Problematické pro divadelní inscenace bývá, pokud mají kvalitní filmovou předlohu. Takovým případem je muzikál Tima Rice a Andrewa Lloyda Webbera Evita. V roce 1998 Evitu uvedlo pražské Divadlo Spirála, o jedenáct let později pak Městské divadlo Brno. V sezoně 2013/2014 pak slavný muzikál nastudoval režisér Petr Gazdík v Národním divadle moravskoslezském.
Kvalitní herecké výkony
Do hlavní role obsadil režisér hostující Radku Coufalovou. Ta si Evitu zahrála už v Městském divadle v Brně a přiznává, že se jedná o jednu z nejnáročnějších muzikálových rolí. Zhostila se jí však se ctí. Po nepatrných problémech v písni Buenos Aires, kterou nemohla udýchat, se její výkon ustálil a na rozdíl od řady ostatních herců jí šlo rozumět každé slovo. Její výkon v tradiční balkonové scéně pak překonal všechna očekávání. Coufalové poměrně zdatně sekunduje Tomáš Savka v roli Cheho. Někdejší idol populárních televizních soutěží překvapivě dozrál k pěvecky náročným partům – provedení písně Tvůj Olymp je výš patří k nejpůsobivějším scénám muzikálu. Nic na tom nemění skutečnost, že v některých rychlejších částech písní je mu hůře rozumět. Výrazný výkon podávají i představitelé dvou životně důležitých mužů Evity – Juana Peróna a Augustína Magaldiho. Díky výraznému hereckému výkonu a vojenskému vystupování se Marcelu Školoutovi v roli Peróna podařilo vytvořit samostatnou jevištní postavu a nezaniknout v Evitině stínu. To samé platí pro Roberta Jíchu. Ten v roli Magaldiho svou uhrančivostí a sametovým hlasem skutečně působil jako argentinský zpěvák. V části o hereckých výkonech je třeba zmínit i rozsáhlou company. Ta je díky choreografce Lucii Holánkové perfektně pohybově sladěná, bohužel i ona má jednu vadu na kráse – již zmiňovanou nesrozumitelnost textu. Některým částem lze rozumět pouze pokud divák zná libreto Evity nazpaměť.
Kostýmy Veroniky Hindle se věrně drží původního filmového muzikálu s Madonnou v hlavní roli. Již ve filmu byla k vidění bílá róba od Diora, Perónova vojenská uniforma nebo puntíkované šaty venkovanek. Filmové předlohy se kostymérka bohužel držela i v případě hlavní mužské postavy. Tomáš Savka v košili se šlemi a pumpkách působí nepřirozeně a kostým mu opticky přidává na váze.
V určitém smyslu je rozporuplná scéna Ondřeje Zichy. K pozitivním rysům se dá počítat plastické zobrazení velkoměsta nebo velký profil Evy Perónové. V inscenaci měla význam i projekce dobových záběrů Evitina turné po Evropě. Záznam byl bohužel promítán nekvalitně. Ani samotné uspořádání jeviště není ničím výrazné, dokonce ani proslulý balkon Casa Rosada nijak nevyniká.
Znalce filmové předlohy potěší fanfáry v písni Utiš se již Argentino, vyniká i něžná Magaldiho kytara. Problematičtější jsou dvě nebo tři písně, které si inscenátoři do muzikálu přidali. Scéna, kdy smrtelně nemocná Eva přesvědčuje manžela, že se musí stát viceprezidentkou, slouží evidentně jen jako „vycpávka“. Výborným nápadem je na druhou stranu děkovačka za doprovodu písně Prachy se valej.
Kopie filmu?
Evita v Divadle Jiřího Myrona je až příliš inspirována filmovou předlohou. Jako by inscenátoři neměli dost vlastních nápadů. Naprosto identické jsou nejen kostýmy, ale dokonce i pohyby jednotlivých aktérů. Výrazní herci, známá hudba, pohádkový příběh – to vše způsobuje, že reprízy jsou dlouho dopředu vyprodány. Evita však především zůstává příběhem o ženě, která šla za svými sny a dodnes může být každé sebevědomé ženě vzorem. Slovy jejího muzikálového manžela – „Ona se nepoddá.“
Národní divadlo moravskoslezské – Evita. Režie: Petr Gazdík. Dramaturgie: Patrick Fridrichovský. České libreto: Michael Prostějovský. Hudební nastudování: Jakub Žídek. Choreografie: Lucie Holánková. Scéna: Ondřej Zicha. Kostýmy: Veronika Hindle. Zvuk: Petr Gazdík.
Premiéra: 20. 3. 2014, recenze z reprízy 28. 3. 2014.
Foto: Martin Popelář
