Zpět na výpis článků

PERNŠTEJN(L)OVE: Den třetí a čtvrtý

Druhá polovina poměrně nedávno založeného open-air festivalu Pernštejn(L)ove, jehož založení a průběh má na svědomí Divadlo ExilVýchodočeské muzeum v Pardubicích, se nesla v duchu přátelských a milostných vztahů. Každý den jsme mohli vidět dvě představení a zároveň jsme mohli navštívit i půlnoční doprovodný program. A co tedy přinesly poslední dny tohoto čerstvého festivalu?

Pátek 3. srpna 

V pátek 3. srpna jsme mohli vidět inscenaci Commedia à la carte českolipského souboru DK Jirásek. Jak již název napovídá, jednalo se o variaci comedia de’ll arte, renesančního italského divadla, které se českolipská hra velmi přibližovala jak historicky laděným úvodem, kdy byly představeny principálem jednotlivé postavy a jejich herci, tak samotným obsahem hry, ve které byly navíc pevně dodrženy typologie postav. Ovšem pro nezasvěcené a nezkušené diváky může být commedia de’ll arte trochu šok, i s tím si ale soubor dokázal poradit. Každé roli přisoudil i určitou národnost herce, která vlastnosti dané postavy ještě zvýraznila. A ačkoliv se do velké míry držela stylu této renesanční komedie, naopak ve scéně zachovávala jednoduchost. Nač vymýšlet složité scénografické konstrukce, když stačí koupit 6 gumových gymnastických míčů a ty využít k nejrůznějším efektům. A nutno říct, že díky vyrovnané kombinaci historizujících a moderních prvků spolu s humorem z pera scenáristy a režiséra Václava Klapky, se publikum velmi bavilo.

Večerní představení měla vzhledem k horkému počasí větší návštěvnost a jednou z nejvyšších bylo poctěno právě páteční představení pražského Studia Alta Angel-y, které sehrály Vanda Hybnerová s Lucií Kašiarovou na nádvoří pardubického zámku. S touto hrou přicházelo mírné překvapení pro nejednoho diváka, neboť v tištěném programu bylo napsáno pouze to, že se jedná o hru o dvou cynických ženách. Chvilkové zmatení, když přišla na scénu pantomima plná prvků grotesky, ironie a parodie, se ale rychle změnilo na fascinaci. Představení zpočátku působilo opravdu mocným dojmem, bohužel se mu mohlo vytknout i přílišné opakování a nenávaznost jednotlivých epizod děje, které diváka mohly trochu dezorientovat v tom, jaké poselství příběh nese a co se vlastně v příběhu děje. I přesto ale mělo představení více než čtyři děkovačky a publikum tleskalo ještě dlouhou dobu poté, co herečky opustily scénu.

Sobota 4. srpna

Pokud byl pátek zasvěcen náročnějším kouskům festivalu, sobota se nesla v duchu komedií. První z nich byla tragikomedie Dva v podání brněnského divadelního souboru Amadis. Hru napsal Jim Cartwright pro dva herce a celkem 14 postav. Přestože se představení kvůli podmínkám nakonec hrálo na nádvoří pardubického zámku namísto v rytířském sálu, jak bylo původně v plánu, ani to nepomohlo jejímu přijetí. Inscenace až přespříliš pracuje se zapojováním obecenstva a jeho interakcí a tedy ta část publika, která aktivní účast nevyhledává, nebyla touto skutečností zrovna nadšena. Sled jednotlivých epizod byl nápaditý a dával hře poměrně ucelený ráz, neboť příběhy různých lidí, kteří přišli do hospody, kde se celý děj odehrával, byly prokládány hlavní linií, tedy příběhem manželů hospodských. Ovšem problém nastával při ukončování určitých epizod, kdy herci v podstatě nedokončili své role – zvedli se a odešli, ačkoliv postava pro to neměla důvod. Snad i proto bylo představení potleskem odměněno poměrně málo…

Zato večerní představení se dočkalo velkých ovací a ohromných salv smíchu. Jako poslednímu představení mu předcházelo i vyhlášení divácké soutěže a zároveň mu měl předcházet po několika dnech nepříjemného horka i krátký deštík. Publikum si ale prosadilo, aby se představení hrálo i v bouřce. Komedie Rodina je základ státu byla závěrečnou, náladu povzbuzující tečkou celého festivalu, a v již zmiňovaném horku přispěl k pobavení i fakt, že hra Raye Cooneyho, mistra komedií, se odehrává o Vánocích. Hercům divadelního souboru J. K. Tyla Meziměstí se povedlo bavit publikum od prvních minut představení až do jeho konce a dočkalo se i velkého potlesku.