Zpět na výpis článků

Zlínská kabaretní pitva sekerou

Městské divadlo Zlín zpracovalo pod názvem Raskolnikov  Dostojevského Zločin a trest. Raskolnikovovo svědomí netradičně rozpitvala dvojice Jiří Jelínek a Vladimír Fekar za pomoci tří herců, loutek a sekery poprvé 15. května v rámci divadelního Stretnutie ve Zlíně, odkud se představení přesunulo do kabaretní scény zlínské Dílny.

Režisérsko-dramaturgické dvojici nejde ani o čin jako takový, jako spíše o cestu, která k němu vedla. Jedná se tedy o zásadní odstoupení od tradiční hluboké psychologické sondy. Raskolnikovův zločin má ve Zlíně na starosti trojice vyšetřovatelů, kteří s Raskolnikovem rozhodně nezacházejí v rukavičkách. Zabývají se nejen jeho svědomím a jednotlivými kroky sahajícími až do dětství, ale z velké části také vzpomínkami na setkání s jinými lidmi.

Zastoupení velkými dřevěnými loutkami má ovšem pouze Raskolnikov, jeho matka a přítelkyně Soňa, ostatní postavy jsou zredukované a když se v Raskolnikovově mysli objeví, mají pouze neurčitou podobu dřevěných polínek bez tváří. Tímto povedeným řešením se podaří dostat do děje Sonina otce alkoholika nebo její práci prostitutky. Jako hrací prostor pro loutky slouží velký masivní stůl z neopracovaného dřeva s malou zásuvkou. Tu v úvodu vyšetřovatelé otevřou a zůstane stejně jako Raskolnikovova mysl otevřená po celou dobu. Na stole rovněž hrají sami vyšetřovatelé v momentech, kdy se při rekonstrukci vžívají do vrahova myšlení. Všudypřítomnost dřeva neustále poukazuje na křehkost života, který může kdykoli zničit sekera.

Kroky jsou společně s krví a tichem opakovanými motivy, které provází celé představení. Krveprolití spjaté se zločinem symbolizuje červená tekutina, kterou Raskolnikov přelévá při dětských krůčcích za matčinými zády na cestě ke sladkostem, ale i červené víno při první zkušenosti s alkoholem. Krev se objevuje i v textu jedné z písniček. S tichem Jelínek pracuje ve smyslu ticha od myšlení, což je právě pro Raskolnikova těžce proveditelné.

Jelínkovi se podařilo spojit vážné psychologické drama a prvky kabaretu s hravými písničkami, povedeným humorem, loutkami a stylizovaným herectvím. Trojice herců odvádí skvělý výkon a spolupráci. Hrají postavy vyšetřovatelů v typických šedých vyšetřovatelských mundúrech, postupně se střídají ve vodění loutek i v roli Raskolnikova. Jediné, co průběh představení narušuje, je občasné zavadění herců o některé z polínek, což působí zbytečné rány navíc.

Vážnost a napjatost situací dolaďuje hudba Zdeňka Krále, která především ve svých jemných xylofonových částech doprovázejících Raskolnikovovo svědomí dodává představení potřebné atmosféry. O to se stará i světlo, které se střídá od intimně zaostřeného pouze na loutky přes nasvícení celé scény až po světlo v hledišti, když postavy nechávají pít diváky víno.

Ve Zlíně se podařilo představit Raskolnikova ne jako zádumčivého studenta, ale jako vraha bez jakéhokoli omlouvání. Ať už si myslel, že zabil nepotřebnou veš nebo princip, vraždu spáchal, a to je neomluvitelné v kterékoli době. Představení zároveň přináší srovnání narážející na zvrácenost dnešní doby: Co to bylo za dobu, která nutila Raskolnikovy vraždit lichvářky? A co je to za dnešní dobu, kdy lžeme lidem do očí o své nevině, ačkoli všichni kolem vidí, že jednáme protiprávně?


  • MĚSTSKÉ DIVADLO ZLÍNRaskolnikov
  • Režie: Jiří Jelínek
  • Dramaturgie: Jiří Jelínek, Vladimír Fekar
  • Scénografie, kostýmy a loutky: Barbora Čechová
  • Hudba: Zdeněk Král
  • Světlo: Filip Markés
  • Zvuk: Kamil Brázdil
  • Hrají: Marie Vančurová, Pavel Vacek, Zdeněk Julina

Premiéra: 15. května 2017, recenze psána z reprízy 8. června 2017 v Dílně Městského divadla Zlín

FOTO: archiv Městského divadla Zlín