Co studuješ, případně co jsi studovala?
PdF UP (český jazyk + hudební výchova) a FF UP Teorie a dějiny dramatických umění.
Jaký je Tvůj nejsilnější divadelní zážitek?
Bylo jich mnoho; hlavou mi problesklo spoustu situací, postav, herců, bizarních scénografií či neopakovatelných zážitků. Je těžké z nich jednu vyzdvihnout na piedestal, ale není náhoda, že i po letech si při tomto dotazu vzpomenu na inscenaci Médeia Štátného divadla Košice v režii Michala Vajdičky, kterou jsem měla možnost vidět na Divadelní Floře v roce 2011.
Jaký je Tvůj oblíbený festival?
Festival, který mám na pevno zaškrtnutý v kalendáři, je jednoznačně Jiráskův Hronov. Jsem jeho pravidelným účastníkem už od svých 15 let a do budoucna to nemíním měnit.
A samozřejmě nemohu opomenout Divadelní Floru, domovský festival mého rodného města, který, mám dojem, dospívá společně se mnou a nepřestává mě pravidelně každý rok deset dní v květnu těšit.
Jakému divadlu fandíš?
Kolegyně z redakce řekla, že fandí každému divadlu, což mi přijde jako nejkorektnější odpověď a přikláním se tak k jejímu názoru. Mezi jinými bych na tomto místě ale mohla vyzdvihnout například, dle mého názoru, top scény u nás, a sice Divadlo Na zábradlí, Dejvické divadlo, HaDivadlo, Husu na provázku, Studio Hrdinů, Komorní scénu Aréna, Divadlo Continuo a Geisslers Hoffcomedianten. Jako nováčka bych ráda zmínila i Divadlo X10 ve Strašnicích v Praze.
Také nemohu opomenout olomoucké scény, které během posledního desetiletí prosvětlují naše univerzitní město; Divadlo Tramtarie a Divadlo na cucky, kterým fandím zcela beze studu, neboť mám v místních řadách mnoho přátel a jejich snažení je pro mě inspirací.
Zároveň doufám, že Moravské divadlo Olomouc se jednoho dne stane platným členem těchto žebříčků, protože právě v jeho sedadlech jsem poprvé zakusila kouzlo divadla.
Jaká je Tvá oblíbená divadelní osobnost?
Mezi režiséry je mému srdci blízký styl J. A. Pitínského. Samozřejmě se nemohu zbavit myšlenky na inscenace D. D. Pařízka, které jsem viděla jen díky zmiňované Floře.
A velmi obdivuji taneční umění Jiřího a Otta Bubeníčkových, jejichž odchod do „výslužby“ mi v září roku 2016 doslova způsobil citovou újmu.
Napadá mě spousta dalších jmen, jejichž umění se obdivuji, ale to nechme na příště…
