Čtvrtek, tedy třetí festivalový den, byl bohužel šedivý a deštivý. Avšak ani toto nevlídné počasí neodradilo davy divadelních nadšenců a všichni jsme se tentokráte setkali v prostorech Provozu Hlubina, konkrétně v Nových koupelnách, kde se odehrál site specific projekt Jan Mikuláška ve spolupráci s herci Divadla Petra Bezruče – Shakespeare na Hlubině. Tento projekt byl exkluzivně vytvořen pro osmý ročník Dream Factory a původně se měl uskutečnit v budově Ostravica – Textilia, což pravděpodobně nebylo umožněno kvůli bezpečnosti, avšak v Nových koupelnách na svém kouzlu určitě neztratil.
Jako poměrně velká skupina lidí jsme zavedeni do industriálních prostorů Nových koupelen, kde je takřka naprostá tma. Průvodcem nám je herec v hornické helmě, společně s jeho baterkou a všudypřítomnými papírovými vlaštovkami, které jsou zavěšeny různě v prostoru nebo jen ledabyle pohozeny na zemi. Projekt má několik částí, které spojuje až hororová atmosféra, z níž mrazí.
Jako první vidíme takzvanou „mučírnu lásky“, kde jsme svědky řízeného režisérského chaosu, ve kterém převažují výkřiky a sténání. Dále místnost, kde herci recitují legendární sonet číslo šedesát šest v rozdílných českých překladech. Postupujeme dále budovou a jsou nám ukazovány různé výjevy v malých komůrkách – naaranžované figuríny, herci ve strnulých pózách, to vše doplněno ukázkami Shakespearových sonetů. Přicházíme k jakémusi akváriu, které tvoří čtyři igelitové stěny. Pro tuto chvíli se akvárium stává jevištěm, na kterém se umírá. Soubor herců Divadla Petra Bezruče odříkává sonety o marnosti života a smrti. Z těchto výjevů až tuhne krev v žilách. Závěrečnou částí je opravdu „creepy“ módní přehlídka, která měla být vrcholem chystaným především pro již zmíněné původní místo konání, tedy pro budovu Ostravica – Textilia. Muži i ženy v neonově růžových parukách, v lodičkách, zářivých i kožešinových kostýmech, jsou opravdovou pastvou pro oči. To vše doplněno nestárnoucími sonety o lásce ať už věrné či nikoliv.
Režisér Jan Mikulášek nezklamal. Připravil si pro nás opravdu nevšední podívanou a já mu za tento projekt plný extravagance a dekadence tleskám a děkuji.
Dalším bodem na programu je slovenské představení Veľký zošit v Divadle Petra Bezruče, jenž je adaptací románu Agaty Kristof. Příběh o osudu dvojčat vychovávaných za války, ovšem bez jakéhokoliv přikrášlování, přímý a krutý jako válka sama. Strohý text podtržen minimalistickou scénou, působivé světelné efekty a silný příběh nás donutili sedět dvě hodiny takřka nehnutě, s otevřenými ústy.
Závěrečným představením toho dne byla Lidská tragikomedie režisérky Hany Burešové, na kterou se přesouváme do Domu kultury města Ostravy. Lidská tragikomedie je nejvýznamnější a také nejzábavnější hrou originálního a ve své době nedoceněného českého filozofa a spisovatele Ladislava Klímy. Groteskní drama, ve kterém se pět spolužáků rozdílných povah a životních postojů setkává na oslavě maturity, poté po třiceti a znovu po pětadvaceti letech, je satiricko-ironickým podobenstvím o ztroskotání velkolepých mladických snů v přízemní šedi života. Přes všechen hořce osvobodivý smích titul až jímavě vypovídá o křehkosti člověka a jeho údělu. Ironický a sebeironický tón, jímž autor mluví o otázkách života a smrti, pak v závěru přerůstá v sarkastické přitakání pozemské realitě: „Neztrácejme ani vteřinu, ten čas je ztracen, který nestráví člověk v hospodě!…“
Další festivalový den si pro nás připravuje i loutkové představení Bouře, dále představení s odvážným názvem Hubte trampy, serou v lese, Přízraky a mnoho dalších.
Foto: Dream Factory
