Jedním z prvních představení letošní Divadelní Flory se staly Tři sestry Slovenského komorného divadla v Martine, ve kterém se propojuje činohra s fyzickým divadlem. Existuje vůbec doba, kdy by se lidé nenudili? A jaký má smysl filozofovat o životě, jenž stejně jednou zanikne? Tyto dvě otázky důrazně pokládají režisér Marián Amsler a dramaturg Róbert Mankovecký nejen účinkujícím postavám, ale i divákům.
Kanonická hra Tři sestry Antona Pavloviče Čechova ve zpracování režijně-dramaturgického dua se stává výpovědí o dnešním světě, který se však v lecčem podobá tomu přechozímu. Jedná se tak o autorský ironický komentář, v němž se podtrhuje absurdita Čechovova dramatu, nýbrž bez zaběhnutých klišé. Koncept zahrnuje četné aktualizace, ať už se jedná o výrazové prostředky nebo témata, o kterých postavy vedou nekonečné diskuse. Například příznačně řeší literární tvorbu mistra v cynismu Michela Houellebecqa, Baumanovy Úvahy o postmoderní době nebo samotného Čechova. Inscenaci rámuje přednáška sociologie o identitě jednotlivce, jež stanovuje pohyb postav. Právě pohyb dominuje v hereckém projevu a dává nový rozměr prázdným slovům plným neupřímnosti, čímž představení nabývá na komičnosti i nevídané hloubce. Funguje v něm vlastní rytmus, jenž účinkujícím udává jednak expresivní hudba Ivana Achera, ale hlavně dialog. Motorika i gestika herců totiž odporuje jeho obsahu, čímž vzniká rozpor mezi řečeným a vykonaným. Celý herecký ansámbl excelentně osciluje mezi hyperbolou a psychologickým herectvím, ale především tragickým a komickým módem, tudíž v řadách publika vyvolává smích i napětí.
Pohyb herců je stižen scénografií, protože velká část představení se odehrává v obrovském proskleném domku na kolečkách nápadně připomínajícím skleník. Jedná se o výstižnou metaforu pro „nesnesitelný“ osud čtyř sourozenců, o nichž se v dramatu pojednává. Zároveň lze konstrukci posouvat, a tak se četně stává, že pokud postavy odhalují své osobní tragédie uvnitř domu, ostatní aktéři ho různě pootáčí a přemisťují, čímž se trefně vystihuje zejména Irinina závrať či Andrejova deprese. Tvůrci také vizualizují Čechovem akcentovanou nudu skrze akrobatická čísla, která například spočívají v nošení šálků s kávou na různých částech těla nebo předávání jednoho účinkujícího – zejména Aleny Pajtinkové (Máša) a Barbory Palčíkové (Iriny) – do náruče druhého. Představení tak skrze všechny složky podařeně, ale nekonvenčně vystihuje témata a motivy Tří sester (především jejich neschopnost žít přítomností), že i samotný Čechov by ho jistě sledoval s velkým nadšením.
- SLOVENSKÉ KOMORNÉ DIVADLO V MARTINE – Tři sestry
- Předloha: Anton Pavlovič Čechov
- Překlad: Ľubomír Vajdička
- Režie, úprava: Marián Amsler
- Scéna: Juraj Kuchárek
- Kostýmy: Marija Havran
- Hudba: Ivan Acher
- Pohybová spolupráce: Stanislava Vlčeková
- Světla: Gerrit Jurda
- Dramaturgie: Róbert Mankovecký
- Účinkují: Lucia Jašková, Alena Pajtinková, Barbora Palčíková, Nadežda Vladařová, Matej Babej, Ján Dobrík, Daniel Žulčák, Jaroslav Kysel, Tomáš Mischura, František Výrostko, Michal Gazdík, Ľubomíra Krkošková, Matej Urban
Premiéra 12. listopadu 2021, psáno z uvedení dne 11. května 2022 v rámci festivalu Divadelní Flora.
FOTO: Facebook Divadelní Flory
