Ve čtvrtek 13. října 2016 měli diváci příležitost zhlédnout reprízu divadelní inscenace Robin Hood v Moravském divadle. Režijní duo Michaela Doležalová s Romanem Venclem pojalo své dílo komickým a odvážným způsobem. Už samotný slogan k inscenaci „Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není“ nám již předem naznačuje, že Robin Hood olomoucké činohry bude plný odkazů a komentářů k mnoha jiným známým uměleckým dílům.
Kdo zná legendu o odvážném Robinu Hoodovi z období 12. století a očekával by od inscenace podobný příběh, může být z předešlých důvodů přinejmenším překvapen. Jak vlastnosti hlavních hrdinů, děj, tak i konec samotný se výrazně liší od obvyklého zpracování legendy. Nvotova a Doleželové dramatizace osudů Robina Hooda navazuje na legendu volně, někdy se může zdát, že si s ní novodobá povaha inscenace přímo odporuje. Prezentovaný děj ztrácel na kontinuitě ve smyslu časového zařazení, v inscenačním provedení se totiž objevují reference na současné osobnosti.
Zaujaly mne dialogy mezi Petrem Kubesem, který jako jediný v několika scénách zanechal komediálních výstupů a hrál vážně, když ztvárnil postavu proradného a ctižádostivého Jana Bezzemka, a Vojtěchem Lipinou, jenž rozesmíval publikum jako jeho přihlouplý, ovšem na sto procent věrný společník Šerif z Nottinghamu. Lipina kromě několika zábavných výstupů ukázal i to, že se rozhodně nebojí ani zpěvu a náročnějšího pohybu na jevišti. Jejich dialogy byly stavebním kamenem děje a zdálo se zřetelné, že herce opravdu baví. Oběma rolím byl v inscenaci ponechán velký prostor.
Druhá ústřední dvojice v podání Tomáše Krejčího coby Robina Hooda a Kristýny Krajíčkové, která hrála lady Marianu, se také chopila svých partů s umem. Avšak v porovnání se zločineckým párem působil jejich výkon méně výrazně. Tomáš Krejčí dodal své postavě hereckými prostředky osobitou lehkost a bezprostřednost, někdy až roztomilou dětskost. Vyznání lásky Robina Hooda pomocí rapové písně věnované Marianě bylo zajisté nečekané při zbojnickém charakteru příběhu, ale bylo možné pozorovat, že většina publika reagovala na použitý hudební žánr pozitivně. Mariana se v průběhu představení proměnila z urozené slečny v neohroženou bojovnici, jež se zamiluje do Robina a přidá se k jeho družině. Další herci rovněž představili své postavy v komickém duchu a na jevišti vytvořili nečekané situace vyvolávající přinejmenším úsměv.
Ocenit chci kostýmní zpracování. Zdálo se mi, že výtvarnice Hana Knotková zdárně vystihla při realizaci svou představu dané epochy, některé z herců vybavila i parukami. Postavou vizuálně nejvýraznější se stala čarodějnice Morgana. Této role se ujala Naděžda Chroboková-Tomicová, jejíž kostým ladil s čarodějnickou velkolepostí a temným charakterem. Doplněn o kožené prvky do celého kontextu zbojnického a dobrodružného zpracování na první pohled nezapadal, působil oproti ostatním kostýmům až příliš tvrdě a nekompromisně. Přesto, nebo právě proto se mi její vzhled nejvíce vryl do paměti. Navíc byl její hlas zesílen zvukovým efektem, takže na jevišti působila opravdu majestátně. Již od počátku působila její postava temně, ale stejně jako dým, který ji na jeviště doprovázel, se i hutná atmosféra s ní přicházející rozplynula ve prospěch vtipů. Své výstupy doplňovala také svou nejčastější průpovídkou, díky níž její jméno nelze jen tak zapomenout.
Scénografie pracovala zajímavě s prostorem pod jevištěm, kde bylo propadlo, do něhož se mohli herci schovat nebo z něj naopak vylézt ven. Takto řešený prostor prohluboval živost a dramatičnost situací, byl dokonce nutný pro několik vtipných pasáží a měl vliv na bojové scény. Se světly se zase funkčně nakládalo při přeměnách prostředí.
Dobře na mě působila hudba, která doprovázela každou přestavbu jeviště a dodávala dobovou a bojovnou atmosféru. O její výběr se zasloužil Roman Vencl. Jednalo se o typické skotské a irské písně, plné zvuků flétny a houslí, které svým tempem vhodně doplňovaly děj i přechody mezi scénami.
Inscenace má komediální charakter, ale někdy se nachází vtipných okamžiků v jedné scéně poněkud více, než bych očekávala, zvláště když si vzpomenu na původně vážnou pověst s tragickým a důstojným koncem. Zábavné dvojsmysly jako ten, kdy jde král Richard pro korunu ležící na zemi a posléze zvedá obyčejnou minci, se zase vzápětí rychle střídají s citacemi z filmů jako Popelka nebo Zachraňte Willyho!, dokonce i přímo se sehráním určité scény odkazující na některé konkrétní dílo. Kromě vtipů je inscenace doplněna i napínavými bojovými scénami. Ani souboje samotné se nevyhnuly oživením pomocí gagů. Herci při nich padají, kopou se a dostávají na frak o sto šest.
Tvůrci inscenace upravili legendu tak, aby diváky oslovila zejména použitými vtipy, které korespondují se současnými událostmi, a proto na ně může dnešní publikum reagovat. Šťastný konec pak přirozeně vyplývá ze žánrově použitých komediálních prostředků.
- MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC – Robin Hood
- Režie: Roman Vencl
- Dramaturgie: Michaela Doležalová
- Scéna: Miroslav Král
- Kostýmy: Hana Knotková
- Choreografie: Petr Nůsek
- Výběr hudby: Roman Vencl
- Hudební čísla: Filip Tailor
- Účinkují: Jaroslav Krejčí, Petr Kubes, Vojtěch Lipina, Natálie Tichánková, Naděžda Chroboková-Tomicová, Tomáš Krejčí, Jan Ťoupalík, Václav Bahník, Jaroslav Krejčí, Lukáš Červenka, Daniel Bodlák, Radan Hlubinka, Neil E. Baker, Václav Stojan, Lukáš Pořízka, Jindřich Suk, Petr Vaněk, Ilona Bláhová
Premiéra 16. září 2016, recenze psaná z reprízy 13. října 2016.
FOTO: archiv Moravského divadla Olomouc
Napsala Aneta Bednaříková a Markéta Hruštičková
