Zpět na výpis článků

Nebezpečné známosti jsou v MDO skutečně nebezpečné

Nebezpečné známosti z roku 1782 od Choderlose de Laclose vzbudily velké pozdvižení, jelikož pojednávají o poměrech v tehdejší společnosti, kterou vládnou „univerzální neřesti“, jako je nevěra, závist, pomstychtivost a intriky. Převést tento epistolární román na divadelní prkna je velká výzva, protože s sebou nese mnohá úskalí. Například, co se týče zprostředkování korespondence několika různých lidí nacházejících se v různých místech. Moravské divadlo v Olomouci se rozhodlo překonat tyto překážky a soubor činohry vytvořil stejnojmennou inscenaci s podtitulem Je to silnější než já v režii Davida Šiktance a dramaturgii Michaely Doležalové.

V případě této divadelní inscenace je děj románu přenesen do moderního wellness centra, k čemuž odkazuje scénografie Nikoly Tempíra. V pozadí jeviště se nalézá sauna rozdělená na průhlednou a poloprůhlednou část (šatnu), v popředí je několik dřevěných lehátek, židlí a stolů. Prostor do jisté míry působí ponuře a sterilně, aktéři mají mezi sebou určitý distanc, který udržují téměř po celou dobu představení, až na výjimky jako je párty nebo milostná chvilka. Se světlem se zde pracuje hojně zejména v místě sauny, kde je využíváno jemného fialovomodrého osvětlení k navození intimní atmosféry.  Právě práce se světlem navozuje jak atmosféru celé inscenace, tak nahrazuje i střih.

K prostoru se vážou i kostýmy Petry Krčmářové ‒ dámy relaxující ve zmíněném wellness centru mají na sobě lehké šaty a župany, zatímco postavy nalézající se v jiném prostředí mají na sobě oblečení k všednímu nošení. V případě žen si můžeme všimnout i výrazných doplňků – šperků, které jsou zejména na protagonistce Cecilii kýčovité. Celkově kostýmy působí nekonzistentně, například Madame de Volanges (Naděžda Chroboková-Tomicová) má na sobě kostýmek, který se rozhodně nenese v moderním stylu, zatímco její dcera Cecilie de Volanges (Daniela Krahulcová) nosí kožené kalhoty s tílkem a punčochami. Byť jde pravděpodobně o pokus zachytit věkový rozdíl jednotlivých postav a zároveň i jejich charakter, skrze kostýmový chaos se tento cíl vytrácí, a ničí tak celkový dojem z vizuálního provedení inscenace.

Z hereckých výkonů je dominantní a nejlépe do své role obsazený Petr Kubes jako Valmont, který pracuje hojně se svým hlasem i skrze mikrofon a k publiku hovoří jako nebezpečný svůdce. Jasně dává najevo svou mimikou a gesty, co je zač, a po jevišti se pohybuje hbitě a nespoutaně. Jeho kolegyně Vladimíra Včelná jako Markýza de Merteuil naopak hraje monotónně, ač lze vidět snahu o práci s mimikou, gesty a intonací, nepůsobí jako femme fatale, která má v Nebezpečných známostech všechny zničit. Celkově hereckému obsazení chybí věrohodnost a typově se až na Kubese herci do Nebezpečných známostí příliš nehodí.

K aktualizaci se váže odraz současna, ale zrovna narážka na migranty se zdá být nemístná, zvlášť pokud se nese v xenofobním duchu. Na jednu stranu je zde zjevný cíl protlačit do inscenace dnešní komunikační prostředky, moderní technologie (instagram, mobil, fotoaparát) a zachytit dnešní společnost. Cecilie místo na harfu hraje na elektrickou kytaru, postavy jsou oděny tak, aby působily pro dnešního diváka „in“, na druhou stranu se do toho stále mluví o psané korespondenci a postavy se vyjadřují archaičtějším jazykem.


  • MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUCNebezpečné známosti
  • Autor: Choderlos de Laclos
  • Překlad: Dagmar Steinová
  • Režie: David Šiktanc
  • Scéna: Nikola Tempír
  • Kostýmy: Petra Krčmářová
  • Hudba: Ondřej Švandrlík
  • Dramaturgie: Michaela Doleželová
  • Inspice: Ilona Bláhová
  • Nápověda: Ivana Smudová
  • Účinkovali: Petr Kubes, Vladimíra Včelná, Natálie Tichánková, Naděžda Chroboková-Tomicová, Daniela Krahulcová, Vlasta Hartlová, Marek Pešl

Recenze psána z premiéry 16. března 2018.

FOTO: Jan Procházka

Poslední články autora

Když poezie lidi mezi sebou spojuje, ale i oddaluje…

Jak se má dobře pojmenovat dítě?

Co provedla Tramtarie se Shakespearem?