Tak jako jiné scény, ani plzeňské Divadlo J. K. Tyla v současné, opatřeními omezené době nenechává své diváky takříkajíc na suchu. Prostřednictvím aktivity První řada u vás doma zprostředkovává alespoň skrze online prostor záznamy svých inscenací, mezi nimiž se 10. dubna objevila i komedie Georgese Feydeaua Brouk v hlavě.
Ta pojednává o veskrze jednoduché zápletce, která se ovšem vzápětí monstrózně zamotá. Když chce totiž Marcela Champsboisy (Klára Kuchinková) usvědčit svého manžela Viktora Emanuela (Martin Stránský) na základě nepřímých vodítek z nevěry, nikdo ještě netuší, že se do celého problému vmísí stará přítelkyně, zaměstnanci, rodinní příslušníci i známí včetně jednoho neznámého dvojníka – Boutona.
V režii Thomase Zielinského a v dramaturgické úpravě Vladimíra Čepka tak vznikla inscenace, která přímo přetéká humorem, ovšem některé snahy o vtipnost byly na můj vkus až na samé hranici únosnosti. Téma nevěr sice vytváří otevřený prostor pro nemravné narážky nejrůznějšího druhu, avšak tady už se stávají poměrně dost vulgárními, počínaje lascivními pohyby paní Olympie a konče „podivuhodným“ pozadím starého přátelství Marcely a Louisy Homenides.
Kostýmy Jany Smetanové, zahrnující zářivé barvy, extravagantní střihy či šílené paruky, dobře podtrhují celkovou náladu inscenace. Stejně tak scéna Pavla Svobody, která je oproti kostýmům trochu „střídmější“, nicméně obojí společně vytváří ideální prostředí pro děj této docela bláznivé komedie. Prostor bytu Champsboisyových tvoří stěna přes celou šířku jeviště s motivem černobílých geometrických retro vzorů, v níž se nachází pětice dveří. Hotel U Galantní kočičky pak funguje jako prostor za onou zdí. Celý je prosvícen modrým světlem a jediný pokoj, do něhož vidíme, je samozřejmě ten nejvynalézavější, skrývající se za otočnou stěnou „revmatického“ Baptistina (Petr Kotora). Komplexní vizuál inscenace je zkrátka všechno, jen ne jednoduchý, ale to se zde snad ani nedá čekat.
Ženské herecké výkony se mi někdy zdály afektované až příliš. Snad to byl režijní záměr, aby pak postavy působily mnohem hloupěji než jejich mužské protějšky. Právě muži zde své ženy do určité míry přechytračí. Jejich lehký herecký projev je v tomto ohledu činí rozumnějšími, ale i komičtějšími. Příkladem za všechny může být Jan Maléř v roli Homenida, který do značné míry afektovaný je, ale tato míra nepřekračuje jeho vtipnost. Vynikající je také Michal Štěrba coby Kamil s poměrně zásadní vadou řeči spočívající v nemožnosti vyslovovat souhlásky, se kterou si poradil naprosto úžasně, a právem tak patří mezi komiky plzeňské činohry.
Představení bylo okořeněno i o nejrůznější improvizace a aktuální narážky, jako například Boutonovu větu „Nešahej na mě, šmoulí kluku!“, jež byla očividně reakcí na modrý kostým Vladimíra Pokorného. Dále pak šlo asi o pět minut trvající scéna mezi Kamilem a Boutonem spočívající v hledání významu Kamilova „a o“, ve které byli především oba herci naprosto geniální, ale hlavně Štěrbovy narážky na trvání scény a například poznámka „Aby mezitím neskončil ten lockdown!“ nenechá diváka v klidu. Do třetice musím zmínit jako kouzelnou náhodu vyraženou kliku Vladimírem Pokorným dobývajícím se za svou ženou, který celou situaci korunoval slovy, že tohle se mu ještě nestalo.
Plzeňský Brouk v hlavě je svou zápletkou hodně nadsazená komedie, určená širokému publiku a je nutné k ní takto přistupovat. Spektrum využitého humoru je zde opravdu pestré, takže si asi každý dokáže najít nějaký svůj moment, a právě to z této inscenace tvoří potenciální univerzální komedii pro každého. Bohužel poněkud laciná prezentace tento potenciál o něco snižuje.
- DIVADLO J. K. TYLA – Brouk v hlavě
- Režie: Thomas Zielinski
- Dramaturgie: Vladimír Čepek
- Scéna: Pavel Svoboda
- Kostýmy: Jana Smetanová
- Hudba: Ivan Acher
- Inspice: Aneta Waldsteinová
- Nápověda: Jiřina Škoulová
- Účinkují: Martin Stránský, Michal Štěrba, Klára Kuchinková, Martin Zahálka ml., Jan Maléř, Kamila Šmejkalová, Josef Nechutný, Vladimír Pokorný, Jana Ondrušková, Marek Mikulášek, Zuzana Ščerbová, Karel Vondrášek, Petr Kotora
- Psáno z online uvedení 10. dubna 2021.
FOTO: archiv Divadla J. K. Tyla
