Zpět na výpis článků

Co provedla Tramtarie se Shakespearem?

Kdo by neznal Shakespearovy tragédie, jako jsou Romeo a Julie, Král Lear, Othello, MacbethHamlet? Jenže co se stane, když se tento žánr promění v jeho opak, a to v komedii? Jeden takový pokus zrealizovalo i olomoucké Divadlo Tramtarie a vytvořilo divadelní inscenaci s názvem Kabaret nahatý Shakespeare plnou parodie, humoru a ironie.

Koncepce inscenace podle režiséra Jiřího Trnky a dramaturga Vladislava Kracíka má jeden hlavní cíl, a to aby každé představení bylo originální a něčím nové, proto si inscenace zakládá na herecké improvizaci a stručném pevném scénáři z replik Shakespearových her. Jde totiž o spojení pěti zmíněných dramat v jedno, při němž dochází k parodování žánru tragédie. Navíc herci nejsou pouze herci, ale také režiséry, kteří si mezi sebou rozdělí pět dramat. To samo o sobě není špatný nápad, proč bychom měli vidět věci v těchto dramatech jen černě? Proč bychom se nemohli i pobavit?

Po vizuální stránce Kabaret nahatý Shakespeare působí jednoduše, což platí zejména u scény a kostýmů podle Jana C. Löbla. Na jevišti diváci vidí šedý závěs, který rozděluje prostor na dvě části. Vepředu je pouze židle, kde sedí jeden z herců, pokud má zrovna on být režisérem. Vzadu se nachází černý stůl se třemi židlemi. Prostorové řešení nejenže odkazuje k náznakovému zpracování jeviště z alžbětinské doby, ale nese si také své praktické opodstatnění. Když se herci mají nachystat na nějaký výstup, zatáhnou závěs a připravují se, avšak i přesto dále komunikují s publikem a ostatními kolegy, což občas působí komicky. Zároveň to v divácích vyvolává zvědavost, co se děje za závěsem.

Jednoduchý a střídmý styl se také projevuje v rámci kostýmů ‒ herci mají na sobě černé legíny a bílé košile. Občas na sebe hodí nějaký plášť, sukni nebo paruku a podobné kostýmní doplňky, které mají korespondovat s jimi právě hranou rolí. Zde opět dochází k odkazu k alžbětinskému divadlu v části představení, kdy se Bořek Joura převléká za Julii.

Avšak herecké výkony nejsou již natolik povedené. Proč? Herci působí unaveně a právě zde nalézám kámen úrazu. Když měl Kabaret nahatý Shakespeare 19. září 2015 premiéru, sklidil u diváků i kritiky velký úspěch. Jenže nyní, o dva roky později, již představení nenese takový ohlas jako dříve, což potvrzují i někteří diváci, kteří ho viděli vícekrát. Není doba dvou let moc dlouhá na inscenaci postavené na improvizaci?

Herecký tým složený z pěti herců, a to Petry Konev Čihákové, Jany Posníkové, Bořka Joury, Martina Dědocha a Václava Stojana, na jeviště vynáší hlavně vtipy, kterým se smějí pouze oni.  Občas se zdá, že si neví s danou situací rady. Jejich pohyb na jevišti je zmatený. Vše působí ohraně bez energie a autentičnosti. Dobrý záměr je využití principu divadla na divadle, při kterém herci vystupují ze svých rolí a jsou sami sebou, při čemž komentují výstupy svých kolegů, nebo publikum informují o alžbětinském divadle a Shakespearovi. Všem pěti hercům nečiní problém udržovat interakci s diváky, avšak i zde se nalézá další faktor neúspěchu tohoto představení. Divácké obecenstvo, tvořené především z lidí středního věku, neomaleně komunikuje s herci. Když přijde nahatý Bořek Joura s kytarou na pódium, starší ženy začnou tleskat a mít nemístné poznámky. Najednou si člověk nepřipadá jako v divadle, ale jako v nějaké hloupé show. Jenže pokud ví zase něco herci o publiku, že ho například tvoří hlavně skupina učitelek, zaměří se především na tuto cílovou skupinu, na jejíž účet pronáší už dosti známé a trapné vtipy. Kvůli tomuto nelze odporovat otázce: Co by na tohle řekl samotný Shakespeare? A jsou výstupy tohoto rázu ještě k tématu?

Na jednu stranu představuje Kabaret nahatý Shakespeare inscenaci s propracovaným konceptem a dobrou myšlenkou, ale z jiného úhlu pohledu si nelze nepovšimnout zajetého stereotypu osvědčených vtipů, kterým se směje většina. Navíc se nemohu ubránit myšlence, že tento kabaret se tak nevěnuje Shakespearovi, ale spíš Tramtarii samotné. Tudíž mě napadá otázka: Jak dlouho lze mít v repertoáru inscenaci plnou improvizace, která by stále bavila publikum?


  • DIVADLO TRAMTARIEKabaret nahatý Shakespeare
  • Překlad vybraných úryvků: Martin Hilský
  • Režie: Jiří Trnka
  • Dramaturgie: Vladislav Kracík
  • Scéna a kostýmy: Jan C. Löbl
  • Hudba: Martin Peřina
  • Light design: Aleš Hejral
  • Zvuk: Rikki Beran
  • Světla: Daniel Bodlák
  • Účinkují: Petra Konev Čiháková, Jana Posníková, Bořek Joura, Martin Dědoch, Václav Stojan

Premiéra 19. 9. 2015, recenze psána z reprízy dne 7. 12. 2017.

FOTO: archiv Divadla Tramtarie