Notice: Function _load_textdomain_just_in_time was called incorrectly. Translation loading for the acf domain was triggered too early. This is usually an indicator for some code in the plugin or theme running too early. Translations should be loaded at the init action or later. Please see Debugging in WordPress for more information. (This message was added in version 6.7.0.) in /home/www/divabaze.cz/www/divabaze.cz/wp-includes/functions.php on line 6121

Notice: Function _load_textdomain_just_in_time was called incorrectly. Translation loading for the email-encoder-bundle domain was triggered too early. This is usually an indicator for some code in the plugin or theme running too early. Translations should be loaded at the init action or later. Please see Debugging in WordPress for more information. (This message was added in version 6.7.0.) in /home/www/divabaze.cz/www/divabaze.cz/wp-includes/functions.php on line 6121
Těšínského Banditu nezradili jen jeho kumpáni – Divábáze
Zpět na výpis článků

Těšínského Banditu nezradili jen jeho kumpáni

V rámci festivalu Bez hranic/Bez granic uvedla Polská scéna Těšínského divadla v premiéře populární český muzikál Ballada dla bandyty (Balada pro banditu). Inscenace v režii Petra Kracika je po Šumaři na střeše/Skrzypku na dachu druhou těšínskou realizací, kterou ve svém repertoáru uvedla v jazykových mutacích Česká i Polská scéna. Česká premiéra však proběhne až 11. listopadu.

Historie Zakarpatské Rusi a místního odporu vůči politické moci (ať už představované rakousko-uherskou monarchií nebo nástupnickým Československem), jak ji českému čtenáři představil například Ivan Olbracht, je v polském kulturním prostředí poměrně neznámou reálií. Větší odezvu mají u polského publika jiné „zbojnické“ příběhy, například ten o Jánošíkovi, zpracovaný v inscenaci Janosik, czyli Na szkle malowane, kterou mělo divadlo na repertoáru do KDY, nebo v rámci regionu Těšínského Slezska příběh o Ondraszkowi, kterého těšínští přivedli k životu v inscenaci Ondraszek, Pan Łysej Góry v roce 2005. Inscenací se zbojnickou tématikou bychom však napříč historií Polské scény našli více a samotná Balada pro banditu Milana Uhdeho se zde poprvé hrála už v roce 2003. Současná realizace, stejně jako ta před dvaceti lety, vychází z překladu Renaty Putzlacher.

Zakarpatská oblast včetně Koločavy, která je dějištěm příběhu, je zde místem, kde lidé věří na nadpřirozené síly, jejich pánem není rozpadající se rakousko-uherská monarchie ani nově vznikající československý stát, ale příroda, které se podřizují a z jejíž moci žijí. Stejně jako v Olbrachtově předloze i zde se mísí střípky skutečnosti a legend a Nikola (Adam Milewski) tak má nadpřirozenou moc, aniž by se však jednalo o typicky mytologický charakter. Opakovaně uniká smrti díky čarodějné ochraně, která brání kulkám, aby mu ublížily, sám je ale nemilosrdným banditou a vrahem. Tvůrci se nepokoušejí jeho činy nějak obhajovat, nabízí pouze jejich obrazy zachycující jejich negativní podstatu, například vraždu Morany (Małgorzata Pikus), kterou ubije zezadu pažbou. Lidé z vesnice však odmítají Šuhaje vydat četníkům a jeho postupná mytologizace nás varuje před „hrdinským kultem“ jako obecnou lidskou tendencí idealizovat si svoje hrdiny a přehlížet jejich negativní vlastnosti a činy, jako třeba Šuhajovo vraždění a loupeže.

Motiv přírody se odráží nejen samotném v příběhu, kde je les jediným věrným společníkem Šuhaje, ale také ve scénografii. Stromy jsou metaforizovány skrze orstve, dřevěné kůly, které v minulosti sloužily k sušení sena, které jsou pověšené v zadní části jeviště a většinu času osvětleny tmavě zeleným světlem. Do přední části scény umístili tvůrci řeku. Voda je zde symbolem života i smrti – Nikola s Eržikou (Katarzyna Kluz) si zde vyznávají lásku, zároveň však Eržika do téže řeky v závěru inscenace vhazuje pugét květin na počest zemřelých zbojníků, kteří leží u jejích nohou. Na scéně se skutečně nachází voda, která se ovšem ukázala být rizikovou při tanečních scénách, protože několik tanečnic na ní několikrát uklouzlo.

Eržika zosobňuje nepřímé oběti války – jednak té „velké“ ve chvílích, kdy je její milovaný muž na frontě či se z ní vrací jako dezertér –, ale také ve „válce“ mezi četníky a Šuhajem. Stává se objektem manipulací mezi oběma stranami, a to i přesto, že se Kubeš (Kamil Mularz), kterého velitel četnictva (Tomasz Kłaptocz) pověřil, aby Eržiku svedl kvůli informacím, nakonec do mladé ženy zamiluje a chce opustit službu, aby mohl být s ní. Na druhé straně pak stojí Šuhaj, který zastřelí Kubeše a s největší pravděpodobností má také na svědomí Eržičina bratra (Marek Michałek), který zemře při přestřelce mezi bandity. Z důvodu technických nedokonalostí inscenace na premiéře (viz dále), bylo ovšem uchopení postavy poněkud nejasné a nebylo zřejmé, zda je její nezlomná důvěra v Šuhaje spíše projevem skutečně neutuchající lásky nebo zaslepené naivity.

