Zpět na výpis článků

O vzniku nového ostravského divadelního festivalu OFFenzíva s (uměleckým šéfem) Pavlem Gejgušem: „Je to další střípek do stále bohatší mozaiky místního kulturního života.“

Ostrava zanedlouho ožije divadelním festivalem OFFenzíva, a to ve dnech 28.–31. srpna 2019. Nebude se však hrát v tradičních prostorech, ale naopak centrum města se stane útočištěm různorodých představení. Podobu, ale i vznik tohoto nevšedního festivalu mi blíže v rozhovoru přiblížil jeho umělecký šéf Pavel Gejguš.

Jak se zrodila myšlenka, že by se v Ostravě mohl konat nový divadelní festival?

Myšlenka se zrodila v Cooltouru a přišla od cooltourního ředitele Andreje Harmečka, tato otázka by seděla více jemu. Ale pokusím se odpovědět. Impulz vychází z mezinárodního projektu Shaking the Walls. Cooltour dříve pořádal několik ročníků ShakespeareOFF, což byl off program k velkému festivalu ostravských Letních shakespearovských slavností. Tento model off programu se ale přestal zdát ideální a došlo k jeho transformaci v něco nového. A tak se rodí první ročník OFFenzívy.

Popsal bys mi ve zkratce tým, který za tímto festivalem stojí?

Já osobně jsem externista a byl jsem ke spolupráci přizván právě Andrejem, celkový koncept byl až na pár detailů už narýsován a mým úkolem bylo v daných kritériích sestavit dramaturgický plán festivalu. V úzkém realizačním týmu jsou důležitými realizátory hlavní produkční Filip Košťálek a výkonný produkční Petr Kiška, k finální realizaci však bude potřeba zapojení většího týmu Cooltouristů.

OFFenzívě figuruješ jako umělecký šéf. Stejnou pozici jsi zastával i ve Staré aréně, jež pořádala také letní open air představení. Byly ony nabité zkušenosti důvodem, proč ses rozhodl podílet na festivalu divadla v netradičních prostorech?

Být uměleckým šéfem divadla je něco zcela jiného. Tam jde o mnohem komplexnější práci, formování souboru a poetiky i dlouhodobého směřování dané scény. U tohoto festivalu je to práce z velké části dramaturgická s produkčními přesahy a komunikací s přizvanými soubory. Také letní inscenace Staré arény byly zcela jiná disciplína. Tam šlo o vznik původních inscenací, jejich tvorbu. Od výběru textu či tématu, lokací, herců přes zkoušení až k premiéře a reprízám. V rámci pořádání festivalu však hledáme zajímavé už hotové inscenace, které bychom chtěli přivézt. Poskládat z nich program se zajímavými tvůrčími skupinami. A vytvořit jim zázemí, aby své, už hotové, projekty mohli uvést v Ostravě.

Je jasné, že zvýrazněné OFF v názvu festivalu se odkazuje k netradičnímu divadelnímu prostoru, ale i tak mi to nedá. Proč se festival jmenuje zrovna OFFenzíva? Má to nějakým způsobem narážet na zaběhlé „sálové“ divadlo?

Když vysvléknu celý původ názvu festivalu do naha, bylo to vlastně tak, že v rámci dotačních podmínek musíme splnit určité parametry projektu Shaking the Walls. Jedním z těch, které jsou dané, je, že název musí obsahovat slovo OFF. Nějakou dobu jsme si lámali hlavu s názvem, který by to mohl splnit. Potom jsme se rozhodli pro současný název OFFenzíva. Je to srozumitelné slovo nesoucí význam a byť je to slovo cizího původu, je zabydlené v českém jazyce už delší dobu a není to nějaký současný amerikanismus. Na někoho působí sice trochu agresivně, nicméně myšlenka agresivní být nemá, má jít o to, že divadelním útokem vezmeme místa každodenního života. Tedy že v dobrém slova smyslu vpadneme s divadlem někam, kde se normálně nehrává. Myslím, že to je vcelku sympatická kulturní invaze. Co myslíte?

