Škutchanová, Květa – prozaička, dramatička a publicistka
18. 4. 1926 (Velké Meziříčí) – 18. 10. 2011 (Havířov)
Květa Škutchanová v průběhu studia reálného gymnázia v Brně, kde rodina žila od roku 1932, přešla na dramatické oddělení brněnské konzervatoře, kterou absolvovala v roce 1947. Za války byla totálně nasazena na práci v Kuřimi a v Letovicích. Těsně před absolutoriem nastoupila do redakce Svobodných novin (přejmenovaných později na Lidové noviny) a v nich postupně pracovala v účtárně, náborovém oddělení jako elévka a nakonec jako členka redakce. Když byla zřízena ostravská krajská redakce novin, byla přeložena do Ostravy, kde již zůstala. Mezi lety 1952–1961 působila jako redaktorka Československého rozhlasu, od roku 1961 zastávala místo dramaturgyně ostravského studia Československé televize. Publikovat začala roku 1948 v Lidových novinách (reportáže, fejetony), příležitostně uveřejňovala své příspěvky v Nové svobodě (1959), Červeném květu (1959–1960), souboru Dobyvatelé slunce (1973) či Ostravském večerníku (70. léta). Připravovala pořady pro Československý rozhlas a televizi. Je autorkou námětu a scénáře baletního filmu Picassiáda, který v roce l964 získal Cenu mladých tvůrců na Mezinárodním televizním festivalu v Praze a posléze i v Cannes. Dále psala např. scénáře pro hudební cyklus Země úsměvů a snů (1970–1974), představující operetní díla. Je autorkou hry Večer moudřejší rána, která byla roku 1975 realizována v Divadle Petra Bezruče. Vytvořila i televizní scénář ze dvou povídek své knihy Strom života – Janovi lidé a Děti mají zpívat (1977), které se věnují odsunu Němců, osídlování jesenického pohraničí a poúnorovým změnám. V roce 1980 připravila scénář televizní inscenace hry se zpěvy Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce podle Josefa Kajetána Tyla a Václava Trojana.
Divadelní kritika netvořila stěžejní část její práce. V dohledaných recenzích se věnovala především ostravským divadelním scénám – Divadlu Petra Bezruče a Státnímu divadlu v Ostravě. Ve svých textech nejprve přibližuje autora a obsah předlohy, což často doplňuje o svůj názor a případně kontext dobový či literární. V této části recenze je autorka nejsilnější, má nepochybně znalost děl a předloha je pro ni zásadní. Dále si všímá divácké odezvy. Občas vyjadřuje kritický názor na jevištní provedení, který mnohdy obrací zpět do pozitivního pohledu, kdy autorovi inscenace nedostatky odpouští, protože hlavní problém vidí již v původním dramatickém textu. Dokáže uznat mylnost (svých) předsudečných mínění. V hodnocení představení si všímá především režie a tempa vzhledem k dějovým akcím. Herce většinou chválí, ale nekonkretizuje, jakými prostředky postavu ztvárnili. Téměř nic se nedozvíme z recenzí o scénografii či hudební složce. Za zajímavé lze považovat její vyjádření se k celkové divadelní situaci – například tvrdí, že klíč k úspěchu je v pevném kmenovém repertoáru, budovaném na dílech českého národního dramatického umění. Vzhledem k relativně nízkému počtu dohledaných recenzí ve zkoumaném období let 1956–1970 ji lze považovat jen za příležitostnou kritičku.
Bibliografie
O autorce:
ŠÍCHOVÁ, Olga. Slovník české literatury 1970-1981: básníci, prozaici, dramatici, literární vědci a kritici publikující v tomto období. Praha: Československý spisovatel, 1985, s. 357–8.
URBANOVÁ, Svatava, MÁLKOVÁ, Iva. Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000). Olomouc: Votobia, 2001, s. 298.
UHLÁŘ, Břetislav. Květa Škutchanová o své práci. Ostravský večerník, 1977. 10(152), 4.
ČEJKA, Karel. Květa Škutchanová. Československá televize, 1986. 20(16), 14.
MARTINEK, Libor. Regionální literatura na Krnovsku. In Literatura a region: sborník z konference konané 7. a 8. prosince 1994 v Ostravě. Opava: Optys, 1995, 108–116. ISBN 80-85819-34-1.
Divadelní kritiky/Recenze:
ŠKUTCHANOVÁ, Květa. Otčenáškova novela „Romeo, Julie a tma“ v Divadle P. Bezruče v Ostravě. Nová svoboda. 8. 9. 1959, 15(214), 2.
ŠKUTCHANOVÁ, Květa. Větší úkol, více povzbuzování. Nová svoboda. 15. 9. 1959, 15(220), 2.
ŠKUTCHANOVÁ, Květa. Hrst úsměvů renesančního Španělska. Nová svoboda. 22. 9. 1959, 15(226), 4.
ŠKUTCHANOVÁ, Květa. Dvě české novinky. Červený květ. 1959, 4(11), 301.
ŠKUTCHANOVÁ, Květa. Před prázdninovým rozchodem. Červený květ. 1960,5(8), 189.
ŠKUTCHANOVÁ, Květa. Optimistická tragédie v Ostravě. Červený květ. 1960, 5(12), 280.
(autorky hesla Jana Řezníčková, Tereza Osmančíková)
