Pražský divadelní festival německého jazyka přivítal 16. a 17. listopadu v Divadle na Vinohradech divadelní společnost Schauspiel Köln s inscenací kanadsko-libanonského dramatika Wajdi Mouawada Vögel – Ptáci.
Příběh Eitana, mladého židovského studenta biogenetiky s izraelskými předky, a Wahidy, arabské doktorandky z New Yorku, se skoro podobá příběhu znepřátelených rodů Kapuletů a Monteků Williama Shakespeara. Láska mezi Židem a Arabkou by byla na domovské půdě obou kultur nejspíš nepřípustná, na neutrálním poli americké univerzity se však tento problém v očích dvou mladých lidí zdá být nepodstatný. Nebýt ovšem fanatické nátury Eitanova otce, který Wahidu jako Arabku nepřijímá. Ke smíření a zároveň odhalení rodinného tajemství dochází až poté, co se Eitan s Wahidou vydává na výzkumnou cestu kvůli disertační práci a na izraelsko-jordánské hranici je během bombového útoku těžce zraněn.
Přeživší holocaustu, přeživší nekončícího konfliktu Izraele a Palestiny, přeživší náboženských střetů. Traumata jedné kultury se překrývají s traumaty kultury druhé. Eitan se snaží svou kulturu popřít, zatímco Wahida si v tomto boji za lásku uvědomuje její popírání po celou dobu dosavadního života v Americe a objevuje část své upozaděné arabské identity právě ve chvílích největšího ponížení. Do jaké míry jsou kultura a tradice našich předků důležité pro vnímání toho, kým jsme, a do jaké míry jsou nám tyto atributy překážkou? Tajemství Eitanových prarodičů přináší na celou rodinnou situaci nový pohled, rozkládá staré pořádky a rozmetá zatvrzelost tradičních pravd. Diskuze a neshody tří generací odkazují na to, že myšlenková schémata hodnot do sebe neustále narážejí.
„Naše bytí je našim genům fuk. Traumata otce nemáš zapsaná v chromozomech.“
Inscenace režiséra Stefana Bachmanna staví příběh na jednoduché scéně, která sestává z židlí, stolů a matně průhledné propustné stěny. Jednoduchost objektů na scéně je značně variabilní. Lokalitu příběhu divák nerozpoznává na základě její zásadní proměny. Jsou však patrné jazykové změny. Příběh je odvyprávěn hebrejsky, arabsky, německy a anglicky, přičemž každý jazyk udává jinou atmosféru, modeluje částečně charakter postav, doplňuje je, ale zároveň limituje, dotváří také vztahy mezi postavami v určitém kulturním prostoru. Jazyk tu postavy zkrátka identifikuje. Může být potom identita člověka, který nepoznal své biologické rodiče a nezná jazyk své matky – tedy mateřštinu, celistvá?
K převaze slov velice silně kontrastují tělesné projevy. Obnažené tělo symbolizuje hned několik skutečností: např. když se Wahida podrobuje kontrole na státních hranicích, nahé tělo vnímáme jako symbol potupy a ponížení. Oproti tomu v momentu prozření Eitanova otce o původu jeho existence, se čirá tělesnost jeví jako téměř dětská bezmoc a nevinnost.
Dialogičnost a jazyková různorodost působí jako jádro inscenace, která nevtíravým způsobem skrze jazyk a jednoduché aranžmá odhaluje problémy opakujících se kulturních střetů a konfliktů. Škála jazyků nastoluje zmatek, kterým je příběh od začátku do konce nasáklý, ale jedině tímto způsobem ho lze vyslovovat a rozmotávat jeho nitky. Otázkou je, zda máme možnost si vybrat. Zda si dobrovolně necháme přistřihnout křídla, nebo vzlétneme a překonáme pomyslné zdi kultur a tradic.
- SCHAUSPIEL KÖLN – Ptáci
- Předloha: Wajdi Mouawada
- Režie: Stefan Bachmann
- Scénografie a kostýmy: Jana Findeklee, Joki Tewes
- Hudba: Matti Gajek
- Light design: Michael Gööck
- Dramaturgie: Lea Goebel
- Jazyková spolupráce – hebrejština: Avraham Applestein, Alexander Schneider
- Jazyková spolupráce – arabština: Edmoun Battal
- Jazyková spolupráce – angličtina: Sabina Perry
Premiéra 20. září 2019, psáno z uvedení dne 17. listopadu 2021 v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka.
FOTO: Facebook Schauspiel Köln
