Nejslavnější dílo francouzské autorky Yasminy Rezy s názvem Obraz pochází z roku 1994 a již rok po svém vzniku bylo inscenováno v Městských divadlech pražských.
Ostravská Komorní scéna Aréna uvedla v lednu loňské sezóny stejnojmennou inscenaci v režii Vojtěcha Štěpánka, jejíž reprízu jsme mohli zhlédnout mimo jiné na přehlídce ostravských činoherních souborů – OST-RA-VAR 2017. Originální text, který je plný vulgarismů a slangu, přeložil Michal Lázňovský a dále s ním pak pracoval dramaturg inscenace Tomáš Vůjtek.
Ústřední motiv tvoří trojice mužů ve středním věku a velké bílé plátno za bezmála dva a půl milionu korun, které s nadsázkou zobrazuje současné umění. Boris v podání Alberta Čuby představuje zbohatlého lékaře, který si na důkaz své intelektuality zakoupí již zmíněný drahý obraz, který však postrádá jakoukoli uměleckou hodnotu, a je proto spíš dokladem snobství. Jeho opakem je zkostnatělý čtyřicátník Marek (Marek Cisovský), jenž je Borisovou koupí doslova otřesen a nedokáže se srovnat s tak neuváženým krokem svého přítele. Uprostřed konfliktu stojí Ivan (Josef Kaluža), nevyrovnaný, ale velmi srdečný muž, který se snaží odolávat nátlaku nejen svých kamarádů, ale také rodiny. Po chvíli zjišťujeme, že odlišné názory na ono přehnaně drahé dílo nejsou zdaleka jediným problémem, který mezi muži vyvstává a dlouholeté přátelství začíná být silně ohroženo.
Inscenace je vystavěna zejména na herecké akci a interpretaci, proto jsou všechny ostatní složky spíše upozaděny. Na jevišti stojí tři menší pohovky, jež herci střídavě obsazují, se skleněným konferenčním stolkem uprostřed. Hojně jsou využívány zadní dveře sloužící k výměně postav v hracím prostoru. Scéna zůstává po celou dobu představení neměnná a můžeme proto říct, že nedochází ke střihu, ale spíše k prolínání jednotlivých výstupů. Dominantní rekvizitou je bezesporu bílé plátno bez rámu, které Boris neustále přemisťuje na jeviště a poté zpět do zákulisí. Pokaždé, když diváci obraz spatří, narůstá absurdita celé situace a konflikt mezi přáteli graduje. Stejně všedně jako scéna působí i kostýmy postav, které však velmi efektně podtrhují charakter každého z mužů a vzájemně spolu kontrastují. Zatímco Boris oslňuje diváky svým luxusním, skvěle padnoucím oblekem, Ivan se povaluje na pohovce v ošuntělé košili a tričku. Ač je scénografie Milana Davida velmi strohá a jednoduchá, dokonale plní svůj úkol směřovat veškerou pozornost diváka k herecké akci.
Opakujícím se a rytmizujícím prvkem je bodové světlo, s nímž je po celou dobu představení pracováno. To zmenšuje hrací prostor na minimum a vytváří intimní prostředí pro osobní zpovědi postav. Díky nim odhalujeme světlé i stinné stránky jejich povah. Zbytek jeviště je spolu s ostatními herci uvržen do ticha a tmy, zatímco v hledišti se naopak rozsvítí.
Obraz je inscenace tematizující nejen přátelství, morálku či ctnost, ale i smysl pro humor a zdravý rozum. Až typová výstavba postav vede k náznakům charakterové komedie založené na situační komice, konečné vyznění inscenace má ale blíže spíše k tragikomice. Časté střídání nálad, rychlá gradace a následné uvolnění situace zaručuje divákům devadesát minut skvělé podívané.
- KOMORNÍ SCÉNA ARÉNA OSTRAVA – Obraz
- Autorka: Yasmina Reza
- Překlad: Michal Lázňovský
- Režie a výběr hudby: Vojtěch Štěpánek
- Scéna a kostýmy: Milan David
- Dramaturgie: Tomáš Vůjtek
- Inspice: Petr Pěnkava
- Účinkovali: Marek Cisovský, Albert Čuba, Josef Kaluža
Premiéra 7. ledna 2017, recenze psána z uvedení 29. listopadu v rámci festivalu OST-RA-VAR.
FOTO: archiv Komorní scény Aréna