Dalším výrazným motivem inscenace je také zobrazení zla a nenávisti jako opakujících se cyklů, které se vrství, mnohdy násobí a nikdy nekončí. Šuhajův vrah Derbak (Marcin Kaleta) a jeho kumpáni jsou vrstvou jasně viditelnou, protože se od začátku staví odmítavě vůči Nikolovým volbám a jejich motivací je zisk. Není tedy překvapením, když s nabídnutou odměnou za Nikolovu hlavu vezmou do rukou sekeru. Velitel četnictva je oproti tomu zástupcem státní moci, který vykonává své povinnosti často násilným způsobem, k čemuž ho, zdá se, dohání zoufalost situace. Odmítnutí vyplatit Derbakovi slíbenou odměnu se nakonec jeví ještě jako mírnější z jeho kroků. Nejzákeřnější a nejpodlejší vrstvou zla je v inscenaci krčmář Mageri (Zbyšek Radek), který bez skrupulí poklonkuje tomu pánovi, který nabízí nejvíce, a klamnou úslužností vyobrazenou často prostřednictvím groteskní intonace mění všechny zúčastněné ve figurky vlastní hry, v níž je cílem zisk. Ve chvíli, kdy se pro něj Šuhaj stává nepohodlným, přidává vlastní astronomickou částku k odměně za jeho dopadení, aby si pojistil, že Derbak nezaváhá. Odměnu, o kterou si řekne velitel četníků, zase odmítá vyplatit, protože ví, že je zpráva o nálezu těla zfalšovaná, aby zakryla, že Šuhaje zastavili jeho vlastní lidé. A také aby narušila Šuhajův mýtus – podle zprávy byl totiž rozstřílen četníky, což je v rozporu s jeho údajnou schopností odrážet kulky. Mageri nakonec jako jediný uniká bez trestu a odchází do Mukačeva za lepším životem.

Inscenace jakožto muzikál spadá do žánru hudebního divadla, důležitou roli zde tedy pochopitelně hraje zpěv a tanec, doplněný o dramatické jednání a dialogy. Vzájemný poměr těchto složek je vyrovnaný, problém však představují přechody mezi nimi a temporytmus celku, což na premiéře ještě zhoršily zásadní nedostatky v herecké i technické rovině provedení. V některých okamžicích, zvláště během písní, nebylo zřejmé, jaké emoce představitelé hlavních rolí odehrávají a co se vlastně snaží divákům o vztazích mezi postavami sdělit. V některých pěvecky náročných částech se pak zdálo, že herci ztrácí kontakt s postavou a soustředí se spíše na přesnost zpěvu než na herecký projev, což mohlo být v některých případech způsobeno rovněž příliš statickým pojetím situací. Především však bylo herce při mluvním projevu špatně slyšet – rozdíl mezi hlasitostí mluveného slova a zpěvu byl enormní, při zpěvu se zvuk navíc tříštil, což vedlo k tomu, že buď zpívající přehlušila hudba, nebo se sbor ztrácel za linkou hlavního zpěváka. To vše ve výsledku rozkolísávalo rytmus představení a svižné tempo najednou působilo jako snaha co nejrychleji dospět ke konci.

Z představení jsem tak odcházela se smíšenými pocity. V uplynulých letech jsem měla možnost vidět několik inscenací Polské scény obdobných ve smyslu struktury a žánru, například již zmíněný Skrzypek na dachu, který žádným ze zmíněných problémů nedisponoval. Nakolik jsou tedy zmíněné problémy otázkou premiérového představení, či celé inscenace, pravděpodobně odhalí až reprízy a odezvy, které přijdou ze strany diváků.


  • POLSKÁ SCÉNA TĚŠÍNSKÉHO DIVADLA – Ballada dla bandyty
  • Režie: Petr Kracik
  • Překlad: Renata Putzlacher
  • Scénografie: Jaroslav Milfajt
  • Kostýmy: Alena Schäferová
  • Hudební spolupráce: Petr Hromádka
  • Choreografie: Gabriela Klusáková
  • Hudební korepetice: Andrzej Molin
  • Asistent režie: Kamil Mularz
  • Hrají: Katarzyna Kluz, Adam Milewski, Kamil Mularz, Małgorzata Pikus, Maria Staš/Dorota Bartnicka, Martyna Braca, Tomasz Kłaptocz, Marcin Kaleta, Barbara Szotek-Stonawski, Dariusz Waraksa/Werner Widera, Zbyšek Radek, Grzegorz Widera, Anna Paprzyca, Marek Michałek, Piotr Klimek, Jakub Wyszomirski, Werner Widera/Krystian Stonawski, Lidia Chrzanówna, Gabriela Klusáková

Psáno z premiéry 7. října 2023.

FOTO: Karin Dziadek