Ve středu 15. března 2023 se v Divadle K3 bude konat premiéra inscenace antického dramatu Bakchantky v podání studentského souboru Kucmoch. V krátkém rozhovoru jsme bavili s vedoucím souboru Adamem Buckem a režisérkou Anetou Bednaříkovou nejen o chystané inscenaci, ale také o dramaturgii a životě spolku.
V rámci rešerší jsem zjistila, že jako spolek jste ještě nikde rozhovor neposkytovali. Řekněte mi tedy nejprve něco o tom, kdo jste a jaké jsou vaše cíle a ambice?
Adam: Kucmoch vznikl v roce 2016 a založil jsem ho já. V té době jsme se scházeli s lidmi z různých kateder, třeba z divadelní vědy, pak tam byla studentka dramaterapie, kamarád třeba studoval geologii a biologii, jiný sociální práci. Sešla se nás vlastně taková všehohochuť.
Jak vznikl název kucmoch a co vlastně znamená?
Adam: To jsme odvodili právě od té všehochuti. Já pocházím z Podkrkonoší a kucmoch je místní tradiční jídlo. Dělá se z brambor a mnoha dalších ingrediencí, takže je to taky takový „mix“. Odráží se to nejenom ve složení členů, ale i v naší tvorbě, žánrech a postupech, což je myslím nejvíce vidět u nadcházející premiéry Bakchantek.
Čímž se dostáváme k samotné premiéře. Bakchantky jsou vaše třetí premiéra?
Adam: Ne, pokud dobře počítám, tak čtvrtá. První realizací byl Nový bleší cirkus českého autora Milana Šotka. Pak následoval Harpagon and Company, který byl snahou o postmoderní adaptaci Molièrova Lakomce. Jako třetí inscenací jsme hráli Černý den, takovou kratičkou „pidiaktovku“ v rýmech. Byla to svižná komedie, která parodovala středověké hry a shakesperovský patos. Všechny postavy nakonec zemřely, a to včetně vypravěče. Naposledy jsme inscenovali Nízkotučný život od Viliama Klimáčka o životě tří žen z různých sociálních skupin, které se snaží zhubnout, aby byly přijaty společností a muži.
V tomto ohledu Bakchnantky vyčnívají, proč jste si vybrali právě tenhle titul?
Adam: Hledali jsme něco, od čeho se odpíchnout, po covidu jsme se hodně „plácali“. Při rozhovoru se mi Anet zmínila, že v rámci jednoho předmětu napsala režijní knihu pro inscenování tohoto Eurípidova dramatu. Její režijní vize mě zaujaly, tak jsem si řekl, že to zkusíme.
Na plakátu můžeme vidět koré, velmi jasný odkaz na antickou kulturu. Jak je to v rámci vaší inscenace, odkazujete se na kořeny hry, nebo jste zachovali jen téma?
Anet: Vzala jsem si vlastně celou strukturu hry. Vytáhla jsem si z ní jednotlivé body, se kterými jsem chtěla pracovat. Pak jsem dramaturgicky hercům popsala, k jakým cílům chci směřovat, nechala je s tím pracovat a jejich výtvory jsem nahrávala a z těch pak vytvářela výsledný celek.
Můžeme tedy v této souvislosti mluvit o avantgardních postupech?
Adam: Spíše bych mluvil o studiovém přístupu a divadle herectví. Snažili jsme se o autorský přístup, autenticitu hereckých projevů. Neopovažoval bych se nás porovnávat s divadly jako Husa na provázku nebo HaDivadlo, tak daleko nejsme, ale určitě bychom tam chtěli směřovat. Zkrátka takový work in progress.
Jaké je hlavní sdělení, které bys chtěla divákům předat v rámci dramaturgie inscenace?
