Od roku 2000 působil Petr Nerušil na Divadelní Floře jako producent, postupem času se prosadil jako její dramaturg a dnes působí na pozici ředitele festivalu. Jaká úskalí skýtá rok od roku progresivnější dramaturgie a na co se můžeme letos těšit, jsme se ptali ještě před vypuknutím tohoto olomouckého divadelního svátku.
Za ta léta jste se zaměřili na různé přístupy k dramaturgické skladbě programu. Někdy se mohlo zdát, že vás motto festivalu příliš svazovalo. Plánujete se držet i nadále těchto zastřešujících témat? Můžete nám říci, jak se zrodila myšlenka věnovat letošní ročník osobnosti Ingmara Bergmana?
Myslím, že dobře zvolený leitmotiv nefunguje jen jako dramaturgické vodítko, které mně osobně při výběru titulů pomáhá, ale i jako svého druhu ideový svorník, do jisté míry i jako určitý akcent. A taky samozřejmě přispívá k tomu, že každý festivalový ročník má svou specifickou identitu, chcete-li tvář, která se promítá do jeho vizuálu a prezentace. Bergmanovské motto letošní dramaturgický koncept dobře vystihuje, působí efektně, je jednoduché, výstižné i poetické a pochopitelně taky odkazuje k Bergmanovu loňskému kulatému výročí, na něž přirozeně reagujeme s ročním odstupem, protože loni v květnu jsme ještě jeho divadelní otisk reflektovat nemohli.
Vnímáte nějaké limity takovéhoto přístupu k dramaturgii festivalu? Musíte v dramaturgii ustupovat idejím, odepřít si nějaké oblíbené inscenace? Zvažovali jste i jiná témata pro letošní ročník?
Jasně že něco musíte takříkajíc obětovat, jenže finální podoba hlavního programu Flory má vždycky svá omezení. Navíc se snažíme, aby ji nesvazoval příliš úzce vymezující leitmotiv. Když jsem kolegům letošní motto nabídl, nikdo neprotestoval.
Letošní tváří je charismatická žena a talentovaná (nejen) herečka Lucie Trmíková. Proč jste oslovili zrovna ji?
Lucie je skvělá volba. Po Stefanii Reinsperger, Standovi Majerovi a Mílovi Königovi bylo nasnadě, aby byla tváří vizuálu žena. Lucie Trmíková je, jak sami říkáte, mimořádně charismatická, je to výrazná herečka a taky originální autorka a je fajn, že bude na festivalu deset dnů a odehraje na něm pět představení. Do Olomouce se už dlouho těší, spolupráce s ní – během focení a natáčení spotů – byla bezvadná a lidsky velmi příjemná.
Už loni se uskutečnila během festivalu premiéra úspěšné inscenace Opletal domácího Divadla na cucky. Letos festivalových premiér přibylo. Jaké jsou z hlediska produkce a dramaturgie výhody či nevýhody této strategie?
Je to risk, který ke zdravě ambiciózním festivalům patří. Jsem velmi zvědav, jak dopadne nejen nový titul Patrika Lančariče, ale hlavně obě mnichovské premiéry. Z toho, že se v první z nich objeví Franz Pätzold, který před pár dny začal zkoušet ve svém novém angažmá v Burgtheateru, a ve druhé jeho dlouholetý herecký parťák Aurel Manthei, jenž hrál hlavní role v Castorfových inscenacích v Residenztheateru, jsem upřímně nadšen a věřím, že nadšeni budou i diváci, kteří se na tyhle hvězdné osobnosti německé činohry dojdou podívat. Fakt, že hned další den po Franzovi s Aurelem, obě premiéry dělí necelých dvacet hodin, nastoupí na scénu Moravského divadla Nico Holonics z Berliner Ensemblu, dělá z finále letošní Flory akci světových parametrů. V první třetině letos rekordně dlouhé přehlídky navíc uvedeme několik korejských tanečních inscenací – tohle by mne popravdě před dvěma třemi lety nenapadlo…
Jak bojujete s konkurencí zahraničního divadla přiváženého na české festivaly, jako jsou Pražský divadelní festival německého jazyka, Divadelní svět Brno a Palm Off Fest? Ohlížíte se, jak se říká, zpět? A v čem vidíte v jejich kontextu jedinečnost Divadelní Flory?
Žádný ze zmíněných festivalů nevnímám jako soupeře, s nímž by bylo třeba bojovat. Festival německého divadla formoval můj divadelní vkus a Petr Štědroň je můj dobrý kamarád, na jehož chytrý výběr se každoročně upřímně těším. Michal Lang s Janem Jiříkem nastartovali na Palmovce vynikající projekt, který je rok od roku zajímavější. Držím jim palce – stejně jako kolegům v Brně. Třeba Divadelní svět měl ale oproti nám úplně jinou startovací pozici – začínal se zhruba pětinásobným rozpočtem. Letos se Floře konečně po mnoha letech podařilo navýšit příspěvek ze strany města a dostali jsme dotaci ve výši jednoho a půl milionu korun, ovšem brněnský magistrát podporuje tamní festival částkou sedm a půl milionu. V Brně měli několik let krajský příspěvek tři miliony, my máme letos čtyři sta tisíc… Podobně bohatým festivalům můžeme v dobrém slova smyslu konkurovat jedině nápaditou a vycizelovanou dramaturgií, dobrou organizací a svébytnou atmosférou.
