Moravské divadlo v Olomouci má již takřka rok v repertoáru pozoruhodnou inscenaci. Arabská noc (premiéra 21. 10. 2011) současného německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga dle osazenstva v publiku láká především ty mladší generace. Režie se ujal Martin Glaser, umělecký šéf činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, který do Olomouce přijel hostovat. A ukázal se jako umělec, který v současnosti stojí rozhodně za povšimnutí. Proč ale zrovna tato inscenace dokázala mladé nadchnout, a postarší odstrašit?
Již od prvních minut představení je jasné, že se nejedná o režijní koncept, který by byl v Moravském divadle na denním pořádku, nemluvě ani o samotném dramatu. Text není strukturován dialogicky, ale jedná se o monology každé z postav, které skrze ně poodkrývají svůj vnitřní život. Nelze zde opomenout i práci dramaturgickou, zastoupenou Milanem Šotkem, která má svůj velký podíl na získání Ceny Josefa Balvína v rámci 16. Pražského divadelního festivalu německého jazyka.
Divák je vtažen do „děje“ od samotného počátku, i když se jakoby až tak moc neděje. V jednom paneláku během jedné noci přestane téci voda, začne zlobit výtah, milenec jde navštívit milenku a jiná dívka zase prožívá podivný sen. Na stole zůstala stát jen prázdná láhev od koňaku a voda neteče až od osmého patra. A právě v této úplně obyčejné, všední situaci si začíná osud pohrávat s některými obyvateli tohoto domu. Diváka jistě hned v úvodu zaujme scéna, na Moravské divadlo opět netradičně pojatá. Z provaziště visí pět skleněných boxů, ve kterých jsou uvězněny osoby, o něž v příběhu jde. Každý z nich ve svém vlastním izolovaném prostoru poodkrývá svůj životní příběh a odhalují se nám také vazby k ostatním přítomným, které začínají být čím dál tím víc zřetelnější a jasnější, když se postupně ze svých boxů – jakéhosi soukromí, vlastního uzavřeného světa či vědomí – dostávají ven. Jak vizuálně, tak myšlenkově to evokuje „porod“ – porod do vnějšího světa, který je možná stejně komplikovaný jako ten náš vnitřní. Na scéně je neustále přítomna voda a stává se leitmotivem celé inscenace. Jako scénograf a autor kostýmů se představil Jaromír Vlček a touto práci jen potvrdil, proč již dříve získal cenu Alfréda Radoka za scénografii k inscenaci pražského Divadla Archa Odcházení. Scéna je výtvarně jednoduchá a funkční. Kostýmy tvoří jen spodní prádlo a nátělník, které mohou také symbolizovat „obnaženost“ každého z nás před druhým člověkem, když začneme poodkrývat svůj život.
Pětice protagonistů, Ivan Dejmal (Petr Karpati), Klára Klepáčková (Fatima Mansur), Petr Kubes (Hane Lomeier), Tereza Richtrová (Františka Dehkeová) a Jiří Suchý z Tábora (Kalil), předvedla vyvážený a chvályhodný výkon. Nejen že dramatický text je sám o sobě náročný – vyžaduje od každého z herců jak znalost vlastních pasáží, tak i schopnost poslouchat a sledovat jeden druhého – ale náročné je i jeho pohybové ztvárnění, a to nejen fyzicky. Inscenace vyžaduje především soustředěnost a precizní provedení. Hercům se podařilo splnit tato kritéria. Replika střídala repliku, herecký projev byl dynamický a soustředěný. Martin Glaser tak s výběrem herců nezaváhal. Sám se pak postaral o to, aby inscenace měla detailně a zodpovědně propracovaný koncept, který dramatický text žádá. Nesnaží se diváka povrchně šokovat současným světem a mezilidskými vztahy. Jeho provedení je naturální a bez jakýchkoliv klišé.
Příběh se odehrává ve vícero rovinách – tu jsme v paneláku, za chvíli zase na poušti či v arabském harému. Je to atak na divákovu fantazii i pozornost a schopnost vnímat od začátku až do konce. Zážitek je umocněn tím, že diváci nejsou přerušení přestávkou. Všechno nakonec podtrhuje a dotahuje hudební podkreslení inscenace, které je jemné a nevtíravé, takřka jakoby hrálo naše vlastní podvědomí. Ve zdejším divadelním prostředí je tento divadelní počin oživením ve stereotypu, který je ideální pro abonentní publikum. Inscenace jistě nepatří mezi ty jednodušší a žádá si i náročného diváka, který práci jako celek dokáže ocenit.
Autor: Michaela Sikorová
Moravské divadlo Olomouc, Roland Schimmelpfennig – Arabská noc.
Premiéra 21. října 2011. Překlad: Josef Balvín, dramaturgie: Milan Šotek, režie: Martin Glaser. Scéna a kostýmy: Jaromír Vlček, hudba: Elliot Goldenthal, BJ Nilsen a James Horner.
Psáno z reprízy 25. září 2012.
