Knižátko, Ladislav – herec, divadelní režisér, dramaturg a kritik
3. 1. 1935 (Olomouc)
Ladislav Knižátko (někdy též psán jako Knížátko) se narodil v roce 1935 v Olomouci. Roku 1960 absolvoval Divadelní fakultu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a nastoupil do angažmá v Těšínském divadle v Českém Těšíně. V roce 1965 přešel do souboru ostravského Divadla Petra Bezruče, kde působil jako herec a režisér do roku 1966 a posléze mezi lety 1980–1985 a 1990–1991. Pracoval zde i jako ředitel, resp. šéf činohry mezi lety 1972–1985 a 1990–1991, v roce 1990 se podílel i jako dramaturg. Také ztvárnil několik epizodních rolí ve filmu. V letech 1981–1985 pracoval jako externí režisér v Českém rozhlase Ostrava a mezi lety 1976–1988 zastával funkci prezidenta československého střediska ASSITEJ. Od roku 1993 působil především jako divadelní kritik v regionálním tisku a časopisech, např. v Moravských novinách Svoboda (mezi lety 1999–2001), v časopise Loutkář (1994, 1997, 1999 a 2000) či Mladé frontě Dnes (2002–2003).
Ve sledovaném období let 1956–1970 přispěl několika svými kritikami do Nové svobody. Týkaly se představení olomouckého Divadla Oldřicha Stibora. Vzhledem k relativně nízkému počtu recenzí však nelze mluvit o výraznějším vlivu jeho reflexí na profilaci divadla, kritice se v této době nejspíš primárně nevěnoval. Nicméně texty vykazují autorovu znalost dramatického oboru. V recenzích nejprve představuje předlohu a problematiku jejího uvádění v divadle, případně inscenační tradici. Poté se důsledně věnuje dramaturgicko-režijní koncepci a herectví. Vnímá celkovou výstavbu inscenace, tempo a gradaci. Scénografie a hudba jsou na okraji jeho zájmu, což je s ohledem na jeho hlavní profesi pochopitelné – v kritikách se zaměřuje na ty složky, jimž nejvíce rozumí. V této oblasti se nebojí kritičnosti, ale také dokáže vyzdvihovat. Všímá si dikce a výrazu, vztahuje herecké výkony ke kariéře jejich představitelů. A dokonce navrhuje, jakým směrem se má ubírat pozornost při obsazování. Pokud jde o jazykové prostředky, autor někdy užívá až expresivní, přehnaně barvité obraty (např. „Verše Puškinova souputníka nás stále uchvacují svou bouřlivou bezprostředností a neotřelou krásou strhujícího prožitku.“). Je otázka, zda se tak projevovalo jeho osobní zaujetí pro divadlo, či šlo o jen dobovou konvenci.
I přes menší počet recenzí a jejich někdy spíše popularizační ráz lze konstatovat, že jeho texty byly přínosné jak pro čtenáře-diváky, tak jako zpětná vazba tvůrcům daných inscenací. Je však zřejmé, že v daném období se Knižátko věnoval zejména praktické divadelní tvorbě.
Bibliografie
O autorovi:
FIKEJZ, Miloš. Český film: herci a herečky. I. díl A-K. Praha: Libri, 2006, s. 603.
IVÁNEK, Jakub, SMOLKA, Zdeněk. Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. A–L. Ostrava: Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013, s. 425–426. ISBN 978-80-7464-385-9.
Divadelní kritiky/Recenze:
KNIŽÁTKO, Ladislav. Komorní Maškaráda. Nová svoboda. 6. 10. 1966, 22(240), 2.
KNIŽÁTKO, Ladislav. „Zlý jelen“ v Olomouci. Nová svoboda. 3. 1. 1967, 23(3), 5.
KNIŽÁTKO, Ladislav. Zámecké dostihy. Nová svoboda. 18. 1. 1967, 23(16), 2.
KNIŽÁTKO, Ladislav. Kaviár, nebo čočka? Nová svoboda. 27. 4. 1967, 23(101), 6.
(autorka hesla Jana Řezníčková)
