Notice: Function _load_textdomain_just_in_time was called incorrectly. Translation loading for the acf domain was triggered too early. This is usually an indicator for some code in the plugin or theme running too early. Translations should be loaded at the init action or later. Please see Debugging in WordPress for more information. (This message was added in version 6.7.0.) in /home/www/divabaze.cz/www/divabaze.cz/wp-includes/functions.php on line 6121

Notice: Function _load_textdomain_just_in_time was called incorrectly. Translation loading for the email-encoder-bundle domain was triggered too early. This is usually an indicator for some code in the plugin or theme running too early. Translations should be loaded at the init action or later. Please see Debugging in WordPress for more information. (This message was added in version 6.7.0.) in /home/www/divabaze.cz/www/divabaze.cz/wp-includes/functions.php on line 6121
Olomoucké Královny – Divábáze
Zpět na výpis článků

Olomoucké Královny

Královny jsou další z inscenací autorské dvojice Roman Vencl – Michaela Doleželová. Poněkud netradičně jsou uváděny nikoli v Moravském divadle, ale na menším jevišti olomouckého Divadla hudby. Nezvyklý počin se ukazuje jako úspěšné opatření. Hra o třech ženách různého věku a povah, které se sejdou na jednom lázeňském pokoji, komorní prostředí potřebuje. Tři ženy, tři charaktery, tři zcela různé životy. A přesto je cosi spojuje…

Jednoznačnou královnou inscenace je Ivana Plíhalová v roli Johany. Totální ignorantka s báječně cynickým smyslem pro humor („Dětma nezatopíš. Velký špatně hoří a malý propadnou roštem.“) se postupně mění v citlivou bytost, která má spoustu vlastních problémů. Ovšem vlastní proměnu nezapomíná vtipně komentovat. Vlasta Hartlová v roli Zity plní tradiční funkci lázeňské drbny. Ale ani její postava není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Postupem času vycházejí najevo temná tajemství z její minulosti – tak závažná, že ji ještě po letech mohou zničit. Hartlová hraje velmi přesvědčivě, škoda je jen okamžiků, kdy ve snaze o zdůraznění okamžiku extrémně přehrává a zbytečně tak svou postavu zesměšňuje. Trojici doplňuje Vendula Fialová jako Eliška. Její entrée – Johana prohlásí: „Nevidíte číslo na dveřích? Jste snad slepá?“ a Eliška vstoupí se slepeckou holí – patří k nejzdařilejším momentům inscenace. Fialová v olomouckém angažmá neskutečně rychle vyzrála z naivní blondýny v plnokrevnou herečku, která v úloze Elišky osciluje mezi radostí mládí a žalem z těžkého postižení.

Scénu a kostýmy mají „na svědomí“ také Vencl s Doleželovou. Lázeňský pokoj se třemi postelemi, nočními stolky, jídelním koutem a dvojími dveřmi je jednoduchý, bohužel však poněkud ošuntělý, což divák nepochopí, zvláště když se Johana několikrát zmiňuje, že se jedná o drahé soukromé lázně. Zdařilým doplňkem je ovšem růžový abstraktní obraz – ozdoba, kterou ve snaze neurazit vkus hostů najdeme snad ve všech hotelových a lázeňských pokojích. Velká škoda ovšem vznikla v případě kostýmů, které autoři příliš nezvládli. Je logické, že Johana, která kvůli zraněné noze tráví většinu času v posteli, má na sobě pyžamo. Proč ale Zita neustále pobíhá po lázních v županu a mladičká Eliška se prakticky nepřevlékne z podivné teplákové soupravy? Vždyť i slepá mladá žena se chce líbit – zvlášť v lázních, což recenzentka jako letitý lázeňský pacient ví z vlastní zkušenosti.

Zcela specifickou složkou inscenace je hudba, která je v tomto případě dílem zpěvačky Radůzy. Na počátku volba jejích spíše abstraktních textů nedává příliš smysl. S tím, jak se začínají odkrývat tajemství jednotlivých postav, se ukazuje, jak hluboké poselství hudba nese. Radůza zpívá o osudových volbách, před kterými denně stojíme, o sebeúctě, zklamání i lásce, která nás těší i zabíjí. Bohužel, zdá se, že inscenátorům zásadně chybí znalost prostředí, téměř jako každý si pletou lázně s nemocnicí. To je dosti velký problém, ale tragikomická nálada celé inscenace je tak intenzivní, že se jí dá odpustit téměř vše. Na příběhu tří žen se totiž dozvídáme velmi podstatnou věc, o které se v dnešní době příliš nemluví. Postava Elišky pronese repliku „Žijme pro druhé, ale jen do určité míry.“ A s tím mohu souhlasit.

 

Moravské divadlo Olomouc – Roman Vencl a Michaela Doleželová: Královny. Režie a  výprava: Roman Vencl a Michaela Doleželová. Hudba: Radůza.

Premiéra 4. února 2013, recenze psána z reprízy 31. října 2014.

 

Foto: Jiří Doležel