Notice: Function _load_textdomain_just_in_time was called incorrectly. Translation loading for the acf domain was triggered too early. This is usually an indicator for some code in the plugin or theme running too early. Translations should be loaded at the init action or later. Please see Debugging in WordPress for more information. (This message was added in version 6.7.0.) in /home/www/divabaze.cz/www/divabaze.cz/wp-includes/functions.php on line 6121

Notice: Function _load_textdomain_just_in_time was called incorrectly. Translation loading for the email-encoder-bundle domain was triggered too early. This is usually an indicator for some code in the plugin or theme running too early. Translations should be loaded at the init action or later. Please see Debugging in WordPress for more information. (This message was added in version 6.7.0.) in /home/www/divabaze.cz/www/divabaze.cz/wp-includes/functions.php on line 6121
Příliš dlouhá zkáza R. U. R. – Divábáze
Zpět na výpis článků

Příliš dlouhá zkáza R. U. R.

Mohlo by se zdát, že olomoucké Divadlo Tramtarie se stává divadlem Karla Čapka. Po úspěšné a oceňované Válce s mloky uvedlo 26. února v premiéře další Čapkovu inscenaci R.U.R.. Tradiční tým Tramtarie režiséra Vladislava Kracíka a dramaturgyně Lenky Jorníčkové se však nedržel Čapkova textu, ale přivedl k životu inscenaci, která připomíná kultovní sci-fi filmy, jako například Ostrov Michaela Baye.

Krásný život i infarktové stavy

Herecky patří R.U.R. dvěma osobám. Tou první je nejmladší členka souboru Barbora Šebestíková v roli Heleny. Svým mládím, svěžestí, optimismem a věčným úsměvem vnáší do inscenace pocit štěstí a možná i atmosféru „zlatých dvacátých“. V tragické úloze zlomené a na životě ohrožené ženy není již tak věrohodná, nicméně dá se čekat, že lepší zvládnutí negativních poloh přijde s věkem a přibývajícími hereckými zkušenostmi. Druhou významnou roli ztvárňuje Marek Zahradníček. Herec se v Čapkovi doslova našel, velmi dobrý byl již ve Válce s mloky. Role doktora, který je platonicky zamilovaný do manželky svého šéfa a – příznačně – má slabé srdce a je neustále ohrožen infarktem, mu zcela „sedla“. Jeho výkon je promyšlený do všech detailů, včetně chvějícího se hlasu a ostýchavě zbožňujících pohledů. Z herců vynikají ještě Petra Konvičková jako hysterická sekretářka a Miroslav Černý v roli Helenina manžela a šéfa koncernu R.U.R. Z představitelů robotů pak propracovaný výkon podávají Dáša Rybářová a Zdeněk Svobodník.

V hlavní roli horor

Scéna je tentokrát jako vystřižená z klasického hororu nebo možná dobrodružného filmu typu Mad Max. Na jevišti stojí jen tři kovové konstrukce se světelnými rámy imitující dveře a jeden stůl. Průběžně přibude už jen lavice k sezení. Jednoduchou scénou je vykreslena primitivnost a umělost světa, který spoléhá jen na roboty. Ostatně i ta obyčejná lavice je symbolem. V první polovině hry se na ní rozkošnicky povaluje Helena, jen aby se v závěru stala útočištěm posledních přeživších lidí na světě.

Kostýmy, které stejně jako scénu, vytvořila Dagmar Maturová a Angelina Dagmar Mádrová, jsou jedním z nejvýraznějších rysů celé inscenace. V tomto smyslu je R.U.R. novinkou – Tramtarie se konečně distancovala od nevýrazných kostýmů, na které prostě už „nezbylo“. Roboti samozřejmě nosí pouze nevýrazné bílé uniformy s tmavomodrými lampasy, díky kterým se stávají zcela zaměnitelnými. Zato lidé, to je něco jiného. Zvláště pak ženy. Zářivě červené šaty Heleny i bělostná elegance sekretářky Natálie spolu s jejich luxusními střevíčky a noblesními pohyby, to vše dokonale vykresluje atmosféru bohémství, pohody a užívání si.

V druhé polovině, kdy jsou postavy ohrožovány invazí robotů, se už i ženy převléknou do  čistě bílé, symbolizující nevinnost a utrpení. Kontrast jásavých barev a pozdějšího šedivého bezútěšného světa působí jako záběry z nejděsivějších hororů.

Příliš dlouhá zkáza

Hudba Martina Peřiny se tradičně vydařila, ať už se jedná o drsnější rockové kousky, doprovázející zkázu lidí, nebo něžný folk, který má tak ráda Helena. V tomto ohledu patří k nejvydařenějším scény, ve kterých spolu Helena s Harrym poněkud neobratně, nicméně nesmírně zamilovaně tančí.

Jediným faktorem, který tedy lze Tramtarii vytknout, je možná až příliš dlouhý konec. Postavy samozřejmě nemusí zemřít hned, napětí je možno stupňovat. Jenže v R.U.R. je konci světa a umírání věnována celá druhá polovina inscenace. Nejdříve nepřiplouvá loď, pak vypadnou energetické systémy, svítí žárovka, zhasne žárovka, bojuje se o elektrárnu, bojuje se s roboty, vyjednává se s roboty… Stručně řečeno, zkáza je příliš dlouhá, což je místy poznat i na hercích, kteří dlouhodobé vypětí nemohou udýchat a působí unaveně. Podobně nepromyšlená je úloha robota Číslo Pět, o kterém vlastně až do konce nevíme, zda je na straně lidí či robotů, a o jeho motivaci či minulosti se nedozvíme vůbec nic.

Přes drobné nedostatky je R.U.R. inscenací výjimečnou. Důležité není ani tak celkové téma a vyznění hry, jako spíše děsivé drobnosti, zvláště pak projekce Jana Haluzy, které jsou tak infantilní, až jsou strašlivé. Hororem není ani tak ovládnutí světa roboty, jako to, co skrýváme v sobě. Neztratí se přílišnou mechanizací lidskost? Nedáváme strojům schopnost nás ovládnout? Nezničí nás naše vlastní vynálezy? Na tyto otázky sofistikovaně odpovídá Divadlo Tramtarie.

 

Divadlo Tramtarie Karel Čapek: R.U.R. Režie: Vladislav Kracík. Dramaturgie: Lenka Jorníčková. Scéna a kostýmy: Dagmar Maturová a Angelina Dagmar Mádrová. Hudba: Martin Peřina. Světla: Aleš Hejral. Zvuk: Roman Vičík. Projekce: Jan Haluza.

Premiéra: 26. 2. 2014, recenze psána z premiéry.

 

Fotky: Markéta Rosendorfová