Jana Posníková (*1991, Přerov) je jednou z hereckých tváří Divadla Tramtarie, kde zazářila ve své stěžejní roli Anny Kareniny. Ovšem není to pouze herectví, co ji pojí s divadlem, ale také například obliba četby a zájem o kulturní dění, jelikož krom dramatické výchovy na JAMU vystudovala divadelní vědu na Masarykově univerzitě v Brně.
Divadlu se věnujete od základní školy, kdy jste docházela do divadelního kroužku v ZUŠ Žerotín v Olomouci, takže už od raných let to byl Váš sen stát se herečkou?
Ano, už od třetí třídy jsem prohlašovala, že chci být herečkou. Kvůli tomu jsem dokonce šla na osmiletý gympl, abych pak měla možnost přejít na konzervatoř, ale zároveň měla jistou nějakou školu v případě neúspěchu. Nakonec jsem se na ni ani nehlásila, ale touha být herečkou zůstala.
Jaká byla Vaše první role, myslím už tehdy, když jste chodila do dramaťáku?
Byla to hlavní role, ale mužská. V pohádce Kouzelník a kloboučnice jsem hrála právě kouzelníka. Mně se z počátku několikrát poštěstilo hrát muže.
Vystudovala jste hned dva obory související s divadlem, a to divadelní vědu v Brně a dramatickou výchovu na JAMU, proč? Co Vás k tomu vedlo?
Jelikož jsem už před maturitou zakotvila v Divadle Tramtarie, lákalo mě dostat se na herectví, ale zase zde byla i nějaká jistota, že můžu hrát i bez školy, a tak jsem se hlásila na různé obory, třeba práva. Na herectví mě nakonec nevzali ani na DAMU, ani na JAMU, tak jsem šla studovat divadelní vědu v Brně. Přesto jsem prahla po něčem víc praktickém, a nakonec mi vyšla dramatická výchova na JAMU, takže jsem s divadlem zůstala v kontaktu a do toho jsem hrála v Tramtarii.
Hrajete pouze v Divadle Tramtarie, nenapadlo Vás to někdy změnit?
Napadlo, ale domnívám se, že zatím nejsem natolik známá herečka, abych takovou možnost dostala. Přece jenom Olomouc je svým způsobem uzavřená do sebe a o zdejších hercích není takové povědomí za hranicemi našeho kraje. Rozhodně bych ale neodmítla si někde zahostovat.
Dovedete si představit, že byste opustila Tramtarii?
Dovedu, i když je ta představa bolestná. Tramtarie je zkrátka moje srdcová záležitost, a to se nikdy nezmění, zde jsem začala a za všechno, co přijde v budoucnu, vděčím jí.
Jakou svou roli máte nejradši a proč?
Jednoznačně Annu Kareninu, o té jsem si vždy snila a v dvaceti šesti se mi to splnilo. I když je pravda, že skoro všechny svoje role mám ráda. Dál bych asi jmenovala slečnu Kinianovou v Růži pro Algernon nebo svoji roli v Kabaretu nahatý Shakespeare.
U vašich rolí si lze všimnout, že jste často obsazovaná do rolí osudových žen plných erotického náboje, čím to? Myslím například právě Annu Kareninu nebo Isis v Pěně dní.
Opravdu? Sama jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Ale tohle je otázka spíš na režiséry, kteří mě do těch postav obsazují. Asi jsem vášnivý typ!
Hrajete radši pro dospělé, nebo pro děti?
Pro dospělé. Pohádky jsou fajn, ale postavy v nich jsou černobílé a člověk se s nimi tak nesžije. I když s nimi zažije dost srandy. Třeba hrát Kouzelný autíčko – u toho se dost bavím.
Jak trávíte volný čas bez divadla?
Tak pokud nejsem v Tramtarii, většinou bývám v jiném divadle. Je to zkrátka moje vášeň. Moc ráda taky čtu nebo trávím čas se svými přáteli, to především.
Vaše neoblíbenější kniha?
Těch je. Lolita od Nabokova, teď jsem právě dočetla Zlodějku knih a ta byla taky výborná! Nebo Tracyho tygra, S elegancí ježka, Koho vypijou lišky. Je jich spoustu, teď si ani všechny nevybavím.
A Váš nejoblíbenější herec/herečka?
Jako první mě napadá Pavlína Štorková, kterou jsem poprvé viděla v inscenaci Bazén (bez vody) Divadla Letí a hned mi učarovala.
Na co by podle Vás měli přijít diváci do Tramtarie?
Z komedií určitě na Divoké historky a Kabaret nahatý Shakespeare, z těch vážnějších na Růži pro Algernon a Annu Kareninu.
Rozhovor vznikl dne 16. října 2018.
FOTO: archiv Jany Posníkové a Divadla Tramtarie
