V listopadu 2023 se v Těšínském divadle odehrál jubilejní 20. ročník Festivalu divadel Moravy a Slezska, jehož kontinuitu na tři roky narušila pandemie covidu. V programu byly publiku nabídnuty vedle domácího repertoáru také inscenace souborů z Čech a ze zahraničí, což, jak naznačil ředitel divadla Petr Kracik v rozhovoru pro kulturní deník Ostravan, je první vlaštovkou rozsáhlejších změn festivalu, na které si však diváci budou muset počkat až po skončení v současné době začínající rekonstrukce budovy divadla.
Festivalu jsem se účastnila jako vedoucí studentské poroty, která sleduje všechna představení, participuje v následných diskuzích a také uděluje cenu studentské poroty festivalu vybranému představení či tvůrci. V následujícím textu nebudu reflektovat jednotlivá představení, ale spíše okomentuji, jakým způsobem Těšínské divadlo skrze tuto přehlídku působí na mladé diváky. O ty totiž divadlo nemá nouzi – v Českém Těšíně se nachází více než deset základních a středních škol, které navštěvují stovky žáků ze širokého okolí, kteří v rámci výuky navštěvují několikrát do roka vybraná představení Těšínského divadla a rozšiřují tak základnu jeho publika o nejmladší generaci.
Participace studentů na diskuzích, které se odehrávají po festivalových představeních, má poměrně tradiční parametry. Divadlo osloví střední školy, které nabídku mohou zprostředkovat svým studentům, a případní zájemci jsou poté vysláni do místa dění. Účast je dobrovolná, ale také časově náročná a pro nezkušeného diváka i psychicky poněkud vyčerpávající, protože mnohdy se odehrávají dvě představení během jednoho dne a festival trvá celý týden. Na Velké scéně měli diváci tentokrát možnost vidět českou variaci těšínské Balady pro banditu (Česká scéna Těšínského divadla), společenskokritický Přelet nad kukaččím hnízdem (Divadlo Šumperk), komedii Sen noci svätojánskej (Slovenské komorné divadlo Martin) a hořkosladkou Ledvinu (Divadlo Mír). Představení Naši furianti Komorní scény Aréna bylo bohužel
odvoláno z důvodu covidové nákazy v souboru. Na Malé scéně Těšínského divadla byl pak uveden olomoucký Fat cabaret: Lásky, strach a zen nekonfekčních žen (Divadlo Tramtárie), dále studentskou porotou oceněné Dvě čárky (pod záštitou Divadla loutek Ostrava), monodrama Holky a kluci (Jihočeské divadlo), loutkové Vyprávění indiánské babičky/Opowieści indiańskiej babci (Bajka Těšínského divadla), filozofující Polaniarze (Studio Sztuki Bogusława Słupczyńskiego) a batolecí dílnu Bato a Lato v „Bépadesátdvojce“ (Divadlo loutek Ostrava). Specifikem 20. ročníku festivalu bylo uvedení inscenace Šikmého kostela Divadla Petra Bezruče a zároveň Krzywego Kościoła Sceny Polskiej Těšínského divadla podle stejné literární předlohy, které byly doplněné o panelovou diskuzi nejen o zmíněných realizacích, ale také o dalších inscenacích tematizujících slezskotěšínský region. Účastnili se jí tvůrci polské inscenace, autorka předlohy a také zástupci české i polské akademické půdy zabývající se divadlem a kulturou.
V tuto chvíli bych se asi měla doznat, že jsem sama místním „festivalovým odkojencem“. Na 19. ročník Festivalu divadel Moravy a Slezska jsem byla vyslána coby zástupkyně českého těšínského gymnázia a během festivalu mě oslovil ředitel Petr Kracik a několik dalších divadelníků, zda bych nechtěla obor studovat – v okamžiku, kdy píšu tyto řádky, se blížím k zakončení třetího ročníku divadelních studií na Univerzitě Palackého v Olomouci. Když jsem byla oslovena, abych vedla studentskou porotu, připravila jsem po dohodě s divadlem také krátké lekce, během kterých jsem studenty před představeními seznámila s inscenací, jejími tvůrci a jejím historickým, divadelním či literárním kontextem. Společně jsme prošli základní divadelní terminologii a také otázku, co je vůbec divadlo a jak nad ním můžeme uvažovat, protože právě toto mi při mé vlastní účasti ještě jako gymnaziální studentce scházelo nejvíce – znalost jazyka, který by mi usnadnil nejen přispívat do diskuze, ale také si z ní brát poučení a rozumět jejímu obsahu. Těšínské divadlo se přitom aktivně podílí na divadelní výchově mladého těšínského publika i mimo zmíněný festival, v uplynulých letech například vznikl Klub mladého diváka a jeho polská jazyková mutace Klub młodzieży, v rámci nichž mají žáci možnost účastnit se workshopů, navštívit divadelní zkoušku či diskutovat s herci a dalšími divadelními tvůrci. Cílem je, aby se návštěva divadla nesmrskla jen na „omluvenou hodinu“, ale aby se mladé publikum naučilo o představeních přemýšlet v širších kontextech a aby si z nich dokázalo něco odnést.
Mými svěřenci byli letos studenti z Polského gymnázia Juliuse Słowackého v Českém Těšíně a z Albrechtovy střední školy, obor hotelnictví, jejichž předchozí zkušenosti s divadlem byly různorodé, všichni čtyři však v sobě měli velkou chuť poznávat a objevovat, a to navzdory vyčerpání z každodenního nabitého programu, které se záhy dostavilo. A já – jako bývalá frekventantka, divadelnice i divačka – děkuji Těšínskému divadlu, že nejen jim, ale i dalším mladým lidem dává prostor tyto potřeby naplnit.
Autorka je studentkou 3. ročníku bakalářského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci a kritička Těšínského divadla.
FOTO: FB České scény Těšínského divadla
