„Přivazuje tě na řetěz? Jako otroka?“ nevěřícně kroutil hlavou vlk. „Kamaráde, vrátím se zpátky do lesa. Raději budu hladovět, než abych měl na krku řetěz. Svoboda je mi milejší než blahobyt!“
(O psu a vlku, Ezopovy bajky, Jiří Žáček)
Premiéra inscenace Bílý Tesák se konala 3. března 2018 na hlavní scéně Divadla DRAK, v jehož hledišti sedělo diváctvo všech věkových kategorií. Adaptaci slavného románu Jacka Londona, vyprávějící dobrodružný příběh vlka z prostředí divoké Aljašky, inscenoval soubor Divadla Drak pod vedením režiséra Jakuba Vašíčka. Titul naráží na téma svobody, které je v těchto dnech více než aktuální.
Bílý Tesák prochází obdobím štěněte, kdy přichází o matku, objevuje svět, naslouchá sboru hlasů svých pudů. Vzdoruje při ochočování v indiánském táboře a učí se pravidlům smečky psů. Týrán Hezounem Smithem přestane důvěřovat všemu a všem, stává se rváčem. Pod ochrannou rukou pana Scotta nabývá opět důvěry k lidem. Jeho nespoutané vlčí já však vítězí. Život v divočině je nepohodlný, plný nástrah a nejistoty přežití, nabízí ale jednu podstatnou hodnotu: svobodu.
První obraz představení diváky vtáhl do kraje nemilosrdné zimy. Z rozprostírající se mlhy vystoupili muži táhnoucí saně a vzdorující náporu větru. Poté došlo k překvapivé změně scény, kdy se rozsvítilo promítací plátno zobrazující vše, co Bílého Tesáka, neznalé štěně, obklopovalo potom, co se vydal z bezpečí jeskyně do světa. To vše skrze herce předávající si kameru a simultánně promítající na ono plátno. Pohledem Bílého Tesáka tedy vidíme měnící se terén jeho cesty, další živé tvory a nakonec i člověka.
Obměny scény souvisí se stylem vyprávění – příběh je vyprávěn z pohledu hlavního čtyřnohého hrdiny, nebo je popisován zvenčí. Je tak možno sledovat dění pouze na plátně, či jen na jevišti, nebo současně dění na plátně i jevišti, kdy se prolíná popis zvenčí s vnitřním vnímáním vlka, případně je nastíněno prostředí, ve kterém se hrdina nachází. Nevšední senzací je příležitost sledovat hru herců s kamerou. Máme totiž možnost živě sledovat, jak s ní herci manipulují, čímž v reálném čase vzniká obraz na plátně.
Nejprve divák objevuje pohledem Tesáka aljašskou přírodu, sníh, vykotlaný pařez, houští a bažanta – první kořist. Výraznou divadelní dekorací je indiánský stan s obrázky zvěře. Další neopomenutelný objekt na jevišti tvoří bedna z dřevěných palet, ve které se konají psí zápasy. Dekoracemi nejzaplněnější scénou je pokojové vybavení domu pana Scotta sestávající z jednoduchého nábytku, koberce, pelíšku a televize.
Kostýmy zvířat se nesnaží působit realisticky. Představitel Bílého Tesáka Milan Hajn je oblečen do kožené bundy a kalhot s páskem, které vymění za „domácí pyžamo“ ve chvíli, kdy je ochočen panem Scottem. Ostatní herci díky jednoduché práci s divadelním znakem kostýmu přecházejí z role do role. Psi mají kožichy v podobě bund, indián Šedý bobr čelenku, surovec Smith a jeho sázející kumpáni kovbojské klobouky, černošská kapela paruky a služebná pana Scotta Rosie, v podání Milana Žďárského, sukni s turnýrou. Navzdory jednoduchosti mají kostýmy také symbolický kontext jako například „ochočené“ pyžamo a „divoký“ původní oděv Tesáka.
Velmi příjemnou složkou inscenace je hudba černošské kapely v podání herců, kteří doprovázejí atmosféru „rodinného krbu“ v domě pana Scotta hrou na basu, bicí a piano.
Příběh celosvětově známého románu je zkrácenou verzí. Oplývá mnoha zábavnými momenty jako například dělení kořisti mezi členy smečky, zápasy psů v dřevěném ringu, ale zároveň diváka neochuzuje o doslova „mrazivé“ okamžiky, které si s dílem spojujeme. Inscenace je příznačná propojením divadla a filmu, který je tvořen přímo před zraky diváka a živě promítán. Tento koncept nenarušuje ani v nejmenším celistvý prožitek z představení, naopak ho obohacuje a dává divákovi možnost pochopit příběh z perspektivy hlavního zvířecího hrdiny. Inscenace je určena i mladším divákům, je zábavná, aniž by shazovala hodnotu předlohy. Herci, bez jediné herečky, předvedli úchvatnou podívanou hraním si a hraním. Silný příběh byl ztvárněn ojedinělým způsobem, který navlékl diváky do vlčí kůže.
- DIVADLO DRAK – Bílý Tesák
- Předloha: Jack London
- Scénář: Tomáš Jarkovský, Jakub Vašíček
- Režie: Jakub Vašíček
- Scénografie: Antonín Šilar, Tereza Venclová
- Hudba: Daniel Čámský
- Dramaturgie: Tomáš Jarkovský
- Světlo: Libor Petr
- Zvuk: Jiří Tulach
- Technika: David Ledvinka, Roman Pěnička
- Hrají: Milan Hajn, Dominik Linka, Jan Popela, Luděk Smadiš, Jiří Vyšohlíd, Milan Žďárský
Psáno z premiéry 3. března 2018 v Divadle Drak.
FOTO: archiv Divadla DRAK
