Činohra Východočeského divadla Pardubice je obecně známá uváděním nepříliš známých inscenací současných autorů. Dalo by se s nadsázkou říci, že co divák nenajde na žádné jiné české divadelní scéně, najde právě v Pardubicích. Stejné je to i s hrou současné britské autorky Pam Valentine Mezi nebem a zemí. Režie se ujala hostující režisérka Kateřina Dušková.
Příběh se zdá být zcela jednoduchý – do domu, ve kterém straší duchové bývalého majitele a jeho manželky, se nastěhuje mladý pár. Všechny předchozí návštěvníky duchové vyštvali, ale Simon a Flic, kteří čekají své první dítě, jim postupně začnou být sympatičtí. Z podobného námětu by řada divadel udělala třeskutě vtipnou duchařinu. V pardubickém divadle se ale Mezi nebem a zemí mění v půvabnou a křehkou inscenaci o síle lásky, přátelství a naděje.
Hlavní úlohu zde mají samozřejmě duchové. Petr Dohnal a Petra Janečková v rolích Jacka a Susie Cameronových jsou dobře zvolenými představiteli páru, který komickým způsobem zemřel a komickým způsobem i straší. Z jejich podání by se dalo usoudit, že být po smrti je vlastně prima. Dohnal s Janečkovou však umí dobře podat nejen legraci, ale i vzájemnou lásku, kterou jim přes evidentní věkový rozdíl – nebo možná právě kvůli němu? – divák stoprocentně věří. Tragikomičnost osudu, který jim přikázal zůstat spolu i po smrti, ale zároveň jim neumožňuje ani se dotknout toho druhého, má své kouzlo. Z „lidské“ dvojice je pak silnější představitelkou Martina Sikorová jako Flic; svou svěžestí a bezprostředností dobře vystihla úlohu nastávající maminky. Vydařené komické výkony podávají i Dagmar Novotná jako Flicina zbohatlická matka a hostující Tomáš Lněnička v roli realitního agenta – tato vedlejší, zdánlivě epizodní role vyžaduje skutečně nadaného herce, který nesklouzne do parodie. Strážného anděla v podání Romany Chvalové, oscilujícího mezi zmatenou nebeskou úřednicí a důstojnou okřídlenou dámou, by chtěl mít snad každý z nás. Jediným slabším hereckým článkem tak zůstává Petr Borovec v roli Flicina muže Simona, jehož postava spisovatele s uměleckým blokem je maximálně a zbytečně zjednodušená.
Scéna Pavla Kocycha je poměrně jednoduchá a malé pardubické jeviště jinou možnost ani nepřipouští. Přesto v minimálním prostoru udělal, co se udělat dalo, navíc s poměrně povedeným výsledkem. Malý dům Simona a Flic je typicky britský a skrývá řadu tajemných průchodů, schodišť, která sténají Jackovým hlasem, a stěn, na které Susiina neviditelná ruka věší obrazy nakřivo. Ložnice umístěná na pavlači pak může evokovat podobu nebe. Scénu příjemně oživuje řada doplňků, jako již jmenované obrazy, knihovna plná románů, které Jack zaživa napsal, nebo korálkový kuchyňský závěs.
Kostýmy Kristiny Matre Křížové byly zjednodušeny na minimum a každou postavu svým způsobem charakterizují. Oba duchové jsou celkem logicky oblečeni v bílém; dlouhé šaty a balerínky rusovlasé Petře Janečkové velice sluší. Fliciny těhotenské šaty zaujmou svou barevností; Sikorová ostatně nezapomíná ani na typické pohyby těhotné ženy, čímž kostým zdařile doplňuje. Kostýmek Fliciny matky a oblek realitního agenta Webstera pak jasně ukazují povahu a životní styl jednotlivých postav.
Jako další zajímavý rys inscenace je třeba zmínit vizuální efekty, které jsou pro diváka nepochopitelné. Na jevišti se většina zázraků a nadpřirozených jevů odehrává ve tmě, takže divák skutečně nevidí, jak jednotlivé triky vznikají. Hry duchů s vánočními světýlky, samovolně se pohybující stromeček, sníh padající odnikud – zdánlivé podrobnosti doplňují tajemnou atmosféru inscenace. Podpoří ji i hudba Petra Piňose, která není použita mnohokrát, ale pokrývá místa, která by jinak mohla zůstat hluchá, a plně koreluje s tématem.
Pardubické Mezi nebem a zemí může vypadat jako obyčejná komedie, ale není tomu tak. Přes závěr, který možná mnoha lidem nebude úplně po chuti – hlavní hrdina se musí povinně pomodlit, aby se stal zázrak – se jedná o příběh zcela nadčasový, který pracuje s mnoha nevyjasněnými otázkami. Snad každý člověk věří tomu, že i když jeho blízcí zemřou, svým způsobem zůstávají stále s ním. Stejně jako mladá Flic tuto přítomnost i často cítíme. Mezi nebem a zemí je hřejivou inscenací o tom, že láska a přátelství přemůžou i smrt, slovy režisérky Mezi nebem a zemí je: „…inscenací, po které začneme vnímat dobré duchy kolem nás.“
Východočeské divadlo Pardubice – Pam Valentine: Mezi nebem a zemí. Režie: Kateřina Dušková. Dramaturgie: Jana Uhrová. Scéna: Pavel Kocych. Kostýmy: Kristina Matre Křížová. Hudba: Petr Piňos.
Premiéra 6. a 7. prosince 2014, recenze psána z reprízy 19. ledna 2015.
Foto: Leoš Skokan
