Zpět na výpis článků

4+4 dny v pohybu 2019: Oplakávání Šávaše v DOXu

Dokázat uvidět zranitelnost, citlivost, smutek a dovolit performerovi i sobě probudit tyto emoce ve svém nitru – to v sobě nesla podmanivá performance íránského umělce Soroura Darabiho, se kterou se v rámci mezinárodního festivalu 4+4 dny v pohybu představil v centru současného umění DOX. Česká premiéra projektu s názvem Savušun se uskutečnila 12. 10. 2019, Darabi v ní chtěl radikálním a kritickým přístupem nabourávat zažité stereotypy a dotýkat se otázek genderové identity, což bývá obecně označováno za charakteristiku jeho tvorby. Inscenace je inspirována šíitským smutečním ceremoniálem, který probíhá během svátků připadajících na první měsíc islámského kalendáře, Muharram, a zabývá se otázkami smutku, strachu a utrpení. Šavašun znamená doslova „oplakávání Šávaše“.

Savušun je choreografické dílo pro jednoho umělce, který skrze svůj nebinární tělesný status zpochybňuje kulturní a kolektivní reprezentace emocí, především utrpení a bolesti. Prostřednictvím nabourávání konvencí, forem a gest šíitských obřadů smutku nabízí nové náhledy na historickou událost a menšinové identity. Představení započalo spontánním projevem v hledišti mezi diváky. Darabi opakoval frázi v perštině, dokud se mu nepodařilo zalarmovat pozornost všech diváků. Rozpačitost z náhlého začátku společně s jazykovou bariérou otevíraly v divákovi prostor pro vyvolání pocitů vlastní nejistoty a zranitelnosti. Darabi zahalen v plášti došel na střed jeviště, kde plášť odhodil a stál před zraky diváků od pasu nahoru nahý, kolem celého obvodu pasu měl upevněno několik dlouhých bílých svíček.

Dílo přineslo citlivou choreografii, ač pohybově nepříliš rozmanitou, ale zato s vědomým provedením každého pohybu, dokonce i mimického. Od traumatizujících zvuků práskajícího biče se hudba proměňovala v techno zvuky, do kterých se v různých sekvencích zapojovala výrazná choreografie propínajícího a exponujícího se trupu tanečníka. Doširoka otevřené oči i ústa zračily ve tváři bolest a děs a pro diváka vytvářely diskomfort a pocit zmatení. Základní pohybový vzorec byl rozpracován a různě variován. Rytmizaci umocňovala rituální hudba podkreslující každý pohyb. Nejpůsobivější momenty nastaly ve chvíli, kdy se na jevišti odehrávala pouze choreografie připomínající rituál – naprosté ticho a hra svalů nasvícená ostrým světlem. Toto společné působení navozovalo meditativní atmosféru, která však nebyla jen klidnou vlnou, pokud se na ni divák dokázal napojit, mohl pak vnímat citlivost performera i svou vlastní, zranitelnost jeho, ale i svou, jeho smutek a zároveň i svůj. Emoce vyvěrající z mytického příběhu byly v určitý moment demonstrovány ve fyzické rovině. Podle pověsti, ze které smuteční oslavy nového roku vycházejí, podstoupil perský princ dobrovolně mučení a prošel plameny, aby tak podal důkaz o nevině a očistil svou pověst od pomluvy.

Šest svíček, které měl připevněné kolem pasu, Darabi jednu po druhé postupně zapaloval a vkládal si je do úst. Pohyby prováděl s klidem a vyrovnaností, přenesená bolest a napětí se tentokrát přesunuly do hlediště. Poté všech šest svíček držel v dlani jedné ruky a v sedě vyprávěl monolog s explicitně erotickým obsahem. Darabi recitoval text ve francouzštině, popisoval erotické probuzení, destabilizující představy o společenské morálce i znepokojivé incestní podtóny s humorem a něhou. Během celého monologu mu vosk ze svíček dokapával na kůži, ale i přesto nehnutě pokračoval. Na první pohled šokující, traumatická část byla právě tím, co učinilo Darabiho představení výjimečným. Jeho zranitelnost odhalena ve své síle a surovosti. Světla, hudba i pohyb postupně ustupovaly a představení tak končilo za velkého potlesku, což bylo odrazem spojení, které v jeho průběhu mezi Darabim a publikem vzniklo, a to i přes nejednoznačnou interpretaci díla bez předchozí znalosti mytického příběhu.


  • SOROUR DARABI – Savušun
  • Koncept, choreografie, účinkuje: Sorour Darabi
  • Světelný design: Jen-Marc Segalen & Nick Fouassier
  • Dramaturgie: Pauline Le Boulba
  • Zvukový design: Clémenz Bernerd
  • Administrace: Clarlote Giteau
  • Touring: Sandrine Barrasso
  • Koprodukce: Montpellier Danse 2018

Premiéra 23. června 2018 na festivalu Montpellier Danse, psáno z uvedení 12. října 2019 v centru současného umění DOX v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu.

FOTO & VIDEO: facebooková událost

Poslední články autora

4+4 dny v pohybu 2019: Pustý ostrov chrání 15.000 obyvatel…

Projít labyrintem a nalézt ráj

Citizen of the world