Anet: Držela jsem se hlavně emocionálních linií. Snažila jsem se uvažovat, co prožívali diváci antických Dionýsií, co pro ně hra znamenala. Nejsilněji zde vnímám zobrazení konfliktu mezi konzervativní společností řádu, která se nemění, a kterou reprezentuje Penteus, a živočišnou inovativností Dionýsa. V tomto směru jsem chtěla dojít k nějakému průsečíku, kde ani jeden z těchto extrémů není kompletně morálně ani ideově čistý.
Zaujalo mě, že uvažuješ o vnímání antického diváka. Je inscenace vystavěná z pohledu antického diváka, nebo se snažíš současnému divákovi přiblížit toho antického?
Anet: Je to tak, chceme antického diváka přiblížit současnosti.
Anotace divadla mluví o činohře spojené s pohybovým divadlem. To vyžaduje určité znalosti, jak jste tedy vytvářeli choreografii, pracovali jste s výrazovostí herců, nebo byly dány konkrétní struktury?
Anet: Choreografii jsem vytvářela já. Přibližně deset let sbírám zkušenosti v muzikálovém prostředí, takže něco jsem pochytila tam, ale samotná koncepce inscenace nabízí prostor pro improvizaci. V jednom výstupu jsem například dala Bakchantkám pokyn, aby dělaly ruch a vyjadřovaly přemrštěné emoce, takže mají prostor se volně pohybovat po jevišti. Taky jsme zakomponovali stínohru, což je pro spolek nový prvek, ale myslím, že se nám to docela povedlo. Inspiraci jsem čerpala například u Lvího krále, kde jsou pohyby neobvyklé pro evropské prostředí, a taky z contemporary choreografií nakoukaných z videí.
To vyžaduje hodně přípravy, což v rámci studentských spolků bývá velmi náročné. Máte prostor scházet se častěji?
Adam: Přesně jak říkáš, je to náročné. Scházíme se ale pouze v úterky a v procesu často nastávají nepříjemné personální problémy. Často někdo nepřijde, na první zkoušku se nahrne dav nadšenců, kteří postupně odpadávají, nejlíp na poslední chvíli, aniž by dali někomu vědět, jen přestanou reagovat. Ale ono se to stejně nakonec nějak vykrystalizuje.
Anet: Je to taková anarchie. Na druhou stranu, když herci přišli do Kucmochu, Adam jim sliboval komedie, a já jim na první zkoušce nabídla Bakchantky. Nemůžu říct, že by tam byly přímo drsné scény, ale pro někoho mohly být nepříjemné.
Nakonec bych se ještě chtěla zeptat, s čím by měl divák na premiéru přijít?
Anet: Hlavně bych asi měla říct, že boha Dionýsa vnímám jako postavu s ambivalentním genderem, což se odráží také v jejím zpracování. Postupně se v roli střídají herečky a herec, s čímž se proměňuje fluidní označení on nebo ona, ráda bych tedy divákům řekla, že je to záměr, nikoliv chyba. V neposlední řadě jsem se snažila dodržet příznačné antické bezčasí, takže ve výsledku se objevuje široký mix starších a novodobějších prvků.
Děkuji vám za rozhovor a ve středu zlomte vaz!
Facebook divadelního spolku Kucmoch: https://www.facebook.com/divadlokucmoch
Odkaz na facebookovou událost premiéry Bakchantek: https://www.facebook.com/events/540686671493308?ref=newsfeed
POZVÁNKA:
Divadelní soubor Kucmoch zve na premiéru nové inscenace Bakchantky. Neváhejte a přijďte se pohroužit do tragikomického Eurípidova dramatu na pomezí činohry a pohybového divadla.
Rezervace míst na , vstupné dobrovolné.
Hrají:
- Pentheus: Marek Diviš
- Agaué: Aneta Hrbáčková
- Teiresiás: Petr Veglař
- Kadmos: Adam Bucek
- Voják: Martin Dobeš
- Bakchantky/Dionýsos: Aneta Bednaříková, Veronika Májková, Liliana Hrabčuková, Lucie Bradáčová-Toulová
- Režie: Aneta Bednaříková
- Produkce: Adam Bucek
- Audiovizuální efekty: Jan Zbořil
