Notice: Function _load_textdomain_just_in_time was called incorrectly. Translation loading for the acf domain was triggered too early. This is usually an indicator for some code in the plugin or theme running too early. Translations should be loaded at the init action or later. Please see Debugging in WordPress for more information. (This message was added in version 6.7.0.) in /home/www/divabaze.cz/www/divabaze.cz/wp-includes/functions.php on line 6121

Notice: Function _load_textdomain_just_in_time was called incorrectly. Translation loading for the email-encoder-bundle domain was triggered too early. This is usually an indicator for some code in the plugin or theme running too early. Translations should be loaded at the init action or later. Please see Debugging in WordPress for more information. (This message was added in version 6.7.0.) in /home/www/divabaze.cz/www/divabaze.cz/wp-includes/functions.php on line 6121
V Tramtarii válčí s mloky – Divábáze
Zpět na výpis článků

V Tramtarii válčí s mloky

Divadlo Tramtarie ve své jubilejní desáté sezoně prochází modernizací. Vstupenky konečně vypadají jako vstupenky (sláva designu!), v jednání je stěhování scény do jiného (superutajeného) objektu a nesmí chybět ani hostování v novém olomouckém Divadle na Šantovce, jehož je šéfka Tramtarie Petra Němečková výkonnou ředitelkou. Některé věci se však v Tramtarii naštěstí nemění. Třeba tradice každosezonních inscenací podle literárních děl klasických autorů. Takovou inscenací je i režijně dosti zmodernizovaná Čapkova Válka s mloky, kterou Tramtarie hraje již čtvrtou sezonu. Přestože obsahuje mnoho novinek, z nichž patrně nejdůležitější jsou paralelní dějové linie, nijak jí to neubírá na úspěchu.

Režisér Vladislav Kracík je podepsán pod tak legendárními inscenacemi jako je I na Batmana občas padne smutek, Romance pro křídlovku nebo …a za Tracym tygr. Válka s mloky je jeho desátou tramtarijní inscenací. Ani zde nechybí typické rysy jeho tvorby – vlastní úprava textu, naléhavé varování a poselství pro každého diváka. Tentokrát se „ujal“ knihy, která byla napsána v době nastupujícího fašismu. Příběh o rase mloků, která postupně převezme vládu nad celým světem, je varováním nejen před extremismem, ale i před sobectvím a nezdravým kariérismem.

Z hereckého hlediska inscenace patří Marku Zahradníčkovi, který se v roli Richarda reprízu od reprízy zlepšuje. Jeho charakteristickým znakem je bezchybný hlasový projev a výborná intonace. I za psychologickou stránku role si ovšem zaslouží obdiv. Vnitřní přerod od zakřiknutého úředníčka k hysterickému diktátorovi patří k nejlepším hereckým výkonům, které se v Tramtarii v posledních několika sezonách objevily. Kouzelnou naivitou a rozpustilostí zaujme i Gabriela Veselá v roli Delfínka – zajímavé je i srovnání s jinou její rolí, vážnou Janou Eyrovou. Veselá dokáže velmi dobře převést na jeviště obě tak odlišné postavy; je skvělým paradoxem, že ve Válce s mloky ztvárňuje neschopnou herečku. Stejně jako v Janě Eyrové vytváří více než podivný pár s Vojtěchem Johaníkem, který hraje Freda. Trojici „objevitelů mloků“ doplňuje Jana Posníková, jejíž znuděnost – v dobrém slova smyslu – se už stala legendou. Naprosto nevzrušený a lehce cynický je i její Buddha v Jedlících čokolády. Tramtarie tak díky Posníkové získává další typickou jevištní figurku. Poněkud bezbarvý výkon bez výrazných osobnostních rysů pak podávají Petra Konvičková a Dáša Rybářová jako dvě dívky v bunkru. V simultánní videoprojekci pak vynikají hostující herci – Jaroslav Krejčí svou blahosklonností velkého šéfa a Petr Jarčevský zmatkářstvím.

