Notice: Function _load_textdomain_just_in_time was called incorrectly. Translation loading for the acf domain was triggered too early. This is usually an indicator for some code in the plugin or theme running too early. Translations should be loaded at the init action or later. Please see Debugging in WordPress for more information. (This message was added in version 6.7.0.) in /home/www/divabaze.cz/www/divabaze.cz/wp-includes/functions.php on line 6121

Notice: Function _load_textdomain_just_in_time was called incorrectly. Translation loading for the email-encoder-bundle domain was triggered too early. This is usually an indicator for some code in the plugin or theme running too early. Translations should be loaded at the init action or later. Please see Debugging in WordPress for more information. (This message was added in version 6.7.0.) in /home/www/divabaze.cz/www/divabaze.cz/wp-includes/functions.php on line 6121
Sněhurka s trpaslíky řádí v Ostravě – Divábáze
Zpět na výpis článků

Sněhurka s trpaslíky řádí v Ostravě

Snad každé divadlo se v dnešní době snaží vycházet vstříc dětským divákům. Pohádky jsou nedílnou součástí repertoáru většiny scén. Na předních místech je v tomto ohledu Národní divadlo moravskoslezské, které v posledních letech pravidelně uvádí třeba Čajkovského Louskáčka, Prokofjevovu Popelku nebo Lovenskioldovu Sylphidu. Tyto inscenace jsou k vidění na jevišti Divadla Antonína Dvořáka. Stejně tak jeviště Divadla Jiřího Myrona již delší dobu těží ze slávy pohádky Sněhurka a sedm trpaslíků v podobě stejnojmenného Pawlowského baletu. A inspirace Waltem Disneym je v Ostravě očividná.

Princezna z pohádky

Klíčovou postavou inscenace je samozřejmě Sněhurka. V podání Olgy Borisové-Pračikové se jedná o skutečně pohádkovou princeznu, kterou děti zbožňují. Borisová tančí s neuvěřitelnou lehkostí a nezapomíná ani hrát. Z jejího věčného rozzářeného úsměvu čiší radost ze života a optimismus. Takto má vypadat princezna. Plnohodnotným partnerem by jí jistě mohl být Po-Ju Lin v roli prince, pokud by dostal na jevišti více prostoru. Jejich pas de deux v prvním dějství je romantické a procítěné, ve třetím dějství už princ ale funguje pouze jako stafáž. Démonický a strašidelný je Patrick Ulman v roli ježibaby – bohužel v případě této postavy to inscenátoři s děsivostí poněkud přehnali, když „vypustili“ ježibabu dokonce do hlediště. Každý ze sedmi trpaslíků má zvláštní charakteristický rys – výrazně zazářili Jan Krejčíř v roli Prófy, Rodion Zelenkov jako Šmudla a Sergio Mendéz Romero coby Rejpal. Jedinou hereckou slabinou tedy zůstává Markéta Pospíšilová v roli zlé královny. Není totiž zlá. Jedná se o pyšnou primadonu, která se evidentně nudí a neví co se životem, takže z dlouhé chvíle trápí Sněhurku. Když snad už popáté nutí nebohou princeznu zametat, diváka mimoděk napadne, jestli se opravdu nevzmůže na nic lepšího. Z vedlejších postav je třeba upozornit ještě na Svatopluka Vavrušu v roli myslivce a dvojici Isabelle Ayers – Barbora Šulcová coby královniny pavouky.

Scény a kostýmů se ujal Alexander Babraj. V případě scény se jeho invence příliš nevydařily. Zámek, les i chaloupka trpaslíků působí jako namalované tříletým dítětem a v kombinaci s rekvizitami naprosto nerespektují perspektivu. Vše působí nedodělaně, jako by autor odešel v polovině kresby. Je jasné, že Sněhurka je pohádka a jedná se o zjednodušení stylizace scény pro dětské diváky, přesto by například židle nemusela být větší než balkon.

Ve stínu Disneyho

Kostýmy jsou zcela jiná káva. V případě tří hlavních postav – Sněhurky, královny a prince – se inscenátoři výrazně inspirovali kostýmy z Disneyho filmu. Královna je v dlouhé fialové róbě a s velkou zlatou korunou na hlavě patřičně majestátní a prkenná, už jen z toho důvodu, že při prudším pohybu by kostým nemusel vydržet. Naopak Sněhurka ve svých modrožlutých šatečkách tančí s lehkostí lesní víly a žlutá saténová sukně jí velmi sluší. Každý z trpaslíků je oděný v jiné barvě, aby o to více vynikly jejich specifické rysy. A pak jsou tu desítky vedlejších postav a postaviček, při tvorbě jejichž kostýmů autor pořádně popustil uzdu fantazii. Žlutočerné chlupaté nohy pavouků, ouška zajíčků, ocásky lišek, kožichy medvědů a v neposlední řadě bílé rokokové šaty a paruky dvořanů – to vše tvoří na jevišti jásavě pestrou směsici barev a fascinuje to nejen dětské, ale i dospělé diváky.

Asi nejvýraznější složku inscenace pak tvoří práce s rozsáhlým baletním sborem. Choreograf Igor Vejsada si s tímto problémem poradil skutečně na výbornou. Na jevišti je v některých scénách až čtyřicet postav. Sněhurka s princem, královnou a trpaslíky se na jednu scénu jistě vejdou, ale zorganizovat všechny květiny, divokou i domácí zvěř, dvořany, dvorní dámy, lovce, služebné a jednoho myslivce k tomu, to je úkol hodný génia. Ve Sněhurce se to podařilo a davové scény tak patří k nejlepšímu, co může ostravský balet nabídnout. Divadlo Jiřího Myrona zvolilo Pawlowského balet dobře. Nadšené z něj budou nejen děti, ale i rodiče.

 

Národní divadlo moravskoslezské – Divadlo Jiřího Myrona – Bogdan Pawlowski: Sněhurka a sedm trpaslíkůChoreografie: Igor Vejsada. Scéna a kostýmy: Alexander Babraj.

Premiéra 19. listopadu 2005, recenze psána z reprízy 16. listopadu 2014.

 

Foto: Martin Popelář