Husina v podání brněnského Divadla Feste zcela zapadá do společensko-politicky laděné dramaturgické linie, kterou si soubor vytyčil. Temné zákulisí mediálního světa, PR mašinerie a manipulace veřejnosti, to vše navíc s aluzemi na středověkou Evropu, nemůže nechat jediného diváka lhostejným. Nejen, že vidí přímo před sebou obraz toho, co se běžně v některých médiích děje, ale zároveň je vtažen do děsivého politického kličkování, zatajování a ovlivňování. A na vlastní oči vidí, jak důležitou roli sehrává právě propojení politiky a médií.
Medializované období příprav před koncilem přináší publiku pohled do minulosti tak, jak ji ještě nemělo možnost poznat. Ačkoli se ani jednou Hus na jevišti neobjeví, jak upozorňuje i Alex z PR týmu Zikmunda Lucemburského, máme Husa vykresleného v živých barvách. I to je totiž v moci PR týmu, který následně informace tvaruje do formy, jež mu vyhovuje. Husina má nakonec i edukativní rozměr, protože pracuje s reáliemi, které jsou nám známé – a je pouze na nás, co si o Husovi odneseme. Ostatně se nejedná o nic nového, v rámci historické rekonstrukce se o Husovi i tak dozvídáme ze zdrojů, k nimž se sám Hus neměl možnost vyjádřit.
Herci postupně odkrývají to, co není při kontaktu s médii vždy na první pohled znát. Jsme svědky neobjektivity a stranění, když se v televizním studiu objevuje pouze Husův odpůrce Štěpán Páleč s Albertem z PR týmu Lucemburského. Druhé straně prostor k obhajobě nebo pouhému vyjádření nikdo nedá. To se sice nelíbí moderátorce, která se snaží být co nejobjektivnější, ale když poručí šéf, je i moderátorka Malá malá. V přímém přenosu pozorujeme persvazi a manipulaci nebo to, jak je Hus jednoduše vykreslen jako populista. Nechybí ani zdůraznění důležitosti kontaktů – Zikmund se netají tím, že jedním telefonátem může zajistit třeba exkomunikaci. Práce s aktualizacemi je velmi zdařilá po celou dobu představení, nejedná se o žádné prvoplánové vtipy, které jsou tak časté v mnohých inscenacích.
Vtáhnout diváky a učinit z nich součást inscenace se hercům daří nenucenou formou. Obracejí se na ně jako na součást svého PR týmu při brainstormingu, kdy po nich žádají návrhy do debaty, nebo se přítomní stanou veřejností, ke které po smrti Husa promlouvá Zikmund se svým vycizelovaným korektním a přitom burcujícím proslovem. Protože jak říká Alex: „Lidé potřebují jasnost a vedení.“ Jinak se k něčemu přimknou a mohou se zradikalizovat. Ačkoli ne všichni z přítomných jsou ochotni se aktivně zapojit, herci „berou do hry“ i tuto situaci. Díky tomu se publikum nemusí cítit nekomfortně, jak tomu často bývá v jiných divadlech – může se zapojit tehdy, kdy chce.
Už při vkročení do divadelního sálu diváci vstoupí do prostoru, kde se již každý z herců vyjadřuje podle svého charakteru. Hrací prostor v Divadle hudby byl specifický také v tom, že byla obrácena elevace – jeviště bylo v prostoru, který běžně náleží hledišti. Díky civilnímu způsobu herectví a přesnému typovému obsazení nepůsobí vyznění postav na publikum vzdáleně. Tvůrčí tým dbá i na drobnou znakovost v jinak moderních kostýmech, Zikmund přezdívaný Liška ryšavá má červené ponožky nebo roztržitý Albert má celou dobu nohavici zastrčenou v ponožce.
Přesnosti charakterů a jejich bohatosti dává vyniknout i jednoduchost scény. Tu tvoří jen několik židlí v prostoru, stolek s kávovarem a hrnečky a v zadním plánu jeviště umístěné vyvýšené pódium. Na něm jsou srovnané šanony s kauzou Hus a nad nimi na zdi visí magnetická tabule, kterou herci využijí hned několikrát. Moderátorka na ni přidává útržkovité citace, PR tým ji používá při brainstormingu nebo na ní plánují střih záběrů z katedrály při mši věnované odsvěcení Husa. Žádné záběry zblízka, aby nešlo vidět, v jakém je Hus stavu. Na tomto vyvýšeném místě stojí po celou dobu představení především televizní moderátorka jako zástupkyně všudypřítomných médií, která na všechno seshora dohlížejí.
Jednoduchost volí tvůrci i v hudební složce. Jediná hudba, která v představení zazní – navíc pouze a cappella, je známá melodie reklamní znělky předvánoční Coca-Coly s pozměněným textem na „Koncil už je tady, Coca-Colu si vychutnej“, kterou v průběhu představení herci několikrát opakují. Tím se tvůrcům daří po vzoru televizních a rozhlasových reklam navodit pocit, že koncil nastane opravdu brzy. Důležitá je i práce se světlem, která dotváří celkovou atmosféru jednotlivých míst – obzvlášť působivé je intimní modré světlo, když Zikmund komorně hovoří k veřejnosti po událostech 6. 7. 1415.
Divadlu Feste se prostřednictvím Husiny, jejímž autorem je Jakub Macek, sociolog médií působící na Katedře mediálních studií a žurnalistiky MU v Brně, daří přinést apel, abychom byli kritičtí a nepřijímali pasivně informace, které nám média servírují až pod nos. Mohou být totiž velmi snadno zneužita k prezentaci toho, co se někomu (kdo má peníze) hodí. Prostřednictvím médií lze zejména pasivní společnost velmi snadno formovat – a když si to uvědomíme, nemusíme pro husinu chodit daleko.
Divadlo Feste – Husina – Režie: Jiří Honzírek. Dramaturgie: Otto Kauppinen. Výprava: Sylva Marková. Světlo, zvuk: Jakub Šotola. Produkce: Kristýna Břečková, Jitka Řeháková.
Premiéra 11. dubna 2016, Kabinet MÚZ, Brno. Recenze psána z reprízy 1. 11. 2016, Muzeum umění Olomouc – Divadlo hudby.
FOTO: facebooková událost představení
