A křičíme a křičíme! Herci z jeviště, diváci v šapitó, studenti z analytického semináře FloraLab – na Divadelní Floře už sedmý a osmý den.
Sedmého dne ráno nazrál čas zkonzultovat jednu z letošních dramaturgických linií, Fokus: Korea. V Divadle na cucky se sešli studenti z univerzit i uměleckých škol z různých odvětví divadelních oborů, aby se zamysleli nad stavem a specifiky jihokorejského současného tance. Diskuze se točila zejména kolem jinakosti, či spíše ne-jinakosti viděných představení oproti běžným diváckým zkušenostem účastníků semináře. Jednotlivé komentáře potvrdily globální charakter současného tance, avšak diskutovalo se také o drobných odlišnostech. Nejčastěji byla skloňována specifická práce s tělem, která se na první pohled jevila „pouze“ jako technicky přesná. Zároveň se však pro mnohé z diskutujících vyznačovala nezvyklou kvalitou energie pohybu a výrazná byla také práce s hlasem a dechem tanečníků. Úvahy se proto stočily směrem ke komplexnímu pojetí těla, „tělu východnímu“, které v sobě snoubí pohybovou preciznost i vnitřní porozumění tělu a jeho přirozeným principům.
Odpoledne i večer se pak nesl v čistě bergmanovském stylu. Ve filmovém sále byl promítán film Mlčení Ingmara Bergmana z roku 1963, a návštěvník festivalu se tak mohl nechat naladit na inscenaci Divadla Na zábradlí Persony z dílny Jana Mikuláška a dramaturgyně Dory Viceníkové. Na besedě s ředitelem divadla Petrem Štědroněm, scénografem Markem Cpinem a herci Jakubem Žáčkem a Petrou Bučkovou, kteří ztvárnili ústřední manželskou dvojici, jsme se dotkli kabaretního formátu inscenace zahrnující v sobě 8 Bergmanových filmů. Mimo jiné se mluvilo o zábradlovských tendencích vyjadřovat se v jejich tvorbě k divadlu a divadelnictví obecně, a to obzvláště v intencích ironie. Byla zmíněna i jejich inscenace Mýcení, v níž se vyloženě jedná dokonce o zpochybňování divadla i jako instituce, kde se toto vyloženě kvituje jako přirozená a zdravá součást sebereflexe.
Středeční ráno pak rovněž neméně osvěžující ironií rozproudilo Divadlo na cucky dramatické studio SENior se svou inscenací Spářka, v níž obzvláště studenti ze semináře FloraLab ocenili unikátnost tohoto projektu a kolektivní formu tvorby, která se pro účinkující stala jistým prostředkem psychoterapie. Přičemž materiál inscenace byl čistě autobiografický, a tito „neherci“ měli tak možnost reprezentovat sami sebe.
Odpoledne ve filmovém sále Jezuitského konviktu opět patřilo Bergmanovi. Jeho osobnost, tvorbu a stěžejní tvůrčí znaky představila publiku naše přední filmová historička a bergmanoložka Stanislava Přádná. Zdůraznila především roztomilý paradox kontrastu příjemné a poklidné atmosféry na place při natáčení s tíživou atmosférou před kamerou. Posledním představením tohoto dne pak byla inscenace Maloměšťáci brněnského HaDivadla odehraná v Moravském divadle. Zážitky z besedy vám přineseme v dalším reportu.
Napsaly Tereza Richterová a Lubica Omastová
FOTO: Facebook Divadelní Flory
