Čejka, Karel – publicista, redaktor, prozaik, básník, divadelní kritik, nakladatel
4. 1. 1935 (Míchov, Blansko) – 22. 4. 2000 (Ostrava)
Karel Čejka se narodil do rodiny továrního dělníka, kvůli brzkému úmrtí otce a vážné nemoci matky se o něj starala sestra. Absolvoval na gymnáziu v Blansku. Po maturitě v roce 1953 nastoupil jako knihovník v Blansku, dodělal si pedagogické minimum a mezi léty 1955–1957 vedl kulturní soubor vojenského pluku. Později si doplnil vzdělání dálkovým studiem na Institutu osvěty v Brně, roku 1972 pak dokončil na Univerzitě Karlově na Fakultě sociálních věd a žurnalistiky studium oboru televizní žurnalistika. Roku 1972 zde obhájil diplomovou práci s názvem Publicistická činnost Václava Sinkuleho. V Ostravě byl natrvalo od roku 1958, kde byl zpočátku zaměstnán v Městském domě osvěty jako metodik lidové hudby. Zároveň redigoval programy kulturních institucí Ostravska, publikovaných v Ostravském kulturním zpravodaji, od roku 1960 tuto platformu rozšířil o krátké články, zprávy, recenze. Později byl obsazen do vedoucí pozice dramaturgicko-redakčního oddělení, které vydávalo kromě Ostravského kulturního zpravodaje i časopis Máj a staralo se o provoz experimentálního divadla Studio AZ. Mezi léty 1962–1971 pracoval v Českém rozhlase Ostrava jako redaktor a publicista literárně-dramatické sekce, v roce 1971 krátce působil jako hudební skladatel na volné noze. 1972–1976 zastával funkci redaktora, vedoucího redakce a publicisty Ostravského večerníku, od roku 1976 pak působil jako publicista v Ostravském kulturním měsíčníku. O roku 1983 se tento časopis přejmenoval na Kulturní měsíčník a rozšířil svoji působnost na celý Severomoravský kraj. Vycházel v ostravském nakladatelství Profil, kde Karel Čejka zastával funkci redaktora publicisty až do listopadové revoluce 1989. V roce 1990 se stal na dva roky šéfredaktorem Kulturního měsíčníku (v roce 1990 přejmenovaného na Sezona), kde znovu vedl rubriky zaměřené na divadlo, televizi a hudbu. Posledních deset let svého života byl rovněž majitelem nakladatelství A–Z. Během celé této tvůrčí činnosti byl autorem rozhlasových her, televizních pořadů, zajímal se o humor a satiru (napsal stovky aforismů). Publikoval povídky, verše, realizoval řadu libret a hudebních komedií. Blízké mu byly rovněž kabarety, psal i muzikály či opery, přičemž jeho tvorbu nastudovala divadla v celé republice.
Již během gymnaziálních let režíroval a hrál v divadelních představeních ochotnických divadelních souborů, realizoval se jako režisér i v ostravském divadle malých forem Studio AZ. Obdivoval zejména hudebně zábavné divadlo, sám byl autorem mnoha libret a písniček (pro rozhlas, televizi i divadlo) – ostatně stěžejní část jeho tvorby zabírala textařská práce, je autorem přibližně 400 textů písní nejen pro Orchestr Českého rozhlasu Ostrava, ale i pro hudební skupiny Pavlík & Majestic, Buřinky či zpěvačku Věru Špinarovou. Byl autorem řady knih, vylíčil například osudy dvou popravených komunistických funkcionářů Václava Sinkuleho a Eduarda Urxe, sestavil kuchařku, vydal i knihu cestopisných fejetonů. Ve svém nakladatelství vydal několik turistických průvodců po evropských městech.
Do periodik přispíval pod svým vlastním jménem nebo pod značkami KA, a, ka a ej. (Ostravský kulturní zpravodaj, Ostravský zpravodaj, Ostravský kulturní měsíčník, Kulturní měsíčník, Nová Svoboda, Svoboda, Ostravský večerník, Kulturní tvorba, Dikobraz, Škorpión, Vlasta, Rovnost, Práce, Obrana lidu, Mateřídouška, Tv Revue ad.) Jeho recenze se vyznačovaly kontextuální znalostí divadelního prostředí nejen regionálního, ale i celorepublikového rozsahu. Obhajoval pozici ostravských divadel v silné konkurenci pražských a jiných krajských divadel. Kritiky Karla Čejky neměly schematickou podobu, nevěnoval se zevrubně každé ze složek, ale dokázal vyzdvihnout podstatné detaily inscenace a poukázat na odlišnosti vůči běžným postupům a principům divadelní tvorby i v souvislosti s dramaturgickým směřováním konkrétního divadla. Z jeho recenzí je patrná znalost dramatické tvorby, dokázal jasně pojmenovat rozdíly oproti původní předloze a míru následné aktualizace. Ačkoliv byl v oblasti divadelní vědy znatelně erudován, jsou jeho recenze psány čtivou a srozumitelnou formou, která přibližuje divadlo i laickému obecenstvu. Nezřídka neváhal věcně argumentovat, pokud nesouhlasil s publikovaným názorem jiného recenzenta, případně prostřednictvím recenze hledal odpovědi i na aktuální otázky spojené s ostravskou divadelní situací. Předností jeho recenzní činnosti jsou zejména charakterizace jinak často opomíjené režijní složky. Snažil se pojmenovávat režijní styl a metody, které vedly k výsledné podobě celé inscenace, a bylo-li to podstatné, věnoval se i hudebním motivům a míře jejich uplatnitelnosti v inscenaci, stejně jako kvalitě orchestru. Velkou mírou reflektoval zejména herecké výkony a volbu titulu v kontextu repertoárové dramaturgie.
Bibliografie
O autorovi:
Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000). Olomouc: Votobia, 2001, s. 53–54.
JIŘÍK, Karel. Čejka, Karel. In Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 11(23). Ostrava: Ostravská univerzita, 2008, s. 25–27.
URBANOVÁ, Svatava. Čejka Karel. In Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severní Moravy, A–M, Ostrava: Ostravská univerzita, 2005, s. 160.
Divadelní kritiky/Recenze:
-KA-. Kdybych byl dítětem. Ostravský kulturní zpravodaj. 16.–31. 10. 1959, (4), 10–12.
-KA-. Mladí a ti nejmladší. Ostravský kulturní zpravodaj. 1.–15. 11. 1959, (5), 10–12.
-KA-. Co nového v divadle Petra Bezruče. Ostravský kulturní zpravodaj. 1.–15. 2. 1960, (11), 9–11.
-KA-. Nový Goldoni. Ostravský kulturní zpravodaj. 15.–31. 5. 1960, (18), 8–9.
-KA-. Novinka DPB. Ostravský kulturní zpravodaj. 1. –15. 12. 1960, (7), 2.
(autorka hesla Tereza Osmančíková)