Scéna Evy Krhutové a Dagmar Maturové je – jako vždy v případě Tramtarie – velmi jednoduchá. Tvoří ji vlastně jen řečnický pultík, vyvýšený stupínek, který má představovat palubu luxusní jachty, a náznak kovové stěny bunkru. Je možná až škoda, že scéna není bohatší, na druhou stranu je zde na minimální ploše představeno maximum. Řečnický pultík je naprosto nevinný předmět, o který se Richard zpočátku nervózně podpírá, aby mu později spíše jen překážel v rozmachu. Paluba představuje soukromý ráj, který se ve vteřině může stát místem hrůzy. A konečně jsme v bunkru, který můžeme chápat nejen jako ochranu, ale i jako vězení. Zdánlivě jednoduchá scéna tak přináší nekonečné množství různých interpretací a poselství, je skutečně mnohovýznamová.

Menším zklamáním jsou kostýmy – scénografky se zřejmě vyřádily už na jevišti a na oblečení jim nezbylo tolik invence. Dobrou volbou je Richardův konvenční oblek, reprezentuje obyčejného „génia průměrnosti“, který se však v průběhu času mění na vraha od psacího stolu. To jde ostatně poznat i na jeho kostýmu – ve své „diktátorské“ fázi už nemá typicky úřednické brýle. K okázalému rozkošatělému projevu Delfínka se hodí bizarně široký klobouk. Ostatní kostýmy však představují jedno velké klišé. Proč nevybavit Freda typicky „čapkovskou“ čepicí? Pro dívky v bunkru bude samozřejmě ideální vojenská uniforma, vystřídaná princeznovskými bílými šatičkami, které si děvčátka obléknou na oslavu narozenin již nežijícího dědečka, jenž přežil koncentrák a obětavě jim zachránil život.

Tento nedostatek je ovšem vynahrazen hudbou Martina Peřiny. I toto jméno už je v Divadle Tramtarie pojmem. Peřina má „na svědomí“ hudbu k mnoha pohádkám (Polízanice malé čarodějnice, Pohádka o Héraklovi, Pirátská pohádka), ale i k několika nejnovějším inscenacím pro dospělé (…a za Tracym tygr, Romance pro křídlovku, Jedlíci čokolády, Ošklivec). Peřina má ve zvyku zvolit jeden nebo dva šlágry, které provázejí celou hrou. V případě Války s mloky je to Blue Velvet Lany del Rey. Skladba rozhodně nebyla zvolena náhodně. Pouštějí si ji dívky v bunkru pro lepší náladu, ale vystihuje mnoho aspektů celé hry. Chceme-li se vrátit k původní Čapkově předloze, píseň evokuje atmosféru třicátých let, předválečné doby. Je v kontrastu s Richardovým šíleným řáděním a zároveň jakousi nadějí do budoucna. Dalším technicky dobře zvládnutým zvukem je bombardování a letecké útoky; nesmíme zapomenout ani na technicky jistě náročnou práci s videoprojekcí. Zde si možná inscenátoři poněkud naběhli; technická stránka věci není úplně zvládnutá, což se několikrát projevilo zaseknutím nebo nesimultánním obrazem a zvukem.

Tramtarijní Válka s mloky se už stala legendou. Hraje se čtvrtou sezonu a stále je vyprodáno, protože je to inscenace opravdu nadčasová. Tramtarie si ji jako vždy upravila a přizpůsobila, to však rozhodně není na škodu. Válce s mloky se jen těžko něco – s malou výjimkou kostýmů – vytýká. Drží se Čapkovy myšlenky varování před extremismem, interpretuje jeho poselství míru, ale zároveň neváhá aktualizovat a upozornit na jiné problémy s původním tématem nesouvisející. Spolu s Taxi vinylNikitou může být podle mého názoru právem zařazena mezi nejzdařilejší počiny Divadla Tramtarie.

Divadlo Tramtarie – Karel Čapek: Válka s mloky. Režie: Vladislav Kracík. Dramaturgie: Lenka Jorníčková. Scéna a kostýmy: Eva Krhutová a Dagmar Maturová. Hudba: Martin Peřina. Světla: Zdeněk Hrbek. Premiéra 29. dubna 2011, recenze z reprízy 23. října 2013.

Foto: Markéta Rosendorfová