Zpět na výpis článků

Zůstat, odejít? Vronský, Karenin?

V olomoucké Tramtárii byla 15. června uvedena další z autorských adaptací literárních děl. Po inscenacích jako Romance pro křídlovku, Růže pro Algernon nebo Pěna dní  Vladislav Kracík nastudoval Annu Kareninu. Několikasetstránkový román dokázal společně s dramaturgyní Kateřinou Menclerovou upravit pro malé jeviště bez jakékoli ztráty. Některé části jsou v inscenaci zkráceny a postavy o nich informují až zpětně, na jevišti se objevují jen tři hlavní páry předlohy a Vronský. O některých ostatních postavách se tito pouze zmiňují a společnost nebo cestující na nádraží zastupují bezejmenné postavy. Hlavní postavou zůstává samozřejmě Anna, ztělesnění lidského váhání v důležitých rozhodnutích, která zásadně ovlivní celý život.

Urychlení děje je možné díky fungujícím střihům, které dovolují simultánní odehrávání dvou výjevů najednou ‒ v nich je jedna scéna aktivní a nasvícená a druhá pozastavená ve tmě. Postavy v pozastavené scéně tak získávají čas na rozhodování a zároveň tento princip poukazuje na to, co všechno se odehrává v jednom čase na více místech. Kracík dále pracuje s projekcí umožňující provést dostihový závod, Anniny pozdější halucinace nebo detailní záběry na jednotlivé postavy v masových scénách.

Jako metafora i součást scénografie je po celé představení přítomen vlak. Ať už se jedná o prolínání hlavního děje s rozhodováním cestujícího, který celou inscenaci řeší, zda pojede do Moskvy za snoubenkou, nebo za prací do Petrohradu, o setkávání na nádraží nebo o dřevěnou točnu. Ta je umístěna uprostřed jeviště a společně s posuvnými dvoukřídlovými dveřmi a červeným pozadím za nimi tvoří jedinou část scény. V průběhu představení je rozebírána tak, že z ní na konci zbývá téměř jen železná konstrukce evokující kola vlaku. Přiznaně s ní točí sami herci a slouží při jednoduchých přestavbách jako kuchyň, ložnice, jedoucí vlak nebo dostihová tribuna. Je využita také při osudových momentech, jako je první setkání Vronského a Anny.

Dramatičnost a atmosféru doplňuje hudba Dalibora Eimuta. Nejedná se o hudbu velkých ruských skladatelů, ale o hudbu moderní, dynamickou a hlučnou. Výborně funguje v rámci bálu, při zásadních zvratech v životech Anny, Vronského a Kitty. Důležitá je i precizně zvládnutá práce se světlem,  ať už se jedná o zmíněné světelné střihy nebo intimní záběry na Annu. Vážnost scén doplňují rovněž kostýmy, jejichž střihy a vzorovaná černá látka jemně implikují Rusko.

Zásadní ale v inscenaci zůstává odvedená práce všech herců. Mezi hereckými výkony pak vyniká Jana Posníková, Miroslav Černý a Marek Zahradníček. J. Posníkové se podařila do postavy Anny přenést postupná osobní proměna i závěrečné zoufalství a ve scénách s Vítem Pištěckým (Vronský) naplňuje jeviště až hmatatelnou vášní. Karenin M. Černého rozčiluje nejen Annu svou dobrotou a klidným jednáním a v mravním kontrastu k němu stojí Zahradníčkův Oblonský. Náladu a živost jednotlivých scén se daří vytvářet trojici Dominika Hrazdílková, Petra Čiháková a Petr Németh, kteřá zastupuje smetánku, sluhy, cestující nebo nemocné v sanatoriu. Herci zvládli i pro Tramtarii nezvyklé masové scény, z nichž nejpůsobivější je již zmíněný bál se společným tancem, který vyniká sladěnou kombinací hudby a choreografie.

V Tramtarii vznikla velmi zdařilá adaptace klasického díla, která rozhodně ani přes svou délku nenudí. Smrt Anny a nekončící zoufalství spojené se zásadním rozhodováním vás navíc donutí přemýšlet nad vašimi vlastními rozhodnutími. Nejen nad těmi, která máte před sebou, ale i nad těmi, která váš život už ovlivnila.


  • DIVADLO TRAMTARIE Anna Karenina
  • Autor adaptace a režie: Vladislav Kracík
  • Dramaturgie: Kateřina Menclerová
  • Překlad: Taťjana Hašková
  • Scéna: Adéla Szturc
  • Kostýmy: Adéla Szturc, Tess Tylová, Kateryna Kuprysyuk
  • Hudba: Dalibor Eimut
  • Projekce: Nikola Pracná
  • Choreografie: Hana Geržová
  • Pohybová spolupráce: Daniel Bodlák
  • Light design: Aleš Hejral
  • Sound design: Rikki Beran
  • Technická spolupráce: Jiří Krliš
  • Zvuk: Rikki Beran
  • Světla: Daniel Bodlák
  • Hrají: Jana Posníková, Miroslav Černý, Vít Pištěcký, Barbora Šebestíková, Marek Zahradníček, Václav Stojan, Tereza Toth Čápová, Dominika Hrazdílková, Petra Konev Čiháková, Petr Németh

Premiéra 15. června 2017, recenze psána z reprízy 18. června 2017.

FOTO: Andrea Simper