Zpět na výpis článků

Divadelní Flora 2018: Uvězněna v rytmu Morseovy abecedy

Festival Divadelní Flora v letošním roce hostí poměrně velké množství maďarských umělců, mezi nimiž byla i performerka a tanečnice Rita Góbi, která představila v Olomouci svou choreografii Volitant.

Choreografie začíná stroze. Ještě za tmy se rozeznívá elektronická monotónní hudba prokládaná ostrými krátkými ruchy inspirovanými Morseovou abecedou. Po rozsvícení sledujeme tanečnici vždy jen na chvíli, jak nám světlo dovolí, a stihneme zaznamenat jen jeden její pohyb. Poté se světlo zase zhasne. Svícené pasáže se ale začnou prodlužovat, až dospějeme k dlouhým tanečním kreacím.

Light design Pavly Beranové navíc působí ve hře jako prostředek k mnoha efektům. Při využití zadního světla se z Rity Góbi stávala tančící silueta, která, díky drdolu na vršku hlavy a hubené postavě, při tanci připomínala černošku tančící prastaré domorodé tance, což působilo k moderní hudbě velmi kontrastně. O to více nám tento způsob nasvícení pomohl soustředit se výhradně na pohyb a opakování pohybů v jejich cykličnosti.

Název Volitant můžeme do češtiny přeložit jako „aktivní“ nebo „pohybující se“. Tato slova do velké míry představení vystihují, nicméně u Rity Góbi se nejednalo jen o pohyb, který činil choreografii fascinující. Hlavní myšlenka byla uchopitelná několika různými způsoby, ale byla v každém případě jasně patrná – svázanost, uzavřenost, uvěznění mezi tím, co bylo a tím, co ještě není. Jako bychom byli vždy jen vězni přítomnosti, ze které není úniku a z ostatního máme strach. Proto se možná uchylujeme ke stereotypu a cyklicky opakujeme každou naši činnost. Stejně tak Rita Góbi cyklí své taneční kreace v rytmu dané hudební pasáže.

Nikdy se ale nedostane ze svého vězení mezi minulostí a budoucností, mezi tím, co by chtěla a co nemůže mít, nikdy nepřekročí tu hranici. A to doslova; pomyslnou hranici tvoří velké plátno za performerkou, využívané po dobu přestavení především ke stínohře a dalším efektům, a dvojité svítící linie na zemi, které připomínají tvar šipky. Ta jako by Ritě ukazovala směr, kudy společnost chce, aby se vydala, a pokud se performerka brání, jsou svítící linie doplněny obdélníkovým nasvícením, aby tvar šipky byl ještě patrnější. Na konci se ale z této arény vzdoru stává přídavnou nasvícenou linií čtvercová cela, ze které není úniku. Sama performerka také po celou dobu vymezený prostor neopustí, až po konci celé choreografie ji vidíme stát mimo dosavadní pole působnosti, již beze strachu a s úklonou.


  • RITA GÓBI Volitant
  • Hudba: Dávid Szegő

  • Světla: 
    Pavla Beranová

  • Kostýmy: 
    Judit Sinkovics

  • Kreativní producent: 
    Ágnes Bakk
  • Tančí: Rita Góbi

Premiéra v roce 2017, recenze psána z uvedení dne 17. května 2018 v rámci festivalu Divadelní Flora.

FOTO: Facebook Divadelní Flory