Divadelní Flora obzvláště za posledních deset let přiváží spíše náročnější a v českém kontextu experimentálnější tituly. Můžete nám představit svého cílového diváka?
I v rámci festivalového publika mají různí lidé různé preference. Obecně by se asi dalo říct, že většina diváků, kteří na festival vyrazí, se nejde do divadla odreagovat a takzvaně si odpočinout od starostí všedního dne. Divadelní Flora je do jisté míry intelektuální podnik, který nenabízí prvoplánové, ilustrativní divadlo. Experimentální festival ale určitě nejsme. Konzervativnějšího návštěvníka, který je často šokován estetikou či expresí některých našich produkcí, by z opravdu výbojných, důsledně experimentálních divadelních počinů, které nasazují progresivnější evropské přehlídky, než je Flora, pravděpodobně ranila mrtvice…
Velkou událostí v průběhu samotného festivalu bývá i účast tvůrců inscenací. Možnost se s nimi potkat v neformálním prostředí festivalového stanu i během diskuzí po představeních. V čem je pro vás jejich přítomnost důležitá a jak na ni reagují sami pozvaní umělci?
Účast inscenátorů je pro nás enormně důležitá a jsme rádi, že v drtivé většině případů na festival dojedou. Režiséři, dramaturgové i choreografové, které na festival zveme, jsou za pozvání rádi. Myslím, že je pro ně důležité jednak dohlédnout na to, aby přenos jejich inscenací zafungoval, jednak se upřímně těší na setkání s diváky i s kolegy, na to, že v rámci omezených časových možností stihnou vidět i jiné inspirativní produkce. Flora s jejich účastí získává na prestiži a samozřejmě má pak její atmosféra úplně jiného ducha. Proto se taky snažíme, aby ani herci neodjížděli hned po představení. I když to samozřejmě zvedne naše náklady, je jasné, že tahle investice má smysl.
Jsme studentský web a i někteří naši redaktoři mají příležitost zhlédnout na Divadelní Floře vše od začátku až do konce společně s dalšími studenty z Prahy, Brna a Bratislavy v rámci analytického semináře FloraLab. Jaké má tento seminář cíle? Je pro vás důležité podporovat teoretickou reflexi současného divadla?
Doufám, že možnost vidět v koncentrované formě dvě desítky špičkových inscenací, vrátit se k nim v rámci besed s jejich tvůrci a v rámci tematických seminářů, potkávat se a debatovat s kolegy z jiných škol je pro studenty divadelních oborů přínosná. Pokud FloraLab ke kultivaci mladých teoretiků přispěje a za pár let se do Olomouce budou vracet vyzrálí kritici, pro něž bude zkušenost s tímhle programem důležitým profesním mezníkem, budu samozřejmě rád.
Česká kulturní politika, jak víme, je například oproti německému systému odlišná. Můžete nás v krátkosti seznámit s přípravou jednoho cyklu ročníku festivalu?
Nejčerstvějším projevem české kulturní politiky byl mlhavě zdůvodněný vyhazov dvou ředitelů významných galerijních institucí v předvečer největšího křesťanského svátku, což by se v Německu nestalo. Jednání stran hostování probíhají ale úplně stejně jako v případě českých souborů – samozřejmě s tím rozdílem, že je finančně nepoměrně dražší. Ovšem, jak už jsem předeslal, Flora není – navzdory obecnému mínění – příliš bohatý festival, takže jsme nuceni vybírat inscenace s menším obsazením a bez opulentní scénografie… I tak potom dlouho dojednáváme slevy, řešíme možné úspory, maximální efektivitu všech nákladů – zkrátka snažíme se o hodně muziky za málo peněz. Musím říct, že zatím s námi nikdo nejednal arogantně, naopak všichni zainteresovaní, i na těch nejrenomovanějších scénách, se chovají vstřícně, mile a kreativně.
MDO je vaším důležitým pořadatelským partnerem. Proměnila se nějak vaše vzájemná spolupráce po nástupu nového ředitele Davida Gerneše do funkce?
David Gerneš vnímá Floru jako prestižní akci a živě se zajímal i o její přípravu. Dobrá spolupráce s jedinou plnohodnotně vybavenou městskou divadelní scénou je samozřejmě pro festival důležitá. Věřím, že se postupem času bude ještě zintenzivňovat a že do Moravského divadla i v příštích letech přivezeme spoustu skvělých produkcí. S novým ředitelem se mi komunikovalo velmi příjemně, myslím, že se na Floru těší stejně jako my.
FOTO & VIDEO: Facebook Divadelní Flory, osobní archiv Petra Nerušila
