších pět let, než přijme příležitost vyučovat na Střední umělecko-průmyslové škole v Praze. V roce 1969 je však přesunut do Olomouce, kde na Univerzitě Palackého působí nejprve jako odborný asistent na Katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty a později jako pedagog dějin umění. V této době mimo jiné přispěl několika recenzemi k reflexi olomoucké činohry. Roku 1985 se pak vrací opět do Prahy jako profesor na Akademii múzických umění a od roku 1993 přednášel i na Univerzitě Karlově, kde byl jmenován profesorem.

Jako aktivní člen několika kulturních a uměleckých sdružení[2] je jeho recenzentská, publikační, ale i přednášková činnost značně mnohostranná. Během jeho působení v Olomouci se věnoval reflexi olomoucké činohry v Divadle Oldřicha Stibora. Jeho recenze byly publikovány již záhy po jeho přesunu z Prahy v periodicích Stráž liduNová svoboda. I když texty nejsou rozsáhlé, tak autor na poměrně malém prostoru stručně a jasně vystihuje podstatu jednotlivých složek inscenace. Využívá bohatosti a krásy českého jazyka bez sklouzávání k opisu a zbytečnému košatění vět.

V recenzích se vždy nejprve věnuje samotné předloze. Stručně seznámí čtenáře s obsahem – hlavním tématem textu, aby následně mohl zhodnotit změny v konkrétní dramatizaci oproti předloze a plynule přejít k práci režiséra.  Ve zbytku recenzí největší prostor věnuje hercům a jejich hereckým výkonům v dané roli a ostatními složkami inscenace se zabývá pouze sporadicky, pokud ho zaujme. Hudbu nepopisuje vůbec, nanejvýš zmíní autora. V závěru recenzí používá věty v 1.os. mn. č. typu „těšíme se na další představení“ nebo „čekáme na další premiéry“ jakoby se stavěl do role zástupce každodenního publika, který se nikterak nevyvyšuje (ale může to být pouze dobovým kontextem), čemuž nasvědčuje i to, že se zdržuje jakéhokoli navrhování řešení a vylepšení problematických části inscenace nebo i větší kritiky tvůrců. Pokud má na inscenaci negativní názor, tak větší prostor věnuje samotné předloze a jejímu tématu a pouze v malém prostoru objasňuje svou kritiku. Jeho argumenty jsou konkrétní a odůvodněné, zdržuje se pejorativních výrazů či přirovnání. Součástí jeho konstruktivní kritiky bývají často i odkazy na dřívější inscenace v Divadla Oldřicha Stibora nebo na „kultovní“ pražské inscenace předchozích let, a pokud to má v recenzi své opodstatnění, tak dokáže zhodnotit i vhodnost volby překladu. Titulkem recenze se nesnaží šokovat nebo zaujmout čtenáře. Volí především kombinace názvu inscenace s místem uvedení. Celkově se jeho stručné, ale významově hutné texty vyznačují provázaností a plynulými přechody jednotlivých částí, přesnou argumentací a bohatým jazykem.

 

[1] Antonín Chittussi, 1954; Jan Kupecký, 1955; Rembrandt, 1957; František Tichý, 1961; Henru Matisse – kresby, 1964; Jan Zrzavý, 1965; Hans Holbein, 1966; Kamil Lhoták – malířské dílo, 1985; Karel Chaba, 1990

[2] Sborník grafického umění Hollar, sdružení grafiků Hollar, Spolek českých bibliofilů

 

 

 

 

 

Bibliografie

O autorovi:

JANOUŠEK, Dušan et al. Výtvarní umělci Univerzity Palackého: [Velký sál KVMO, květen 1987]. V Olomouci: Krajské vlastivědné muzeum, 1987. [56] s.

DVOŘÁK, František a DVOŘÁK, Jan, ed. Divadlo a já, aneb, Divadlem k podstatě lidskosti. V tomto souboru vyd. 1. Praha: Pražská scéna, 2010. 146 s. ISBN 978-80-86102-67-2.

Český biografický slovník XX. století. Díl 1., A-J. Praha: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7.

Publikační činnost:

Antonín Chittussi (1954); Jan Kupecký (1955); Rembrandt (1957); František Tichý (1961); Henru Matisse – kresby (1964); Jan Zrzavý (1965); Hans Holbein (1966); Kamil Lhoták – malířské dílo (1985); Karel Chaba (1990)

 

Tvůrčí činnost/Díla – výběr:

Okamžiky s umělci (2014), Benátky: s profesorem Františkem Dvořákem po stopách velkých mistrů (2012), Oskar Kokoschka (2011), O Národním divadle: zastavení s Františkem Dvořákem (2010), Stručný přehled vývoje uměleckých slohů v českých zemích (2010), Triumfální cesta na Pražský hrad (2008), Louvre (2007), Můj život s uměním (2006), O umělcích, jak je neznáme (2005), Po Pražském hradě a okolí: zastavení s Františkem Dvořákem (2004), Po Karlově mostě (2003), Kristian Kodet (1999), František Tichý: Grafické dílo (1995), Žaloba aneb Bílá kniha k pátému výročí 17. listopadu 1989 (1994), Rudolf Chorý (1989), Přehled vývoje výtvarného umění v Československu: určeno pro posl. fak. filmové a televizní (1984 a 1989), Kamil Lhoták (1985), Rudolf Doležal (1985), Jan Sedláček (1983), Vladislav Gajda (1980), Miroslav Štolfa: Obrazy a kresby (1979), Přehled vývoje výtvarného umění v Československu (1979), Současné exlibris (1979), Jiří Bouda (1975), Dílo Evy Štikové (1972), Ilustrace Františka Tichého (1965), Jan Zrzavý (1965), Konec 19. století v českém výtvarném umění: učeb. pomůcka pro vyučování dějep. na ZDŠ, SVVŠ a SOŠ (1965), Erich Kaizr, Z. J. Holub (1962), František Tichý (1961), Národní hnutí 1948-1970 ve výtvarném umění (1961), Doba husitská v díle Mikoláše Alše: Učební pomůcka pro školy všeobecně vzdělávací (1958), Kupecký (1958), Rembrant (1957), Antonín Chittussi (1954), Gotické malby na státním hradě Karlštejně (1952), Poutní chrám Panny Marie na Svatém Kopečku (1948)

 

 

Divadelní kritiky/recenze:

DVOŘÁK, Dr. F. „Racek“ v podání olomoucké scény. Stráž lidu. 28.2.1970. 24.

 

-FD-. Skapinovo Šibalství. Stráž lidu, 18.4.1970. 44.

 

DVOŘÁK, František. Podruhé úspěšná Komorní činoherní scéna DOS uvedla drama V den rozvodu. Nová Svoboda. 8.7.1970, (159), 5.