Middletown – městečko mezi ničím, kde žijí obyčejní lidé s obyčejně smutnými a těžkými životy. O tom ve zkratce pojednává hra, kterou napsal americký dramatik Will Eno a kterou uvádí v české premiéře plzeňské Divadlo J. K. Tyla v režii Marka Němce a dramaturgické úpravě Johany Němcové.
Příběh nám představuje životy několika obyvatel malého amerického městečka, které mohlo mít muzeum skla, čerpá ze své indiánské tradice, žije v něm jeden kosmonaut a ostatní lidé se do něj stěhují buď založit rodinu, nebo dožít. Seznamujeme se s novou nadšenou obyvatelkou Mary Swansonovou (Zuzana Ščerbová), místním strážcem pořádku Robertem (Zdeněk Hruška), ochotnou knihovnicí Judith (Klára Kuchinková), zmateným všeumělem Johnem Dodgem (Jaroslav Matějka) či ztroskotaným mechanikem Craigem (Matyáš Darnady). Každý z nich je poznamenán nějakým neštěstím nebo má v nějakém ohledu smůlu, obojí se dá ale v určitých případech zlomit. Právě o tom je celý Middletown – o lidech, kteří zápasí s nepřízní osudu. Některým se podaří zvítězit, některým bohužel ne. Mezi jednotlivými postavami vznikají přátelství a vztahy, které ale stojí a padají na schopnosti vzájemně si porozumět a upřímně komunikovat.
Výraznou ženskou figurou pro mne byla knihovnice Judith. Do celého představení obtěžkaného vážností se Kláře Kuchinkové povedlo vnést optimismus a radost, které následně předávala i ostatním obyvatelům městečka. Jaroslav Matějka jako samotářský, nejistý a trochu podivínský John Dodge působí sice úsměvně, ale při hlubším pohledu vidíme Johnovo vnitřní trápení. To je ostatně hlavní přednost Matějkova hraní obecně, neboť jeho postavy nabízejí mnohem víc než na první pohled zřejmou komiku. Na druhé straně Darnadyho mechanik Craig byl dokonalým ztělesněním lidského neštěstí a smůly. Jeho odpověď na lékařčinu (Jana Kubátová) otázku, co chce od života, mi dokázala vehnat slzy do očí, a nebyl to jediný emočně vypjatý moment. Celkově způsob, jakým Darnady vyjadřoval emoce své postavy a jak rychle a přirozeně je dokázal střídat, byl dechberoucí.
Scéna Lukáše Kuchinky dokázala skvěle využít skromnou plochu Malé scény. Členění na jednotlivé dílčí prostory v rámci celého jeviště bylo efektivní a praktické, nemusela se zdlouhavě vyměňovat dekorace a divák měl na očích každé místo jednání. Skrze pomyslné zdi jsme mohli nahlížet do příbytků i životů všech postav, ať už se jich daná scéna týkala, či byli pouze v pozadí. Právě tyto chvíle nám dokázaly ukázat podstatu jejich životů. Agnieszka Pátá Oldak pak vytvořila jednoduché, všední kostýmy, které do značné míry charakterizovaly své nositele, ale zároveň jim ponechávaly jejich obvyklou každodennost.
Ačkoli je hra charakterizována jako „existenciální komedie“, pro mě byly komické prvky z většiny spíše zástěrkou osobní tragiky. Nenacházela jsem zkrátka důvody, proč se některým vtipným okamžikům smát. S postavami jsem spíše soucítila, snažila se je pochopit a politovat. Celková atmosféra byla mnohdy poetická až mrazivá, a tak mě osobně nepodněcovala k užívání si situační komiky, která se na jevišti místy objevovala.
Middletown vybízí k zamyšlení nad následující otázkou: „Co vlastně chceme od života?“ Ta je v inscenaci několikrát přímo položena, ale odpovědí na ni je poskrovnu, neboť, jak se dozvídáme, lidé jsou často moc líní se nad ní alespoň zamyslet. Will Eno ukazuje nebezpečí špatného porozumění a míjející se komunikace, ale zároveň naději na osvobození z beznaděje. Middletown patří, dle mého názoru, mezi velmi zdařilé kusy repertoáru a osobně doufám, že to nebude poslední spolupráce plzeňské činohry s Markem Němcem coby režisérem.
- DIVADLO J. K. TYLA – Middletown
- Autor: Will Eno
- Překlad: Blanka Křivánková
- Režie: Marek Němec
- Dramaturgie a úprava textu: Johana Němcová
- Scéna: Lukáš Kuchinka
- Kostýmy: Agnieszka Pátá Oldak
- Hudba: Ondřej Švandrlík
- Světelný design: Antonín Pfleger
- Inspice: Martin Chmelař
- Nápověda: Petr Kotora
- Účinkují: Zuzana Ščerbová, Jaroslav Matějka, Zdeněk Hruška, Matyáš Darnady, Karel Vondrášek, Jana Kubátová, Klára Kuchinková, Jana Ondrušková, Martin Chmelař, Jan Maléř, Petr Kotora
Premiéra 2. listopadu 2019 na Malé scéně Divadla J. K. Tyla, psáno z uvedení dne 15. října 2021.
FOTO: Facebook a archiv Divadla J. K. Tyla
