Zpět na výpis článků

S Babišem na pouti

Program Studia Z Městského divadla Zlín je z velké části tvořen hosty. Mezi nimi se poslední dobou zjevuje navrátilec k české politické satiře Divadlo RePublika, tentokrát se svou inscenací Boss Babiš, která měla premiéru zkraje letošního roku. Během nelehkých událostí roku 2020 (aniž by je její tvůrci předvídali) se dokonce zviditelnila jako „zakázaná hra“ reagující nejen na politickou situaci v naší zemi, ale i na aktuální dění. Svým kontroverzním tématem vyvolala řadu odmítnutí některých kulturních domů, přičemž jí právě tento bojkot udělal tu nejlepší reklamu.

Divadlo RePublika už svým názvem předznamenává svůj objekt zájmu a na svém kontě má již několik inscenací podobného ražení; pro představu jmenujme Republiko má středisková aneb Lukrativní nejistota nebo Zakázané vysílání. Inscenace Boss Babiš vznikla na motivy stejnojmenné knihy investigativního novináře Jaroslava Kmenty, který v ní zkoumá osobu současného českého premiéra, a to především okolnosti nabytí majetku/firem a kauzy s ním více či méně spojené (ať už přímo či nepřímo). Kniha je to obsáhlá – mapuje období, kdy se Babiš rozhodl stát veřejně známou osobou, ale popisuje i jeho méně známá období jako sběrače míčků či podnikatele-sběrače obchodních, politických i veřejně známých kontaktů. Tato spletitá síť mnohovrstevnatých machinací a překombinovaných zápletek si vyžádala vznik kabaretní inscenace pro mě až s pouťovým efektem. V té změti rychlých změn máte pocit, že jste na kolotoči, jindy ve strašidelném domě a pro ty záhadné vraždy někdy dokonce na střelnici. U stánku s cukrovou vatou se rozdávají koblihy, jež se vám nechce pozřít a kartářka věští, že bude hůř, ovšem z nějakého důvodu jí nikdo nevěří.

Představení se odehrává ve svižném, až lehce překotném tempu, kde není čas vydechnout. Rámec inscenace přehledně uvozuje řadu klipových scének a dává příležitost k tzv. vysvětlování „po lopatě“. Druhou nástavbou inscenačního tvaru jsou šoty pravdomluvného Babiše hrajícího baseball se štanglí kostelecké uzeniny poslouchajícího rozkazy ze zvukařské kabiny od svého PR guru Marka Prchala.

Diváci se ocitají na první čtené zkoušce této nové hry Jana Noska Nováka, který se zároveň společně s Janem Julínkem ujal i režie. Julínek současně figuruje na první čtené jako reálný režisér/autor knihy Kmenta právě s funkcí vykladače pavučiny jednotlivých Babišových vláken. Díky méně chápavým herečkám má divák prostor zorientovat se v bludišti souvislostí, přičemž jejich zkarikováním se necítí trapně a s poklidem se může pokusit pochopit, jak se na postu českého premiéra ocitl slovenský zbohatlík.

Zda to byl pouze pokus o vytvoření kontrastu mezi triviální zábavou a závažnými problémy, či naopak prostor k zrcadlení běžného českého konzumenta, jemuž stačí k večerní zábavě sledování Partičky, se mi nepodařilo rozklíčovat. Důležité však je, že se prostřednictvím několika improvizovaných scének v duchu tohoto pořadu potvrzuje divákovo pochopení spojitostí. Nutno podotknout, že inscenace s vysokou nadsázkou pracuje i s dalšími důvěrně známými odkazy, např. využívá devadesátkově důvěryhodných televizních postav, ať už jsou to detektivové Hercule Poirot, Nick Carter či Jessica Fletcher v případě záhadných vražd, nebo reklamní série prolínající celou inscenaci o ideální rodině, kteráž postupně s vývojem společnosti ztrácí morální hodnoty.

Jakkoliv se může z napsaného zdát, rozhodně se nejedná o nekompaktní kus. Tento mišmaš jménem Boss Babiš bylo dle mého nutné podstoupit přesně v tomto módu, aby kniha, jež je svým tématem úmorným hororem, nebyla na jevišti strastiplnou cestou do příkopu divákova odmítnutí. Efekt: divák se baví při výchově ke kritickému myšlení; se může vyplatit, pokud bude inscenaci dopřáno sluchu.


  • DIVADLO REPUBLIKA Boss Babiš
  • Režie: Jan Nosek Novák a Jan Julínek
  • Scénář: Jan Nosek Novák
  • Předloha: Jaroslav Kmenta
  • Hrají: Aneta Bačíková, Jana Mudráková, Jan Nosek Novák, Jan Julínek, Ondřej Lechnýř, Radek Jiříček, Jaroslav Durďák

Premiéra 22. ledna 2020, psáno z reprízy 9. září 2020 ve Studiu Z Městského divadla Zlín.

FOTO: Ondřej Lemon