Inscenace Gottland je tvojí několikátou spoluprací s režisérem Janem Mikuláškem, vzpomínáš si na vaše první setkání?
Mojí první spoluprací s Honzou Mikuláškem byla Královna Margot v Ostravě, a pak už to šlo šupem. Zásadní inscenací i postavou pro mě byla Heda Gablerová. Pak mi Honza začal nabízet spolupráci i mimo Ostravu, takže jsem dělala v Dlouhé Macbetha a teď Korespondenci V + W v Redutě.
Jak se lišila práce na jednotlivých inscenacích?
Lišila se určitě, například Hedu Gablerovou jsme nejdříve zkoušeli jako klasické divadlo a až pak v polovině zkoušení jsme do toho začali dávat stylizaci. Korespondence je zvláštní sama o sobě, její tvar je velmi ojedinělý. Číst dopisy je hrozně těžké, my jsme to hodně těžce hledali. Přiznám se, že to pro mě bylo jedno z nejnádhernějších zkoušení, nejenom kvůli tomu, že na tom dělám s Honzou, protože s ním dělám hrozně ráda, ale i proto, že jsem poznala Jirku Vyorálka a Vaška Vašáka. S Jirkou Vyorálkem teď budu hrát ve filmu Posel, točíme to v říjnu v režii Vladimíra Michálka.
Jak se liší spolupráce nad inscenací Gottlandu, je v něčem specifická?
Gottland se liší tím, že Honza si přál, abychom do toho dávali sami nějakou iniciativu. Chtěl, aby to byl také trochu náš pohled, nejenom jeho. Díky tomu vznikalo na zkouškách třeba i takové vzájemné, někdy příjemné a někdy nepříjemné tření, protože každý člověk se na tu dobu, o které zrovna hrajeme, dívá trochu jinak, má jiné zkušenosti.
Myslíš si, že spolupráce s Janem Mikuláškem tě nějak výrazně ovlivnila?
Mám tu výhodu a luxus, že kromě toho, že si mě Honza obsazuje do hezkých rolí, tak si mě obsazují i jiní režiséři, kteří režírují úplně jinak. Teď jsem například hrála Jenůfu v Její pastorkyni s Martinem Františákem, jehož režijní práce je hodně odlišná a taky mě to bavilo. Nebo jsem spolupracovala s Januszem Klimszou, který dělá klasické herecké divadlo. Já obecně nerada mluvím o svých postavách, protože ty by měli hodnotit jiní. Já třeba řeknu, že mě režisér neovlivňuje a někdo jiný řekne, že Mikulková hraje jinak od té doby, co dělá s Mikuláškem. Jsem ráda, že nespolupracuji pouze s jedním režisérem, jenom s Honzou.
Spolupracuješ také s nějakým mimoostravským režisérem?
Asi hlavně s těmi ostravskými. Spolupracovala jsem i s mimoostravskými režiséry, ale to nebyly nijak zásadní role. Dělala jsem například Maryšu s Michalem Langem.
Stíháš chodit do divadla?
Stíhám, já teď vůbec hodně často jezdím. Kromě toho, že jsem na Floře v Olomouci hrála ve dvou představeních, tak jsem tam třetí den znovu jela, abych se podívala na Racka, výborné představení. Tady na Setkání bohužel nic nestihnu, mám zrovna generálkový týden, teď odjedu z Gottlandu, ráno mám generálku a pak se vracím na Korespondenci, z ní hned zpět do Ostravy.
Takže to, že v divadle trávíš většinu času, ti nebere chuť zajít do něho ještě jako divák?
Já jsem vlastně v Ostravě dvanáctou sezonu a jednu dobu jsem měla pocit, že mě divadlo nebaví. Nebylo to ale tím, že by mě přestávalo bavit divadlo, ale nebavilo mě být na jednom místě. Přitom to nebylo tím, že by to místo bylo v něčem špatné, ale že to bylo prostě jedno místo. Poté začaly přicházet nabídky na hostování a já jsem zjistila, že mě divadlo hrozně moc baví. Díky tomu odcházím z Ostravy do Prahy na volnou nohu. Dostala jsem hezké nabídky na hostování. A jestli ještě vyjde to natáčení, budu moc ráda. Tohle je tedy moje poslední sezona v Ostravě. Přes prázdniny už budu snad zkoušet v Praze a prozradím titul, měl by to být Dekameron.
Jsi jako divák kritičtější nebo spíš empatičtější?
Nejvíce kritická jsem na lidi, na kterých mi záleží, třeba na mého přítele, který je herec. Ten to vždy odnese. Když se mi představení líbí, tak hrozně moc chválím, když ne, tak mlčím a když se mě pak někdo zeptá, tak se úplně rozohním.
Čteš divadelní kritiky?
Ano, ale že bych je pravidelně kupovala, to ne, ale čtu je. Když jsem začínala hrát divadlo, tak jsem je vyhledávala, teď už ne. Když se mi dostane do ruky, přečtu si to. Mám spíš lidi, jejichž práce si moc vážím a když oni mě pochválí, tak mě to těší. Kritiku beru spíš jako reklamu. Když je to špatná kritika, tak je to špatná reklama, když nás chválí, je to dobrá reklama. Od koho si ale pokaždé ráda přečtu dobrou kritiku a je to i můj sen, aby se mnou někdy chtěla dělat rozhovor, to je Radmila Hrdinová, mám ji hrozně ráda jako kritičku. Z ní cítím kromě toho, že je strašně moc vzdělaná, tak vždy když říká nějaké připomínky k představení, jsou to konkrétní věci, neuráží, necítím z ní nějaký komplex, že by toužila být herečkou nebo dramaturgyní nebo režisérkou, ona je prostě kritička a myslím, že opravdu dobrá.
