Činoherní soubor Moravského divadla Olomouc v pátek 24. listopadu uvedl na divadelní prkna další premiéru. Tentokrát se jednalo o adaptaci dramatu z konce 19. století, a to Cyrana z Bergeracu od Edmonda Rostanda. V tomto případě si nese inscenace podtitul podle jedné z nejznámějších Cyranových replik: Byl jsem vždy stínem, co druhým napovídal. Režie se ujala dvojice Michaela Doležalová a Roman Vencl. Jistě nejednoho diváka napadlo, jak se právě tvůrčí tým Moravského divadla popere s touto klasikou, která je často adaptována na divadle i ve filmu.
V jakém stylu by se měl nést Cyrano? V posmutnělém, který je plný nenaplněné lásky hlavního hrdiny, nebo naopak ve veselém, který se nese ve jménu mušketýrských zábav? Dle jevištního zpracování Aleše Valáška lze soudit, že půjde o ponuré divadelní představení, jelikož dominantní barvou je zde černá. Ta se objevuje jak v pozadí na stěně a oponě, tak i na tribuně, která je tvořená z žebříků a několikapatrových lavic na kolečkách. Zde sedí postavy, když sledují například utkání mušketýrů. Celkově vzato jeviště oplývá jednoduchostí, ale zároveň je také velmi variabilní. V prvním dějství, díky možnosti posunu lavic, prostor nepředstavuje pouze tribunu, ale také cvičiště či balkón pro vyjádření citů mezi Roxanou a Christianem de Neuvillette. V druhém dějství se mění jeviště v ochranné sídlo před nepřátelským vojskem. V ten moment zde figuruje také barevná symbolika, neboť černé pozadí se promění v červené, což odkazuje k prolité krvi padlých mužů v boji, což je navíc podpořeno kouřovými efekty.
Co se týče kostýmů, jsou taktéž plné jednoduchosti, a to jak střihem, tak barvou. Tentokrát dominují černá, bílá a šedá barva. Představitelé mužských rolí mají na sobě historické kostýmy mušketýrů a paruky. Ženské postavy jsou oblečeny do dlouhých korzetových šatů, které se od sebe liší podle toho, k jakému stavu daná žena přísluší. Za povšimnutí stojí barevná symbolika v případě oděvu Roxany. V prvním jednání má na sobě bílou garderobu, kterou v druhém jednání vystřídá černá, což povedeně vystihuje Roxanino cítění a proměnu z bezstarostné dívky na milující, ale nešťastnou vdanou ženu.
Na škodu je možná světelný design, který není moc výrazný, a tak je jeviště opravdu plné tmavých barev. Pro diváky v zadních řadách, se občas herci ve svých kostýmech ztrácí. Občas se využívá bodového světla, ovšem jinak je osvětlení tlumené. Neobvyklé je využití světelného ledkového pásu, který se nachází v popředí jeviště a ohraničuje prostor pro pohyb herců. 
Byť vizuálně Cyrano v podání Moravského divadla působí temně, rozhodně tomu tak není u hereckého týmu, který představení dodává nejen vážný, ale i komický ráz za pomocí velkých gest a občas mírného přehánění. Nejvíce exceluje představitel hlavního hrdiny Cyrana Z Bergeracu, a to Petr Kubes. Ten jak po pohybové, tak i výrazové a intonační stránce působí jako skutečný Cyrano. Nejen s publikem, ale i s hereckými kolegy nekomunikuje pouze slovy, ale také neverbálně. Byť je jeho role svým osudem tragická, v Kubesově podání má titulní hrdina humoru na rozdávání i u konce svého života. Děje se tak díky hercově energickému nasazení do ztvárnění své role. Roxana alias Natálie Tichánková je oproti Petru Kubesovi stále ve vážné poloze, ale je pravdou, že typově se svou rolí koresponduje. Dodává ji žádanou křehkost, byť někdy jsou její gesta až moc přehnaná a tím dochází ke ztrátě autenticity jejího hereckého výkonu. Kdo ale napomáhá komickému rázu inscenace, je rozhodně Daniela Krahulcová jako Dueňa. Herečka nemusí ani nic říkat, stačí, když se objeví na scéně a diváci se začnou smát, jelikož její pohyb a gesta mluví za vše.
Celkově vzato Cyrano z Bergeracu patří mezi vydařené inscenace z repertoáru Moravského divadla Olomouc, ať už se to týká vizuální či herecké složky. Tvůrčí tým tentokrát vytvořil inscenaci, která se nese v duchu jednoduchosti. Nenajde se zde žádná přebytečná aktualizace a zároveň se zde ani neexperimentuje. Vše je vytvořeno klasickým způsobem, kterému se přizpůsobilo jak jeviště a kostýmy, tak i hudba v tradičním dvorském stylu. Zvláštní je, že na webových stránkách se divadlo pyšní spoluprací s Petrem Nůskem, který se zabývá choreografií divadelních a filmových bojových scén, kterých se však během představení vyskytuje jen pár a herci jsou mušketýry spíše jen na oko. Avšak nelze popřít ten fakt, že tentokrát Moravské divadlo Olomouc uvedlo na svá prkna inscenaci, která skoro ničím nepřekvapí, ale také nikoho neurazí.
- MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC ‒ Cyrano z Bergeracu
- Předloha: Edmond Rostand
- Překlad: Jaroslav Vrchlický
- Režie: Michaela Doleželová, Roman Vencl
- Scéna a kostýmy: Aleš Valášek
- Dramaturgie: Michaela Doleželová
- Hudební spolupráce: Filip Tailor
- Choreografie: Petr Nůsek
- Účinkují: Petr Kubes, Tomáš Krejčí, Natálie Tichánková, Lukáš Červenka, Jan Ťoupalík, Jaroslav Krejčí, Václav Bahník, Marek Pešl, Petr Vaněk, Josef Bartoň, Kristýna Krajíčková, Vladimíra Včelná, Daniela Krahulcová, Marek Pešl, Lukáš Pořízka, Milan Švestka, Marek Paráček
Premiéra 24. listopadu 2017, recenze psaná z premiéry.
FOTO: Jan Procházka
