Zpět na výpis článků

GRAND Festival smíchu 2019: Odvážné zobrazení nejen sexuálních stereotypů

V Pardubicích vypukl již 19. ročník divadelního festivalu GRAND Festival smíchu. Festival psiny, Švandy a kopce srandy (jak napovídají poutače a plakáty festivalu), pořádaný Východočeským divadlem, je přehlídkou komediálních představení českých divadel. Divadlo pod Palmovkou se festivalu zúčastnilo již v předchozích ročnících. Tento rok pražské divadlo přivezlo soutěžní inscenaci Sedmé nebe. Hru současné britské dramatičky Caryl Churchill zrežíroval nynější umělecký šéf Městského divadla Žilina, režisér Eduard Kudláč.

Drama Sedmé nebe si pohrává s tabuizovanými tématy, a to ve dvou dějstvích oddělených od sebe dvěma časy. Časem poznamenávajícím lidský život a časem uběhlé doby. Místem dění je nejprve černý kontinent v područí britského impéria viktoriánské éry. Jeviště působí střídmě a čistě, jeho zadní část zaplňuje pouze prosklený pavilonek. Sklo tvoří stěnu, za kterou je možno odejít, ne však ukrýt se. Prostor zaplňují postavy představované nejen herci. Paní Sauders prezentují černé šaty, navlečené na drátěné konstrukci s krinolínou, dceru Victorii dětská panenka.

Clive je prototypem pravého muže, hlavou rodiny, zcela oddaným impériu. Ne však své ženě Betty. Jejich syn Edward miluje strýčka Harryho. Harry Ewardovu lásku opětuje, tak jako lásku všech mužů, se kterými si rád „zašpásuje“. Lásku Betty, manželky svého přítele, nikoliv. Do té je zamilována chůva Ellen. Clivovy touhy ukájí maxi loutka paní Sauders. Rodinný otrok Joshua jako by nevěděl, čí je. Kdo jsou „jeho lidé“?  Je podřadným poslušným psíkem, či podvraťákem? Přes konvence, slepou lásku a tužby, milující nemohou získat lásku milovaných, a proto milostný mnohoúhelník nedrží celistvě. Neřízené vášně na jevišti působí komicky a zároveň skandálně. Situace komedie jsou napjaté a vtipné. Hraniční humor si s divákem pohrává, nutí ho přemýšlet, vodí ho za nos. Divák je neustále ztracen a šokován.

Inscenace Sedmé nebe je pozoruhodná záměnami herců v mužských a ženských rolích. Tyto záměny udává předloha Caryl Churchill a inscenace Divadla pod Palmovkou je dodržuje. Výrazným představitelem ženské role je Radek Valenta ztělesňující ženskost, křehkost a něžnost, jaké by ani mnoho žen nebylo schopno. Kontrastuje svému muži, předobrazu pravého muže viktoriánské Anglie, hrdému osadníkovi, autoritě v podání Milana Mikulčíka. Je poukázáno na bezmoc ženy oddané muži, bez kterého je ztracena. S rolí naivního dítěte, synka Edwarda, vzdorujícího otci, si vyhrála Kamila Trnková. Bez formalit by rodina nedržela při sobě. Tradiční rodina má reprezentovat impérium, v jehož zájmu se koná nejen dobro.

Je dodržen viktoriánský dobový dress code. Šatům ženských postav (nikoli žen) vévodí krinolína. Kostým rozlišuje společenský status a věk postavy. Sešněrovaná rodina, zvnějšku lpící na tradičním rodinném uspořádání, pravidlech a dobrých mravech, nechává diváka nahlédnout pod slupku uhlazenosti. Odkrývá ironicky, s neotřelým humorem touhy, obyčejnost, pudy, lidskost. Divák se stydí, pochybuje o vlastních pocitech, zkoumá nastavení svých zábran, jimž byl naučen.

Druhé dějství se odehrává v čase přítomné Anglie. Setkáváme se s postavami jmen z prvního dějství, zestárlými o pouhé čtvrtstoletí. Některé role mužů a žen se obměnily. Rozeznáváme nepatrnou návaznost podtrhující změny v nahlížení na gender, sexualitu a celkový způsob života ve společnosti, vyzdvihující svobodu, právo na samostatnost a jedinečnost.

Na scéně přibyly bílé židle, pavilonek zarostl zelení. První dějství se odehrává spíše v interiéru. Oproti tomu se druhá část inscenace přesouvá do pomyslného parku. I tím je zvýrazněna volnost prostředí. Atmosféra doby je otevřená. Postavy vystupují z ulit, kam byli v minulosti nacpáni společenským řádem.

Kostýmy odkazují na přítomnost umožňující cokoliv. Je možné se vdát, rozvést, vychovávat děti v rodině bez otce. Není třeba tajit svou orientaci, ženy mohou zastat muže a naopak. Patriarchální uskupení je ve fázi rozpadu. Postavení žen a mužů se vyrovnává. Tradiční uspořádání rodiny může nahradit komunita různého pohlaví a sexuální orientace. Lidé přítomnosti, vědomi si svých možností, se snaží vůči tradici z doby minulé vymezit. Například v situaci partnerských neshod páru gayů partner partnerovi vyčítá jeho domáckou usedlost a pojmenuje ho hanlivě manželkou.

Představení by mohlo evokovat pocity z rozhovoru s (pra)prarodičem o homosexualitě. Dokáže uvést do rozpaků, nabádá diváka přemýšlet, ale také ho baví. Napojuje minulost na přítomnost a naopak. Na jevišti se střetává patriarchální svět se světem otevřených možností. Je zobrazena volnost přítomnosti, která již existuje. Přesto na ni kdekdo v hledišti nemusí být připraven. Sedmé nebe je zábavou kontrastu života minulosti a přítomnosti, palčivých témat, nebo norem? Kým je žena bez muže v prvním dějství? Kým je muž bez ženy v dějství druhém?


  • DIVADLO POD PALMOVKOUSedmé nebe
  • Autorka: Caryl Churchill
  • Překlad: Petr Palouš
  • Režie: Eduard Kudláč
  • Scénografie, kostýmy: Eva Rácová Kudláčová
  • Hudba: Martin Burlas
  • Dramaturgie: Iva Klestilová
  • Hrají: Milan Mikulčík, Radek Valenta, Kamila Trnková, Jan Teplý, Barbora Kubátová, Ivana Wojtylová, Filip Březina

Premiéra 17. října 2018, recenze psána z uvedení 22. ledna 2019 v rámci GRAND Festivalu smíchu Pardubice.

FOTO: archiv Divadla pod Palmovkou

Poslední články autora

Napojit se na hirošimskou tíseň

Únik do Petrkova

BONJOUR OLOMOUC: Přežít se sebou stáří