O tom žádná řeč. Ty sám za sebe jsi v Ostravě podobný typ kulturní akce postrádal?

To, co mě na OFFenzívě a její dramaturgii láká, je domněnka, že právě díky tomuto festivalu můžeme do Ostravy přivézt divadlo, které se zde běžně nedělá a není zde ani pravidelně uváděno. Myslím, že některé kousky by mohly být pro ostravské diváky vskutku objevné svým přístupem k divadelnosti.

Oba jsme původem Ostravani. Jaký má podle Tebe OFFenzíva smysl pro toto postindustriální město?

Je to další střípek do stále bohatší mozaiky místního kulturního života. Střípek zajímavý a originální, který přináší zase něco nového.

Přilákat potenciální účinkující na teprve první ročník nového festivalu nebylo asi jednoduché. Nebo bylo? Jaké byly reakce na takovou nabídku?

Je to jednoduché: nabídka – poptávka. Hledal jsem podnětné soubory a zajímavé inscenace. Někdo byl nadšený, někdo souhlasil, někdo odmítl. Je to jako pozvání na rande; někdo ti dá košem a někdo jde s tebou na kafe. Důležité je ale nebát se zkusit zeptat.

Festival se zdá podle programu pestrý, jelikož se v něm prolíná mnoho divadelních forem, například nový cirkus společně s divadlem improvizace nebo „tradiční“ činohrou. Řídili jste se při výběru inscenací nějakým měřítkem?

Mé měřítko bylo právě v tom, že jsem chtěl dosáhnout pestré palety. Proto ta divoká kombinace, která jde přes taneční performance a divadlo masek třeba až k oblíbené improvizaci nebo něčemu tak neobvyklému, jako je scénická přednáška. Také obsahově jsou jednotlivé inscenace velmi rozdílné. Vím, že přivážíme náročnější experimentální projekty, drsný underground, svěží alternativu stejně jako veselejší kusy, které jsou více pro pobavení a odlehčení. Kritérium však bylo, aby šlo o tvůrčí skupiny se svěží krví a svébytným pohledem na divadlo. Každý má svůj jazyk, kterým promlouvá, a své téma, ke kterému se chce vyjadřovat. Jsem přesvědčen, že každý svým vystoupením přinese představení, které v Ostravě běžně k vidění není.

Je jasné, že bys byl určitě rád, kdyby si diváci prošli celým programem. I přesto, jaká představení si podle Tebe nesmí určitě nechat ujít?

To je těžká otázka. A nerad bych někoho diskriminoval. Jak říkáš, bylo by úžasné, kdyby si alespoň část diváků prošla celým programem nebo alespoň jeho většinou. Pokud bych měl skutečně vybírat, tak osobně se hodně těším na X10 a jejich Čuráka. Mám rád D‘Epog, kteří jsou extrémně vyhranění a určitě to nebude pro každého, ale věřím, že část publika tnou do živého. Velkou událostí je určitě předpremiéra v současnosti velmi oceňovaných Depresivních dětí. Jsem zvědavý, jak po ulicích budou řádit Smetáček a syn se svými maskami a úklidovým vozidlem. Jsem napjatý na Ur-Facism, který teprve vzniká a u nás bude mít zčerstva první reprízu. A 20 000 židů bude jistě k popukání zábavné. A být vámi, nechal bych se částečně znejistit výrazovým tancem a zašel si na Párek od lokálních Statiků.

Na webových stránkách se lze dočíst, že už plánujete OFFenzívu na příští rok. Jak si představuješ její budoucnost?

Momentálně usilovně pracujeme na tvorbě prvního ročníku. Teprve poté, co proběhne, a já věřím, že úspěšně, začneme hodnotit a analyzovat, jak se postavit k ročníkům dalším. Ale věřím, že se podaří založit novou ostravskou tradici na sklonku léta. Festival, který má potenciál a jehož křivka bude s dalšími ročníky jen stoupat.


FOTO: archiv divadla Stará aréna

Poslední články autora

Corridor movie v Divadle na cucky

Lekce (nejen) ze života umělce

OST-RA-VAR 2019: Den třetí