Pražský divadelní festival německého jazyka uvedl v rámci svého 23. ročníku inscenaci s názvem Unendlicher Spaß. Jedná se o adaptaci románu z roku 1996 od amerického spisovatele Davida Fostera Wallace. Představení se uskutečnilo 25. 11. 2018 na Nové scéně Národního divadla. Režisér této hry, Thorsten Lensing, vyselektoval z knižní předlohy obsahující přes 1500 stran život a jeho strasti několika hlavních hrdinů, takové, jaké jsou bez náznaků změkčení.
Nekonečný žert podle Lensinga vměstnaný do téměř 4 hodin byl obsazen celkem 6 herci, z nichž každý ztvárnil nejméně 2 role. Jádro inscenace tvořil příběh tří bratrů z rodiny Incandenza. Na začátku se na scéně tvořené betonovou zdí a 5 židlemi v předním plánu s kruhovým bazénem na boční straně jeviště objevuje nejmladší z nich, náctiletý Hal – vycházející tenisová hvězda s výjimečnou schopností memorovat slovníky a skvělý student – který žádá vysokoškolskou komisi o přijetí ke studiu. Jeho starší bratr Orin je úspěšný hráč amerického fotbalu a svůdce žen pro vlastní potěšení. Nejstarší z bratrů, těžce tělesně postižený Mario, vášnivý posluchač rádia a tvůrce dokumentárních filmů, má jednodušší pohled na svět a možná právě díky němu dokáže snášet své fyzické postihy a nedělat si ze života těžkou hlavu.
Do hlavní dějové linie byly vmezeřeny události z protidrogové léčebny. Zejména promluvy jednotlivých pacientů, kteří před sebou navzájem odhalují své pohnuté životní cesty. Jedním ze strastiplných vyprávěných osudů je těhotenství drogově závislé ženy. Ta svůj příběh soustředí kolem porodu mrtvého plodu, což sděluje s naturalistickými detaily, působivě popisuje vnitřní pohnutky i projevy mateřské zodpovědnosti, jejichž výsledkem se stalo několikadenní nošení mrtvého plodu všude s sebou. Efekt na diváka spočíval v jakési samozřejmosti a otevřenosti promluvy.
Objevuje se také spolek s názvem „Liga zrůdných a znetvořených“, kde hlasatelka uvádí obsáhlý výčet všemožných tělesných postižení a vad a postupně všechny takto handicapované lidi vítá. Jedná se o handicapy skutečné i domnělé. Často totiž mohou omezení vznikat pouze v našich hlavách. Bylo tomu tak i u samotné hlasatelky, která pod závojem, který odmítala odejmout, skrývala příliš krásný obličej.
Atmosféra v divadelním sále se přizpůsobovala plynoucímu ději. V určitých pasážích se ozýval místy až hlasitý smích, v jiných nikdo ani nedutal. Lensing se v charakterech jednotlivých postav dotknul vztahové a citové tematiky, která se prolíná životem každého z nás, a dokázal tak v divákovi probudit niterní pochody. Dotkl se také otázky víry, kdy závislý Don Gately vede monologickou promluvu o svém vztahu k Bohu a představě o něm. Samotné vyústění životních příhod jednotlivých postav se stává pomyslným žertem, možná osudu. Don Gately, který se vyléčil ze závislosti na lécích proti tišení bolesti, je postřelen do ramene, a právě tyto léky jsou mu proti jeho vlastní vůli ordinovány. Nadějné tenisové eso, Hal, přemýšlí, jak by mohl během zápasu dopadnout na pochroumaný kotník tak, aby nemusel být zostuzen dobrovolným ukončením kariéry. Nakonec není přijat na univerzitu. Děj je uveden i zakončen stejným momentem, kdy Hal stojí před univerzitní přijímací komisí.
I přes délku přestavení jsem se nechala promluvami postav strhnout a naladit na stejnou vlnu. Život takový, jaký je. Realita absurdity a absurdita reality. Cítit pod tíhou lehkost. Takto by se daly vyjádřit emoce, se kterými opouštím divadlo.
- THORSEN LENSING & DAVID FOSTER WALLACE – Nekonečný žert
- Autor předlohy: David Foster Wallace
- Režie: Thorsten Lensing
- Dramaturgie: Thierry Mousset
- Scénografie: Gordian Blumenthal, Ramun Capul
- Kostýmy: Anette Guther
- Hrají: Jasna Fritzi Bauer, Sebastian Blomberg, André Jung, Ursina Lardi, Heiko Pinkowski, Devid Striesow
Premiéra 22. února 2018 v Sophiensaele Berlín, psáno z reprízy 25. listopadu 2018 na Nové scéně Národního divadla v rámci festivalu Pražský divadelní festival německého jazyka.
FOTO: Kampnagel
