Dne 23. listopadu uvedlo Moravské divadlo v Olomouci premiéru hry německého dramatika Paula Pötnera Splašené nůžky. Komediálně detektivní hru uvedlo pod vedením režisérky Michaely Doleželové, která text hry zároveň upravila Olomouci přímo na míru.
Divadelní hra Splašené nůžky diváka zprvu nechává v roli pozorovatele. Je svědkem vraždy, kterou musela spáchat jedna z postav hry. Poté, co dojde k vraždě, je potřeba divákových postřehů, aby se vyšetřující tým posunul k rozuzlení případu.
Představení začíná neurčitě. Herci jsou na jevišti ještě před usazením diváků. Volně se pohybují po scéně a komunikují spolu i přes ruch z hlediště. Duchem kadeřnického salonu Splašené nůžky je jeho majitel, kadeřník Tony v podání Lukáše Červenky, který se za žádných okolností netají svou homosexualitou. Kadeřníkovu pravou ruku v salonu ztvárnila Natálie Tichánková coby ironická kadeřnice Barbara Marková. Dalšími postavami jsou zákazníci salonu nebo postavy, které se za zákazníky pouze vydávají. Jedná se o šarmantně pomatenou paní Šubrtovou Vlasty Hartlové, nestydatého hulváta Edu Lorence Jana Ťoupalíka a v neposlední řadě o vyšetřovatelské policejní duo Rosický & Veverková.
Scéna jeviště se z pohledu diváka jeví jako otevřený prostor kadeřnického salónu, vybaveného křesly, zrcadly, dokonce i kadeřnickým umyvadlem a stojacím sušákem na vlasy. Diváka nemá co překvapit, ocitá se v kadeřnictví, které běžně navštěvuje. Scéna a rekvizity kopírují skutečný salon bez ozvláštňujících prvků. Děj inscenace se odehrává přímo v Olomouci, čehož je využito i v replikách. Místní diváci tak ocení mnoho narážek na zdejší prostředí.
Herci sehrávají taškařici, aby rozburáceli divadlo smíchem. Inscenace Moravského divadla se opírá o stereotypní pojetí postav. Kadeřník Tony nešetří vyšetřujícího policistu sexuálními narážkami, nakrucuje se v těsných kalhotách, předvádí muzikálová čísla, utíká, culí se, jeho zápal nebere konců. Postavu Barbary a Edy spojuje vztahovačnost a zvýšená míra přímé komunikace s divákem, kdy se např. dopáleně vrhají do hlediště, jsou-li nařknuti nebo podezíráni ze zločinu. Policejní vyšetřovatel Rosický se zastává své pomaleji chápající kolegyně Veverkové. Charakter Rosického, hlavní vyšetřující postavy, není příliš ozvláštněn.
V úvodu představení je divák pozorovatelem. Po přehoupnutí děje do vyšetřovací fáze je mu umožněno zasahovat do rekonstrukce událostí, kterých byl svědkem. Jako aktivní článek vyšetřovacího týmu se může optat kohokoli na cokoli. V závěru představení diváci demokratickým hlasováním rozhodnou o tom, kdo vraždu spáchal – během představení se v sále objeví ozbrojení „hoši od zásahovky“, jejichž úkolem je spočítat hlasy diváků. Postava s nejvyšším počtem hlasů je vinna a sehraje svůj motiv vraždy. Postavy se sobě navzájem vysmívají, bojují argumenty o svou nevinu, shazují výpovědi své i výpovědi ostatních, odvádějí pozornost od vyšetřování svými komickými výstupy a matou tak diváka ztraceného v případu.
„Jak vy rozhodnete, tak my budeme hrát!“ zní podtitul tisknutý na plakátech k inscenaci, a pro Moravské divadlo v Olomouci je více než příznačný. Detektivní veselohra se obešla bez napětí. Jejím hlavním cílem je pobavení diváka. Inscenace se zdá být ozvláštněna kontaktem diváků s herci. S nevšedním zážitkem se však počítat nedá, počítají se hlasy. Komediálnost herecké improvizace byla místy zdařilá, místy stereotypní (např. výhružky Barbary a Eduarda publiku, nakrucující se homosexuál). Vyšetřování případu působilo ke konci zdlouhavě a nevedlo publikum nápaditě k rozluštění zápletky.
Divák je hnacím motorem každého představení a vrahem může být kdokoli, koho si zvolí většina hlediště. Je tak možné, že vražedný nástroj poputuje s každou reprízou do rukou jiného pachatele.
- MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC – Splašené nůžky
- Autor: Paul Pötner
- Překlad: Petr Novotný
- Režie a úprava: Michaela Doleželová
- Scéna: David Janošek
- Kostýmy: Zdeněk Nedorost
- Inspice: Ilona Bláhová
- Hrají: Lukáš Červenka, Natálie Tichánková, Jan Ťoupalík, Vlasta Hartlová, Roman Vencl, Daniela Klevetová Krahulcová, Lukáš Pořízka, Marek Paráček
Premiéra 23. listopadu 2018, psáno z reprízy 26. listopadu 2018.
FOTO: archiv Moravského divadla Olomouc
