Zpět na výpis článků

Z uzavřených divadel pod širé nebe

 

Rok 2020 mohl díky své numerologické souhře získat už sám o sobě punc výjimečnosti. Ukázalo se však, že mu to nestačí a musí se do dějin světa zapsat něčím mnohem zásadnějším. Před pár týdny ještě nemyslitelné; dnes každodenní součást našich životů. Omezení, uzavření, distanc. Sama jsem kdysi byla nucena odepřít si na několik měsíců jakoukoliv kulturu, ale nikdy mě nenapadlo, že tomu bude o pár let později vystaven celý svět. V zájmu zachování si pozitivního ducha jsem samo sebou začala hledat výhody stejně jako ostatní. Jsme na tom všichni stejně a je tedy samozřejmé, že solidarita a ohleduplnost v těchto dnech musí být na prvním místě. Nemluvě o možnosti jistého usebrání se a zklidnění jinak hektického životního tempa. Navíc divadla a kultura všeobecně dostaly také příležitost dokázat, zač stojí, co pro společnost ve skutečnosti všechno znamenají a že nejsou jen pouhými pobírači dotací. Jaké budou jejich ztráty, jak se promění trh, kdo přežije a kdo ne ukáže až čas.

Ovšem v několikatýdenním deficitu živého umění, věci časoprostorově závislé na energetické výměně přijímače a vysílače se divadlo adaptovalo a přešlo k polovičaté (leč potřebné) transformaci do online prostoru. Celorepublikově se streamovalo na všech frontách a snad každé divadlo sáhlo do svého videoarchivu nebo předčítalo literaturu. Moravské divadlo na svém Facebooku vydávalo seriál „Odmaturuj s MDO“, kde herci různými žánry i formami zprostředkovávali kánon maturitní literatury. Soubor opery a operety se vydal na turné po regionálních domovech důchodců a dalších podobných zařízení a tzv. zpíval do oken a v neposlední řadě se zjevila na scéně talkshow „Rozhovory v papučích“ s ansámblem MDO. Divadlo Tramtarie bavilo diváky groteskními seriály a videy z archivu své stand-up show Herci na ležáka a streamovalo za symbolický dukát některé ze svých inscenací. Divadlo na cucky předčítalo dětem pohádky a dospělým milostné dopisy slavných. Co ale dělali všichni úplně stejně – od šití kostýmů přešli k šití roušek a jejich distribuci.

První vlaštovkou se 12. května stalo Divadlo RePublika se svou satirou na motivy knihy Jaroslava Kmenty Boss Babiš, kterou zájezdově uvedlo v Jablonci nad Nisou se zarouškovanými diváky, herci i sedadly. Na výbornou se tak sešlo aktuální s akutním a tento politický kabaret naložil dlouho abstinujícím divákům notnou dávku nadhledu a otázek. Příhodně vtipným paradoxem budiž skutečnost, že tato inscenace se ještě před uzavřením divadel prohnala mediálním světem jako nežádoucí a v mnoha kulturních domech a regionálních divadlech byla odmítána pro svou zjevnou kontroverznost.

V těchto dnech, kdy měl ulicemi Olomouce prosvištět vír divadla, tance a hudby čtyřiadvacáté Divadelní Flory, Olomoučanům ve smutku a již totální frustraci vysvitla naděje. Nejenže o Divadelní Floru nepřijdou, ale budou jí mít v podstatě o to více. Na podzim se v šesti dnech v Olomouci představí české a slovenské inscenace korespondující s mottem letošního ročníku „Krásný nový svět“, které mimochodem vlivem současné situace nabývá ještě zakalenějších odstínů, než bylo původně zamýšleno. Program se trochu upravil z důvodu nemožnosti účasti zahraničních souborů, ale organizátoři diváky uklidňují na své sociální síti i prostřednictvím mnoha videopozdravů od samotných umělců, že za rok se v Olomouci dozajista ukáží.

Moravské divadlo čekal velký rok stoletých oslav jeho existence. Snilo se, plánovalo se, sháněly se finance a vypadalo to velmi nadějně. Ředitel David Gerneš bral tuto výzvu až patrioticky a v rámci letní Flory zamýšlel několikadenní slavnosti s bohatým open air programem. Bohužel i tato akce byla zasažena nepřízní osudu. Výročí se prozatím tedy oslaví na podzim galavečerem a vydáním publikace mapující stoletou cestu Moravského divadla. Kočování po okolí a velké plány s prozatímní scénou na Výstavišti Flora se přesouvají i z finančních důvodů na léto příští. Není ovšem všem dnům konec a diváci se mohou těšit na Moravské kulturní léto na Korunní pevnůstce a vítanou novinkou ve směřování našeho kamenného divadla je příslib zavedení dramaturgických úvodů před představeními.

Korunní pevnůstka však položila základy novým možnostem i všem ostatním a její amfiteátr bude naplno využit již nyní v měsíci červnu, kde se představí produkce jak Moravského divadlaMoravské filharmonie, tak Divadla Tramtarie, Divadla na cucky i souboru Nabalkoně. Tato fúze, byť může vypadat prapodivně, vysílá do světa především zprávu, že olomoucká divadla jsou připravena spolupracovat. Jinými slovy, že v karanténním světě je divadlo se svým principem „tady, teď a všichni spolu“ věc křehká a je třeba si unikátnosti tohoto média vážit a pěstovat jej.

A že je v pěstování divadla Olomouc houževnatá dokládá i fakt, že červnový program na pevnůstce odstartuje horká novinka Divadla Tramtarie inscenace Láska za koronu, v níž se diváci ocitnou ve vůbec prvním divadelním ztvárnění aktuálního nouzového stavu.


FOTO: archiv Statutárního města Olomouc