Labyrint světa a ráj srdce – kniha od Jana Ámose Komenského, jež je pokládána za jedno z vrcholných děl barokní literatury, zaobalena do hodinové sólové performance. Rodinné Divadlo Víti Marčíka, jehož zakladatelem a často jediným hercem je právě on sám, zdramatizovalo původní text v inscenaci s názvem Labyrint světa. S myšlenkou zpracovat toto veliké dílo si pohrával Marčík více než 10 let před premiérou, která se uskutečnila v únoru 2012. V roce 2010 jej v Dolanech u Olomouce oslovil varhaník, aby recitoval Labyrint světa a ráj srdce k varhanní skladbě Petra Ebena. Tento moment jej přivedl ke konečnému rozhodnutí knihu zdramatizovat.
Před začátkem představení promluvil k publiku se svou vizí a námětem k vytvoření inscenace a uvedl celý děj písní. Uprostřed jeviště se od počátku nacházela bedna svázaná provazem a na ní několik kufrů různých velikostí. Tento nejvýraznější scénografický prvek představoval samotný labyrint světa, který autor při svém pomyslném putování postupně rozkrýval. Marčík ztělesňoval poutníka i všechny další postavy, se kterými se setkal, s drobným rozlišením v kostýmech, rekvizitách, hlasovém a mimickém projevu. Všudybud symbolizován oprátkou kolem krku a Mámení obrovskými brýlemi provázeli poutníka jednotlivými stavy lidské společnosti, aby si vybral, ke kterému z nich se přidá. Neotřelé nápady ukryté v kufrech, jejichž obsahem byly ručně malované kulisy a loutky. Ty ilustrovaly například stav právnický, vhled do manželství, ale i krále Šalamouna, královnu Moudrost či vrtkavou Fortunu.
Marčíkova dosavadní tvorba protkána volnějším přístupem k textu i aranžmá se projevila v minimální míře. Původní jazyk díla byl zachován, jednotlivé kapitoly však zkráceny a vždy byl vyselektován text s nejzřejmějším vykreslením děje. Herecká akce byla ve svižném tempu prolínána občasnými komentáři, zhudebněním textu a drobným zapojením publika. Komenského čeština za hudebního doprovodu kytary společně s pasážemi s nahuštěným textem byla hůře srozumitelná, ale ilustrativní vykreslení pomocí loutek a kulis diváka vždy navedlo, kde v ději se nachází.
V závěru představení se v kleci uzamknuté visacím zámkem objevil Marčíkův dvojník v podobě loutky. Uzamknutí bylo však jen domnělé, jsou to naše rozhodnutí a my sami jsme těmi, kteří uzamykají svá srdce před světem či Bohem, jak vysvětlil skrze loutku a klec. I když je námět křesťanské tematiky vybízející k návratu do svého srdce a tím i k Bohu znatelný, autor jej divákovi prvoplánově nepodsouvá. Na konci byla pronesena stejná věta jako na začátku: „Myslím, že co je smyslem života, si musí najít každý sám…,“ která je citací Komenského.
Marčíkova nadšená urputnost společně s komediantským nádechem dokázala diváka vtáhnout. Přeci jen se jedná o klasické dílo, jehož motiv je po staletí stále aktuální v každé době a proměňující se společnosti.
- DIVADLO VÍTI MARČÍKA – Labyrint světa
- Scénář: na motivy Jan Ámose Komenského upravil Vítězslav Marčík
- Režie, hudba, hraje: Vítězslav Marčík
- Scéna a loutky: Eva Marčíková, Vítězslav Marčík, Pavel Krejčí
Premiéra 5. února 2012 v klášterním sále na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích, psáno z uvedení 27. května 2019 v rámci festivalu Divadelní svět Brno.
FOTO: archiv Divadelního světa Brno
