Konec Divadelní Flory se nesl ve znamení diskusí, besed a reflexí. Sobotní odpoledne začalo besedou k Soukromým rozhovorům souboru Jedl, na niž byla pozvána tvář festivalu Lucie Trmíková spolu s kostýmní výtvarnicí Petrou Vlachymskou. Skrze slova jako intuice a imprese se stočila řeč nejen k osobě Ingmara Bergmana, ale také k osobnosti Bohuslava Reynka coby významného českého literáta a inspiračního zdroje scénického koncertu Reynek/Slova a obrazy z Petrkova.
Hned po besedě jsme navázali druhou částí FloraLabu – semináře pro studenty uměleckých oborů z Brna, Prahy, Olomouce a Bratislavy – tentokrát na téma české dramaturgické linie festivalu. Od obecných otázek, v čem je české divadlo specifické, zda je progresivní nebo proč se výběr inscenací shoduje s dalšími festivaly, se diskuse stočila k užší problematice. Zejména k tomu, jak jednotlivé přivezené inscenací korespondovaly s motem festivalu a jeho dramaturgií včetně linie politického divadla. Dílčí diskutované otázky se pak dotkly postavení (role) ženy v českém divadle, zobrazování jinakosti či současného inscenování kanonických dramatických textů.
A večer na další premiéru německé inscenace. Ta nás seznámila s knihou The Art of the Deal současného amerického prezidenta Donalda Trumpa, jejíž citace byly prokládány odkazy k masmédiím, informační přehlcenosti a populismu (recenze zde). Při diskusi nás inscenační tým v čele s režisérem Manfredem Riedelem seznámil se základními impulsy své tvorby. Kontroverzní Trump byl přirovnán k Hitlerovi i Mickey Mouseovi a zazněla rovněž otázka, zda je Evropan schopen porozumět situaci Spojených států.
Nedělní odpoledne patřilo třetí a poslední části FloraLabu, tentokrát zaměřeného na německojazyčnou linii. Od formálních charakteristik přivezených představení jsme se přesunuli až k technickým otázkám titulkovacích zařízení. Poslední víkendový den se nachýlil ke konci a spolu s ním i program festivalu – ten byl zakončen Plechovým bubínkem od Berliner Ensemble. Román Güntera Grasse zasazený do Třetí říše, v němž je tematizována osobní odpovědnost za důsledky svého jednání, byl Oliverem Reesem přetaven v monodrama, ve kterém exceluje Nico Holonics. Ten po více než dvě hodiny trvající představení neopustí scénu, k čemuž se vrátil i při besedě, při níž padaly otázky vztahující se právě k délce a zjevné fyzické náročnosti inscenace.
23. ročník olomoucké Divadelní Flory byl zakončen po všech stránkách zcela výjimečným představením, které bylo adekvátním vrcholem tohoto festivalu. To, že skončily i organizované diskuse však neznamená, že se o zhlédnutých představeních nedebatuje v komornějších skupinkách po olomouckých podnicích a na ulicích dále.
FOTO: Facebook Divadelní Flory
