Zpět na výpis článků

Mění doba lidi, nebo lidé dobu?

Když na oslavu 60. narozenin Elizabeth Anny Marie, hraběnky z Lansdorfu a Scheibergu vtrhla Státní bezpečnost s příkazem zabavit veškerý její majetek, slíbila sobě a svým hostům, že přesně za deset let se na stejném místě opět sejdou. Hraběnka se tak vrací do města, kde není vítána, aby dostála svému závazku. Tak začíná divadelní adaptace českého filmu Zámek v Čechách, jejímž autorem je Ivan Hubač. Na scéně Moravského divadla Olomouc měla Hraběnka premiéru 11. března 2022 v režijním nastudování Michaely Doležalové v titulní roli s Vlastou Hartlovou.

V průběhu inscenace sledujeme snahu „dělnice Lansdorfové“ zrealizovat oslavu s pomocí svého někdejšího služebnictva. Hraběnka se novému režimu neumí a nechce přizpůsobovat, stále zůstává distingovaná a vznešená, což vyvádí z míry každého, s kým přijde do styku. A právě to u diváků vzbuzuje k hraběnce sympatie. Na druhé straně její odměřenost vůči těm, kteří jí pomáhají, působí povýšeně a nevděčně, což ale postavě napomáhá k větší plasticitě a uvěřitelnosti. Všechny tyto vlastnosti své hraběnce její představitelka vtiskla především díky hlasovému projevu a mimice.

Interakce mezi představiteli hraběnky a bývalého lokaje Aloise (Lukáš Červenka) byla stěžejní pro posun celého děje. Komunikace herců plynula živě a přirozeně, což fungovalo ve vážných i odlehčenějších scénách, kdy se nešetřilo uštěpačností a popichováním. Ovšem dominovali i každý zvlášť a na jevišti tak zaslouženě získávali největší prostor.

Předseda (Jan Ťoupalík) je zde bohužel spíše karikaturou záporné postavy. Neustálé sexistické narážky a šovinistické chování jsou jen podtrženy maskou, především úlisnou přehazovačkou a vycpaným pivním pupkem, jež vzbuzují silné antipatie. Celkové ztvárnění předsedy do jisté míry znevažuje charakter celé inscenace, která by s jeho střízlivějším pojetím mohla získat důstojnější vyznění.

Výrazný scénografický prvek představuje plátno na pozadí scény s motivem socialistických dělníků, které je pomocí nasvícení přiznáváno či skrýváno dle tématu jednotlivých scén. Kostýmy stylizované do módy padesátých let pak dokreslují časové zasazení příběhu. Bohužel důraz na dobu, v níž se děj odehrává, je někdy až příliš názorný a postupně se stává kýčem. Často přítomná mávátka a transparenty, ukázka dělnické třídy a recitace budovatelských básniček mnohdy přebíjejí vážnost ústředního tématu. Potenciální kontrast těchto dvou rovin bohužel není příliš vybalancovaný a ačkoli mohou tyto motivy působit komicky, opravdu je to způsob, jakým chceme tuto dobu vnímat?

Hraběnku lze brát jako memento doby, která ve snaze vymýtit mezi lidmi rozdíly ty samé lidi rozdělila. Je ale především o vzpomínání na dobu minulou a o změnách, které člověka postihnou v důsledku malých i velkých událostí. Velmi těžko se však určuje, zda se lidé mění na základě nové doby, nebo doba na základě nových lidí.


  • MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC – Hraběnka
  • Dramatizace: Ivan Hubač
  • Režie: Michaela Doleželová
  • Dramaturgie: Michal Baláž
  • Scéna a kostýmy: Hana Knotková
  • Hudební spolupráce: Filip Tailor
  • Inspicient: Ilona Bláhová
  • Nápověda: Ivana Smudová
  • Účinkující: Vlasta Hartlová, Lukáš Červenka, Jana Posníková, Ivana Plíhalová, Jan Ťoupalík, Marek Pešl, Pavel Hekela, Jaroslav Krejčí, Vendula Nováková, Petr Vaněk, Ondřej Kratina, Kristína Jurková, Ilona Bláhová, Ivana Smudová, Lukáš Pořízka, Ondřej Kratina, Marek Paráček, Milan Švestka, Dominik Zatloukal

Premiéra 11. března 2022, psáno z uvedení dne 14. března 2022 v Moravském divadle Olomouc.

FOTO: archiv Moravského divadla Olomouc