Druhý festivalový den byl zahájen velmi vlídně – brunchem v kavárně Maryčka a debatou s vystupujícími umělci a kritiky o vlivu konceptuálního umění na divadlo a naopak. Diskuze byla vedena ve velmi přátelském duchu a každý ze zúčastněných měl možnost se vyjádřit k tématu.
Po příjemně stráveném odpoledni se opět přesouváme do prostorů Dolu Hlubina, kde nás čeká experimentálně laděné (post)pohádkové drama Sněhurka z pražské dílny Studia Hrdinů. Inscenace je velmi dynamická a zábavná. Emancipovaná Sněhurka obhajující své právo „být nejkrásnější“ pobavila jistě nejednoho diváka.
Další a zároveň poslední dvě představení festivalu Norma se odehrají v aule GONG. Na řadu přichází činoherní projekt Marbot režisérů Jana Horáka a Michala Pěchoučka. Inscenace velmi volně interpretuje dějovou linii Goethovy knihy Utrpení mladého Wethera a je založena hlavně na množství filozofických otázek, zabývajících se vztahem mezi uměním a skutečností, ale i samotným lidským bytím. Na závěr si pro nás tvůrci nechávají rekonstruovaný rozhovor mezi pacientem a lékařem, jenž se pravděpodobně odehrál v říjnu roku 1980 na Bethlehemské klinice v Londýně, který se jmenuje Obrazový atlas Antonína, chlapce, který rozřezal knihovnu kliniky na části. Autorkou této performance – psychoanalytické cesty umělce do svého dětství – je Eva Koťátková, držitelka Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Divadelní festival Norma se uchýlil ke konci a já se domnívám, že má skutečně velký potenciál stát se významnou kulturní událostí, jak si sami tvůrci dali za cíl. Její jedinečnost spočívá hlavně v prolínání autorského divadla a současného umění a věřím, že následující ročníky budou skutečně bořit hranice mezi těmito uměleckými odvětvími.
