Zpět na výpis článků

Pražský festival německého jazyka 2021: Kdo se bojí Orlandů?

Ve dnech 15. a 16. listopadu uvedl Pražský divadelní festival německého jazyka v prostoru divadla Komedie inscenaci německé umělecké scény Schauspiel Hannover Orlando. Dramatizaci románu Virginie Woolfové o anglickém šlechtici žijícím od dob renesance až po současnost převedla na jeviště britská režisérka a herečka Lily Sykes.

Jednoduchou prostornou scénu opanovali dva herci: Oscar Olivo a Corinna Harfouch. Podařilo se jim obsáhnout všechny postavy románu, aniž by se vzdali bytelné energie, kterou rozprostřeli divákům na odiv.

Okouzlující mladík Orlando se v Anglii stává objektem touhy přestárlé královny Alžběty I., čímž získává určitá privilegia i majetek. Přemítá o literatuře, snaží se psát, jeho pokusy však sklidí posměch. Na zamrzlé Temži se zamilovává do dívky Saši, posléze však zakouší neštěstí a zradu. Uniká ženské proradnosti a vstříc dobrodružné cestě coby velvyslanec se vydává do Konstantinopole. Přes noc se zde promění v ženu. Orlando-žena po cestě zpět do Anglie kočuje s cikány, objevuje své ženství, jeho výhody i nevýhody. Orlando jako úspěšná spisovatelka, svobodná matka, umělkyně na volné noze, manželka i milenka… si vychutnává role ženy v různých podobách, přičemž nejednu realisticky hořkou.

Inscenace si pohrává s vizualitou obou představitelů, jejich profil se zdá být mnohdy totožný. Muž, nebo žena? Žena, nebo muž? Zatímco Oscar Olivo ztvárňuje roli královny, Orlandovy dívky Saši, ale také opilého námořníka; Corinna Harfouch se s nasazením převtěluje do role Orlanda a dalších vedlejších postav. Příběh zrcadlí evoluci moderní společnosti, v níž Orlando prochází v průběhu času tradičními konvencemi, ať už jako jejich souputník, nebo jako postava kráčející v protiproudu. Inscenace je (stejně jako předloha) vystavěna na nadhledu, úmyslně se povznáší nad společenské zvyklosti a způsoby, nadčasově předvídá, komicky popichuje a ironizuje. Poukazuje na lidskou snahu o vznešenost, která vyznívá často komicky až triviálně. Když se Orlando snaží psát, upozorňuje na problém psaní a skutečnosti, která je zrakem nezachytitelná.

Herecké energii dopomáhá také scénografické provedení a kostýmy. Světelné efekty jsou součástí prostředí a formují situace. Kostýmy svou tvárností a možnostmi změn funkcí splývají s herci, slouží jako rekvizity, např. využití krinolíny jako kostýmu a intimního bunkru. Light design si pohrává s atmosférou a posouvá dění kočírované hereckým duem. Scéna se rozpíná a smršťuje, uzavírá herce do čtvercového rámu a vzápětí je nechá prostupovat, trhat, splývat i zářit jako jediný pevný bod ve tmě.

Časovost, ač je zmiňována, se daří kamuflovat. Jelikož sledujeme především Orlandovu perspektivu, putujeme staletími spolu s ním a vnímáme jen to, co se před námi právě odehrává.

Orlando by mohl představovat mnoho žen i mužů od minulosti po současnost a snad i budoucnost. V tom spočívá genialita Virginie Woolfové, jejíž umělecké postupy a myšlenky se v této inscenaci zhmotnily. Zároveň se uplatňuje i humor a nadsázka předlohy, za kterou inscenace nijak nepokulhává. Mohlo by se zdát, že téma genderových a sexuálních stereotypů je dnes již vyprázdněno, inscenace Schauspiel Hannover jím však nenásilně rezonuje právě skrze mentální stavy Orlanda. Virginia Woolfová pokládá otevřeně otázky genderu a sexuality již v první polovině 20. století. Nejedná se však o vyzdvihování mužského nebo ženského pohlaví, ale o jejich spolupráci, jejich vzájemné doplňování, pochopení se. Její odkaz dokazuje, že tato témata doposud jen nedřímala a nevyvalila se k pohoršení mnohých až dnes. Existovala vždy. Virginia Woolfová se nebála rozdmýchávat kulturní konvence, a proto se jí někteří bojí dodnes. Kdo se jí bojí? Kdo se bojí Orlandů?


  • SCHAUSPIEL HANNOVER – Orlando
  • Předloha: Virginia Woolf
  • Režie: Lily Sykes
  • Scénografie: Jelena Nagorni
  • Kostýmy: Jelena Miletic
  • Hudba: David Schwarz
  • Choreografie: Lilit Hakobyan
  • Dramaturgie: Sonja Anders
  • Účinkují: Oscar Olivo, Corinna Harfouch

Premiéra 29. října 2019, psáno z uvedení 16. listopadu 2021 v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka.

FOTO: archiv Schauspiel Hannover